EARCH.TV: Kdy a proč zakázku přijmout či odmítnout? To musí poznat každý architekt sám!

Pondělí, 27. Březen 2017 - 0:30
| Napsal: | Zdroj: EARCH.TV

6. díl videoseriálu ARCHITEKTI CZ řeší nejen tato témata. Architekti Josef Pleskot, Svatopluk Sládeček, Prokop Tomášek, Tomáš Klanc, Pavel Nalezený, Radek Vaňáč a Michal Krištof diskutují zejména o tom, kdy má smysl investovat své úsilí a čas do projektu a kdy to naopak smyslu pozbývá. Proč přijmout nebo odmítnout zakázku? A jak moc se mají architekti věnovat občanským aktivitám? To a mnohem více se dozvíte ve videu, které vám přináší EARCH.TV.

Fotoalbum: 

Jako první odpovídal architekt Josef Pleskot, který hned v úvodu zmínil, že pro architekta je opravdu nejdůležitější pochopit smysl projektu. Teprve pak může nerušeně tvořit. Názorně to vysvětlil na příkladu ze svého ateliéru. Když vymýšlí náročnější konstrukci (například stěnu do oblouku), nemělo by to být pouze kvůli estetice, ale především kvůli funkci a pohybu lidí uvnitř. Za dobrý výsledek práce považuje ovšem i to, že se rozhodne nějaký dům nepostavit, když podle něho nemá smysl.

Svatopluk Sládeček přišel se zajímavou myšlenkou: „Člověk se vždy snaží přemýšlet nad tím, co a proč dělá, teprve poté uvažuje nad tím jak.“ Sládeček se ovšem ještě na chvíli vrátil k tezi, že prefabrikace představuje demokratičtější způsob výroby než řemeslo. Na to hned reagoval Prokop Tomášek, který používání knihovních prvků nebo prefabrikovaných výrobků vidí jako pokoutný nátlak k „výrobě o shodě“. Podle něho má většina zákazníků a developerů přímo panický strach z uměleckého výtvoru, který nemá potřebný dokument shody a není přesně spočítán. Umění pak vidí především v tom, jak kvalitní dům z prefabrikovaných výrobků sestavit.

Další z účastníků, Tomáš Klanc, popisoval své první schůzky s klientem. Stává se prý psychologem a lektorem, role architekta je až sekundární. Snaží se totiž svým klientům vysvětlit jednoduchou rovnici: čím je dům větší, tím je nákladnější. Zvláště pak dbá na to, aby si jeho zákazníci uvědomili, že miliony, které nalijí do základů, už nikdy neuvidí, zatímco designovou klikou od dveří budou otvírat svůj domov každým dnem. Ke konci svého příspěvku se rozpovídal o výstavbě svépomocí, jejímž je velkým zastáncem.

Pavel Nalezený zavzpomínal na projekt, který ve své kanceláři vymysleli před šesti lety. Začalo to nevině tím, že vymysleli dřevěnou vyhlídku ve tvaru okurky a… jak to celé dopadlo si raději poslechněte ve videu. Pavel Nalezený dále razil názor, že architekti by měli věnovat více času na občanské projekty, které by oživovaly veřejný prostor nebo aspoň iniciovaly veřejnou debatu. Bohužel na to ale v ateliéru momentálně nemají moc prostoru. Jeho kolega Radek Vaňáč navázal na architekta Klance, zmínil, že by se rád na první schůzce s klientem bavil úplně o něčem jiném, než je architektura.

Podle Michala Krištofa si mladý začínající architekt nemůže v žádném případě dovolit odmítnout zakázku. Když před pěti lety začínali, snažili se v každém projektu najít smysl a vnitřní motivaci. Ve videu si můžete poslechnout, jak se ateliéru Chybik + Kristof nakonec podařilo vybudovat síto na klienty, navíc tak, aby byly ve výsledku obě strany spokojené. Krištof před koncem ještě odbočil a mluvil o aktivistických projektech, do kterých se zapojili. Jednak o hlavním nádraží v Brně a dále o brownfieldu, kde s kamarády z JAMU pořádali dočasné divadlo. Společně dosáhli toho, že město po několika letech odstranilo ploty a prostor vyčistilo tak, že je ho možné běžně používat. V současnosti je na tuto lokalitu vypsaná i mezinárodní architektonická soutěž.

Na závěr se diskutovalo o občanských aktivitách, smyslu práce a vlivu osobnosti architekta na aktivistické projekty.