EARCH.TV: Petr Hájek odkrývá architektonickou koncepci oceňovaného Krkonošského centra environmentálního vzdělávání ve Vrchlabí

Úterý, 30. Říjen 2018 - 1:10
| Napsal:

EARCH.TV ve spolupráci se společností Českomoravský beton v premiéře uvádí 7.díl pořadu Architektura v betonu tentokrát věnovaný Krkonošskému centru environmentálního vzdělávání (KCEV) ve Vrchlabí. Stavba známá pod přezdívkou „Krtek“ splývá s terénem zámeckého parku a slouží jako nástroj pro studium životního prostředí, které tvoří hlavní náplň veřejné budovy.

Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání (KCEV), Petr Hájek architekti © Benedikt Markel
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Petr Hájek
Ateliér Petr Hájek Architekti
Světadíl Evropa
Země Česká republika
Město Vrchlabí
Datum projektu 2009
Datum realizace 2013

Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání (KCEV) v podkrkonošském městečku Vrchlabí vyniká především svým experimentálním pojetím z architektonického i technického hlediska. Architekt Petr Hájek totiž zvolil konstrukčně velmi složité řešení, do kterého se propisuje samotná topografie pohoří Krkonoš. Jeho záměrem totiž bylo, aby stejné síly, které zformovaly krkonošský masiv, určily také formu budovy.

Od začátku prací na návrhu vzdělávacího centra dbal Hájek na to, aby se stavba podřídila okolní krajině a nekonkurovala tak zámecké budově, která tvoří hlavní dominantu rozlehlého parku. Vrchlabí postrádá plnohodnotné náměstí a zámecký park proto představuje nejdůležitější veřejný prostor pro život místních obyvatel. Hájek proto nechtěl svým vstupem místo příliš narušit.

Objekt KCEV navíc vychází z pojetí stavby jako učební pomůcky pro studium životního prostředí. Petr Hájek se při návrhu nechal inspirovat tvary nejvyššího českého pohoří, jehož topografii doslova vtiskl do geometrie celé budovy. Křivkystřechy totiž přesně odpovídají vektorům vybraných svahů Krkonoš.

„Od začátku jsme chtěli, aby dům byl sám o sobě učební pomůckou, něčím, co by nesloužilo jen jako obal, do kterého se vloží nějaká funkce, ale aby v sobě nesl řadu informací, které se z něj dají přečíst a které by pomohly pochopit třeba přírodní a geologické síly toho, jak Krkonoše vznikaly,“ vysvětluje Hájek.

Zároveň ale přiznává, že tímto rozhodnutím si způsobil mnoho potíží. Promítnutí topografie Krkonoš do geometrie a tvaru budovy totiž vyžadovalo velmi složité konstrukční řešení, se kterým si ateliér Petra Hájka dlouho nevěděl rady. Aby se totiž jednalo o věrné „propsání“ svahů do tvaru objektu (a nešlo jen o imitaci formy), musí být vektory rovnoběžné z rubu i líce domu, což je při několika vrstvách stropu (železobetonová skořepina, izolace, travní porost) velmi náročné přesně propočítat. S finálním řešením významně pomohla zkušenost architekta Jaroslava Hulína, který podobný problém řešil v londýnském studiu Thomase Heatherwicka. Celý dům se při projektování musel promítnout na kulovou plochu, díky které pak všechny styčníky odpovídají pomyslnému ohnisku – zjednodušeně tak, jako jsou vrcholy Krkonoš umístěny na kulové ploše planety. Díky tomu mohla vzniknout obdivuhodná konstrukce složená z trojúhelníkových ploch.

Při pohledu z parku návštěvník vidí pouze střechu pokrytou rostlinami, která se doslova zařezává do terénu parku a stává se umělým kopcem. V interiéru pak vzniká nádherná dynamická hra stropu, kterou umocňuje pracně odlitý pohledový beton. Betonové bednění nechal Hájek upravit tak, aby jeho povrch „zdrsněl“ a bednící prkna zanechala ve stěnách kousky dřeva. Tím betonové stěny doslova nasály vůni dřeva a jejich povrch získal působivou strukturu kresby prken. 

Interiér vedle pohledového betonu charakterizují pečlivě vybrané překližkové desky, které v částech budovy tvoří obklad stěn, stropu i podlahy. Výroba mobiliáře navíc probíhala tak, aby nedocházelo k žádnému odpadu. Navrhnout ekologicky šetrnou budovu v Hájkově podání nespočívá v důsledném dodržení různých úsporných regulí. Šetrnosti dosahuje především invenčním a chytrým využitím prostoru.

Kromě přednáškového sálu, laboratoře, učebny a knihovny v objektu najdeme také garáže, které jsou určitým „hybridem“ mezi výstavním a servisním prostorem. „Díky tomu jsme mohli o třetinu snížit stavební program a tím i náklady. Celkově si myslím, žeredukce je mnohem efektivnější, než třeba hledat speciální tepelné izolace,“ vysvětluje Hájek.

Budova KCEV získala několik architektonických ocenění a objevila se v prestižních publikacích po celém světě. Její význam ale spočívá ještě v jedné rovině. Jedná se totiž o projekt zadaný veřejnou institucí a financovaný z veřejných zdrojů – podobně zdařilých příkladů však u nás stále najdeme zoufale málo. Krtek pro jejich rozvoj ale může významně přispět, ukazuje totiž, že spolupráce s dobrým architektem se vyplácí. 

Prof. Ing. Mgr. akad. arch. Petr Hájek vede ateliér společně s Ing. arch. Jaroslavem Hulínem na FA ČVUT v Praze. Dále Hájek vede ateliér také na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. V roce 2010 založil laboratoř experimentální architektury. Letos získal ocenění Architekt roku 2018. Mezi jeho poslední významné realizace patří mimo jiné úpravy Zámeckého návrší v Litomyšli (park, Kočárovna, stan, Konírna, stáj, jízdárna) společně s ateliérem HŠH, terasy na střeše Paláce Lucerna v Praze, rekonstrukce vodárenské věže v Praze na Letné, či novostavba multifunkčního sálu a divadelní zkušebny DOX+ ve vnitrobloku galerie moderního umění DOX v Praze-Holešovicích. 

 

Českomoravský beton, a. s., je holdingovou společností, která prostřednictvím vlastních betonáren a dceřiných společností dodává transportbeton v široké škále pevnostních tříd a druhů na území České a Slovenské republiky. Skupina, jejíž vznik spadá do počátku 90. let minulého století, v současné době provozuje sedmdesát nově postavených nebo zrekonstruovaných betonáren, které mají zavedený systém řízení jakosti ČSN EN ISO 9001 a splňují nejpřísnější ekologická kritéria. Celá skupina – holdingová společnost a její dceřiné společnosti – vystupují pod jednou společnou obchodní značkou Českomoravský beton.