František Kowolowski : Heterotopie

Galerie Die Aktualität des Schönen7.11. - 30.11.Technická Univerzita v LiberciTato výstava je bezesporu ojedinělým počinem současného umění, ale přínosná může být i pro sféru architektury. Nevnímá totiž stavby a místa, které nás obklopují, jako systém, proces mezi penězmi a tvorbou, požadavky a výsledky, napětím mezi investorem, architektem a poptávkou. Výstava nic nekritizuje, jen ukazuje zcela jiné souvislosti. Dvě videa, jedna nástěnná instalace a dva tisky (vidíme, že pro boření stereotypů není třeba kvantity) představují to, co nás obklopuje. Všímají si nejen vztahů jednotlivých věcí, ale i vztahu „já a to kolem mě“. Na formě uměleckého vyjádření pak ani nezáleží. Velmi různorodé techniky, artikulace a interpretace se zde jednotným obsahem stírá. A důležitou roli hraje doprovodný text. Text u sochy sportovce popisuje síť a propojenost, která charakterizuje dopravu, webové sítě a vytváří vztahy, souvislosti, vazby. Síť je strategie heterotopií. Další text pojednává o místech, která jsou ze společnosti vyčleňována: domovy důchodců a hřbitovy, které jsou centry dnešního kultu smrti, jež je vedle kultu čím dál pomíjivější práce pro dnešní civilizaci určující. Mrtvé tělo je jedinou památkou existence, když čím dál menší vliv má přesahování duchovní. Kumulace historie a času je doménou jiných míst: muzeí a knihoven, které jsou také částečně na okraji. Všimněme si té propasti ve vnímání: v drtivé většině dnes muzea a knihovny chápeme mezi jinými kulturními institucemi díky umělému organizačnímu uspořádání naší společnosti – vedle galerií, divadel, škol. Ale je jejich podstata skutečně takhle plochá a jednoduchá, srovnatelná a zaškatulkovatelná? To právě ne. Na vedlejším tisku si všimneme zad muže, na nichž je krvavě vyryto: This body belongs to art. Toto perverzní převrácení uvádí ad absurdum pojetí umění a kultury jako současného konzumu, jehož slogan je spíše This art belongs to body. Na prezentovaných videjích autor představuje heterotopie sídliště a hřbitova jako samostatné organismy, bez nichž by se však ten velký organismus práce a zábavy, ten kažodenní, všem blízký, neobešel. Na závěrečném schématu heterotopií a jejich vztahů se sídliště a hřbitov opakují ve zemnšených 3D instalacích. Představují nejen prvotní zrcadlení, to záměrné, zobrazené, ale díky zrcadlům ve vnitřních stranách trojrozměrného orámování se toto zrcadlení zrcadlí do nekonečna. Chápu, že některé roviny výstavy se krkolomně formulují a jsou poměrně intelektuálně náročné (doprovodné texty si musíte přečíst vícekrát, abyste je skutečně pochopili), ale na každé úrovni se jedná o počin nesmírně pozoruhodný a osobně mi přišel pro architekturu daleko komplexnější, než jakýkoli urbanistický plán, jakákoli studie, jakékoli urbanistické či teoretické schéma, jaké jsem kdy viděl. František Kowolowski*1967Věnuje se malbě, performaci, instalaci, videu a kurátorské a kritické činnosti. Vyučuje či vyučoval na Střední umělecko-průmyslové škole v Brně, AVU ve Varšavě a Katedře multimediálních umění, pracuje v Domu umění města Brna. Spolupracoval na mnoha českých i zahraničních výstavních projektech, mezi něž patřila v roce 2004 například výstava Frisbee, a píše do katalogů výstav současného umění.