EARCH.TV: Moderní horská bouda z betonu podle architekta Tomáše Hradečného

Pondělí, 14. Říjen 2019 - 0:12
| Napsal:

Když architekti Tomáš Hradečný a Martin Prokš z ateliéru IXA pracovali na konceptu nové přístavby pro Vrbatovu boudu v Krkonoších, nechali se inspirovat okolními řopíky, které tvrdým horským podmínkám odolávají již od třicátých let minulého století. Ověřenou pevnost, odolnost i specifickou atmosféru, kterou s sebou tyto masivní konstrukce pohraničního opevnění nesou, pak architekti převedli do podoby betonové podnože „podpírající“ původní horskou stavbu. Symbiózu staré a nové části Vrbatovy boudy představuje Tomáš Hradečný v 11. díle pořadu Architektura v betonu, který přináší EARCH.TV ve spolupráci se společností Českomoravský beton.

Vrbatova Bouda, IXA © Benedikt Markel
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Tomáš Hradečný, Martin Prokš
Ateliér IXA
Spolupracovníci Benedikt Markel, Lukáš Zimandl, Klára Hradečná
Subdodavatel
Světadíl Evropa
Země Česká republika
Město Vítkovice v Krkonoších
Datum projektu 2007
Datum realizace 2015
Poznámka

Stavební část: Ing. Jan Kolář, Ing. Jan Škopek - OMEGA projekt s.r.o.

Přibližně tři kilometry od polských hranic stojí na horském hřebeni kamenná mohyla s pamětní deskou připomínající dvě mužská jména. K památce mistrů lyžařů Bohumila Hanče a Václava Vrbaty, kteří zde v březnu 1913 během mezinárodního běžeckého závodu na 50 kilometrů tragicky zahynuli, ji několik let po smutné události nechaly zbudovat Český krkonošský spolek SKI z Jilemnice a Český SKI klub z Hradce Králové. Odkaz závodníka pocházejícího z Mříčné na Liberecku, který tehdy ve snaze zachránit svého přítele nešťastně umrzl, nese od šedesátých let také tzv. Vrbatova bouda nacházející se bezmála tři sta metrů od zmíněné mohyly na krkonošském Zlatém návrší. 

Vrbatovu boudu řadící se mezi záchytné horské body určené všem návštěvníkům nejvyššího českého pohoří navrhl jako základnu Horské služby doplněnou o občerstvení a noclehárnu architekt Vladimír Šír. Během téměř padesáti let své existence však objekt neprošel žádnou významnější údržbou, a to i navzdory místním drsným podmínkám – stojí totiž ve výšce 1400 metrů nad mořem. 

První významné rekonstrukce se tak stavba, vzhledem k jejímu zhoršujícímu se stavu, dočkala až nedávno, když nový majitel oslovil architekty Tomáše Hradečného a Martina Prokše z ateliéru IXA. Přáním investora bylo vedle nutných sanačních prací rozšířit provoz boudy o nový bufet, veřejné toalety a infocentrum KRNAPu, od jehož realizace se však ve finále odstoupilo. Po několikaletých dohadech se správou Národního parku nakonec architekti dospěli k řešení betonové přístavby, která společně s původní chatou vytvořila kompaktní celek splňující veškeré požadované funkce.  

ODOLNOST NA PRVNÍM MÍSTĚ 

Inspiraci při tvorbě konceptu nové přístavby architektům nenabídla samotná bouda, ale její blízké okolí, kde se nachází několik objektů pohraničního lehkého opevnění – tzv. řopíků. Navzdory tomu, že tyto železobetonové bunkry byly budovány již ve třicátých letech minulého století, se s nimi můžeme setkat v mnohdy téměř neporušeném stavu.  

„Ukazuje se, že beton se s horským prostředím umí sžít. Dobře stárne, nemusí se vyměňovat či natírat každé čtyři roky. A to je kvalita, kterou je ochrana přírody schopna akceptovat a oceňovat. Odolnost na první místě,“ vysvětluje Tomáš Hradečný v krátkém dokumentu, proč se masivní železobetonové řopíky staly hlavním vzorem přístavby. 

Důvod pro využití betonu však nepředstavovala jen jeho odolnost. Architekty k tomuto materiálu přivedl i fakt, že většina přístavby se nachází pod zemí. „Inženýrským způsobem byste ani z jiného materiálu tuto přístavbu fakticky navrhnout nemohli,“ komentuje Hradečný. Inspiraci řopíky nová část nijak neskrývá, právě naopak. K charakteru masivní pevnosti tak přispívá například i viditelný otisk dřevěného bednění, který konstrukci propůjčuje jemný detail či pásová okna otevírající interiér výhledům na horské panorama pouze v nutné míře. 

Snahou architektů bylo novou hmotu od původního objektu viditelně oddělit. Avšak navzdory tomu, že betonová podnož byla navržena zcela v duchu současné architektury, výrazně historické budově nekonkuruje. Přístavba pokorně objala původní objekt ze tří stran a jako symbiont jí, dle slov Hradečného, pomáhá k další existenci.

Tento článek vznikl za podpory společnosti Českomoravský beton v rámci popularizace tématu "Beton v architektuře".

S ohledem k umístění stavby, které spadá do I. zóny ochranného pásma Krkonošského národního parku (KRNAP), probíhala realizace dodávek betonu s přestávkami v období od června do října roku 2014. Vysokohorské velmi proměnlivé počasí, vzdálenost 31 km a výškové převýšení 925 m mezi betonárnou a stavbou, vyžadovalo profesionální přístup při plánování a samotné realizaci dodávek betonu. Veškerá betonáž byla po celou dobu výstavby šetrná k přírodě a vjezd techniky na stavbu byl omezen na minimální dobu, kterou vyžadovala rekonstrukce Vrbatovy boudy.

Českomoravský beton, a. s., je holdingovou společností, která prostřednictvím vlastních betonáren a dceřiných společností dodává transportbeton v široké škále pevnostních tříd a druhů na území České republiky a Slovenska. Skupina, jejíž vznik spadá do počátku 90. let minulého století, v současné době provozuje 85 nově postavených nebo zrekonstruovaných betonáren, které mají zavedený systém managementu kvality, systém managementu hospodaření s energií a splňují nejpřísnější ekologická kritéria. Celá skupina – holdingová společnost a její dceřiné společnosti, historicky označované ve svém názvu TBG – vystupuje na trhu ČR pod jednou společnou obchodní značkou Českomoravský beton.