Polské letovisko trápí turistický ruch. Studenti architektury navrhli, jak město adaptovat
Polské lázeňské letovisko Świnoujście každoročně řeší příliv a odliv turistů a s tím spojený nápor na městskou infrastrukturu i následný efekt města duchů. Místo přemíry se tak proměňuje v prázdna a netečnosti. Studenti ateliéru Szymona Rozwalky z Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně řeší problém cyklické změny návrhem vodní elektrárny s veřejným prostorem, kempem proměňujícím se v zimoviště pro ptactvo, novou filharmonií s divadlem, hotelovou školou či změnou urbanistické koncepce. Originální řešení získaly ocenění v soutěži Cena Bohuslava Fuchse. Nyní se formou instalace prezentují na místě bývalého městského bazénu.
FA VUT , 6. 7. 2022
Město Świnoujście (PL) je příkladem prostoru cyklických změn. Sezónní charakter přímořského letoviska významně ovlivňuje jeho fungování. Lázně po několik měsíců v roce lákají turisty a přehlcují město konzumerismem, očekáváním, dojmy. Přebytek podnětů a přebytek JINÝCH po sezóně vystřídá prázdnota, nepřítomnost a zapomnění.
Úkolem studentů v ateliéru Szymona Rozwalky na FA VUT bylo najít vhodnou funkci a poté navrhnout budovu v samotném srdci lázní na posledním volném městském prostoru. Pozemek s dnes již nefunkčním koupalištěm měli přeměnit na místo, kde se bude setkávat komerční se společenským, sezónní s celoročním, elitářství s egalitářstvím. Studenti k tématu přistupovali různorodě. Každé řešení parcely, která tečuje hlavní lázeňskou promenádu, přináší městu nový impuls.
Více k tématu
„V úvahách mě ovlivnilo samotné téma cykličnosti – v našem případě se jedná o pravidelné střídání stavů. Nejde o vývojový cyklus, který by měl nějaký začátek a konec - jako když se vyvíjí motýl. Stavy jsou jednoduše dva – plno a prázdno. Přičemž lázeňská oblast je nastavena na režim plna. Jsou zde převážně ubytovací zařízení, obchody a restaurace. V létě celá oblast žije a mimo sezónu se částečně ukládá k zimnímu spánku“, říká Dagmar Dvořáková. Skupinový projekt Dagmar Dvořákové, Diany Bevelaquové a Terezy Jeckelové kombinuje provoz umělecké školy a multifunkčního sálu. Na úzký, rychlý tok promenády reaguje uvolněním, rozbitím, což nabourává dnes lineárně ekonomicky i prostorově nastavenou oblast.
Stavba Tomáše Müllera bude v létě sloužit jako kemp s exkluzivními výhledy na moře. V zimě reaguje na fenomén ptačí migrace, kdy se tento kemp stane zimovištěm pro ptactvo ze severských zemí Skandinávie. „Tvar stavby se podřizuje potřebám jednotlivých uživatelů stavby, pro ptactvo vytváří vhodné podmínky pro pobyt v průběhu zimy a pro návštěvníky pak vytváří příjemné prostředí v letních měsících. Zvolený program stavby reaguje na skutečnost, že se má v nejbližší době rušit městský kemp a tak do lokality navrací tento typ ubytování a přináší do místa nové možnosti“, doplňuje autor projektu.
Filharmonie vložená do multifunkční struktury Terezy Pavlíčkové vyplní absenci velkého kulturního atraktoru. „V létě, kdy letovisko zažívá tlak přemíry a přeplnění má polootevřená struktura potenciál měnit své využití, jak pro potřeby kina, tržišť či výstavních prostor, avšak hlavní funkce zůstává stále stejná, tj. koncertní sál, experimentální divadlo, které může expandovat do veřejného prostoru a kavárna, která funguje nezávisle na provozu koncertního sálu. A ve zbylém období, období zapomnění a prázdna, má budova ambice hrát nezpochybnitelnou roli a pozdvihnout město na cílovou destinaci mnoha návštěvníků prakticky ze všech zemí světa, kteří mají možnost využít hotelové komplexy, které jsou v tomto období prázdné,“ vysvětluje Tereza.
Metteo Marchese problém odlivu a přílivu řeší hotelovou školou. Studenti tak mají unikátní možnost během tříletého studia být neustále v přímém spojení s praxí, v rámci semestrů v klidu studovat a v létě se změnou sezóny plynule navázat na praxi.
Tématem hotelu se zabývala také Hana Valíčková: „V posledních letech zde vyrostlo spoustu hotelů, které stále přibývají. Většinou působí jako bariéra mezi městem a pláží. Rozhodla jsem se tento princip hotelu použít, ale s hledáním nových variant možností, jak by to mohlo něco přinést i místním obyvatelům.“
Návrh přečerpávací elektrárny reaguje s nadměrnou spotřebou elektrické energie v době sezóny, která se vyrovná obsluze až 15 000 průměrných domácností za den. Vystavení elektrárny uprostřed turistického letoviska je nejenom reakce na kontext místa a jeho fenomény, je to i manifestace toho, že i elektrárna může být začleněna do centra města a fungovat jako prvek ve veřejném prostoru. „Naším cílem bylo vytvořit na parcele provoz, který nemá přímo danou cílovou skupinu, nebude se snažit násilně integrovat lidi z města, zároveň ale nebude plochým lákadlem pro turisty. Označíme-li okolní komerční prostor za hlavní chod, naším cílem je vytvořit přílohu, vybalancovat přemíru a vyčerpanost, doplnit energii“, dodávají autoři návrhu Ivana Guzová, Jana Řehořová, Tomáš Wolf a Jiří Zezulka.
Problém cyklické změny není jediný, který polské město Świnoujście trápí. Zvedající se hladina moře zmenšuje písečné pláže, které jsou významným ekonomickým zdrojem. Projekt Víta Šarišského, Anny Kabeláčové a Filipa Sovíčka se zaměřuje právě na tuto problematiku. Zásahem do krajiny vytváří pláže nové, promyšlené, které například umožňují slunění na jih a výhled na moře naráz. Rozšířením vlnolamu ve funkční falochron zabraňuje mísení znečištěné vody z řeky Svina s čistou vodou baltského moře. „V našem návrhu jsme se snažili o kompromis mezi zachováním turistické aktivity místa a zohlednění přírodních změn. Hledali jsme hranici mezi našimi zásahy a vlivem přírody“, píší studenti v závěru práce.
Expozici dokumentující oblast a představující projekty si můžete prohlédnout v budově bývalého městského koupaliště v polském Świnoujście (Żeromskiego st.48) do konce srpna.
