Z naší strany Praze nebezpečí vyškrtnutí z programu UNESCO nehrozí!

Na základě výsledků soutěže doporučila porota této soutěže mimo jiné sledovat následující zásady: - Soutěž potvrdila potřebu doplnění panoramatu o další výškové objekty a limitování výšky stávající budovou Motokovu. - Porota doporučila při doplnění skupiny výškových budov sledovat myšlenku ucelení této skupiny a ne její rozšiřování o další prvky mimo tuto skupinu, např. v prostoru při ulici 5. května. - Počet výškových domů není pro koncepci rozhodující.V červenci roku 1999 vypracoval Útvar rozvoje hl. města Prahy na základě výsledků uvedené soutěže, v kontextu se zásadami ÚPn a se souhlasem městské části Praha 4 „Návrh zadání konceptu regulačního plánu Dostavby Pankrácké pláně“, kde jsou formulovány podrobnější zásady pro řešení předmětného prostoru.V roce 1999 se stala majitelem areálu bývalého Československého rozhlasu (stávajících objektů včetně pozemků) společnost ECM Finance a.s., která se postupně stala také majitelem areálu Motokovu (dnes MV centrum), získala možnost disponování s dalšími pozemky v území a spolu se společností Pankrác Shopping Center a.s. Skupiny ECE, která disponuje s pozemky v severovýchodní oblasti Pentagonu se stala rozhodujícím investorem celého prostoru. Na podkladě uvedeného „Návrhu zadání“ byla pro koordinaci celkového řešení s jejich konkrétními záměry vypracována v roce 2001 architektonicko – urbanistická studie (Master plan), jejíž autorem je architektonický atelier Richard Meier & Partners z New Yorku v USA ve spolupráci s generálním projektantem Spojprojektem Praha a.s.Řešení splňovalo parametry územního plánu a dokumentovalo působení doplnění stávající zástavby v panoramatu města. Master plan v koncepční rovině obsahoval:a) Návrh řešení rekonstrukce a dostavby stávajícího areálu bývalého ČS rozhlasu, který spolu s pozemky patří investorovi ECM Finance a.s.b) Návrh novostavby Obchodního a společenského centra ECE– Arkády Pankrác pro investora Pankrác Shopping Center a.s. Skupiny ECE, včetně novostavby objektů centra volného času, sportu a zábavy s doplňující administrativou pro investora ECM Finance a.s., na pozemcích těchto investorů nebo na pozemcích, se kterými mohou disponovat.c) Návrh řešení rekonstrukce a dostavby stávajícího komplexu Motokovu, který spolu s pozemky patří investorovi MV Centrum Praha Skupiny ECM Finance Praha.d) Ideový návrh objektů bez přímé vazby na vlastnictví pozemků, nebo na konkrétní investiční záměr, které byly navrhovány v souladu s požadavkem „Návrhu zadání“ na komplexní urbanistickou strukturu řešeného území. e) Celkové řešení dopravy oblasti ve struktuře komunikací a ulic 5. května (SJM), Na Strži, Na Pankráci, Milevská, M. Pujmanové a Hvězdova se zohledněním všech stávajících i plánovaných investičních záměrů.f) Celkové rozvržení veřejných prostorů, pěších tras a zeleně, včetně vazeb na stávající stanici Metra C – Pankrác, plánovanou stanici Metra D a E a včetně podchodu pod ulicí Na Pankráci.V jednom zásadním aspektu se však autoři řešení Master planu s požadavky obsaženými v uvedeném „Návrhu zadání“ neztotožnili. Byla to záležitost dokomponování stávající siluety Pankráce tvořené třemi dnešními výškovými budovami, budovami dalšími a to jak v jejich lokalizaci, tak především v jejich výšce.O tom, o jak komplikovaný problém se jedná, je možné se přesvědčit nejen na soutěžních návrzích Veřejné urbanistické soutěže na dostavbu Pankrácké pláně z roku 1997, kde co návrh to odlišný přístup, ale také i v „Návrhu zadání“, kde se jako podklad používají vítězný návrh a návrh, který obdržel druhou cenu, tedy návrh doplňující stávající siluetu o dalších šest výškových objektů a návrh doplňující stávající siluetu pouze o jednu středně vysokou budovu.Nejen názory soutěžících na řešení, ale i názory poroty v hodnocení byly různorodé, avšak nakonec došlo k vyjádření jasného názoru ve prospěch nutnosti dotvoření pankráckého panoramatu, ale také potvrzení způsobu tohoto dotvoření a to doplněním stávající siluety dalšími výškovými objekty, tedy nikoliv ponechání stávajícího stavu či nějaké rozpačité korekce, ale nalezením nové kompozice.Návrh obsažený v Masteplanu z ledna 2001 na tyto závěry navazuje s tím, že doplňuje stávající siluetu pouze o dva další výškové objekty. Nikoliv tedy zvyšování horizontu ve snaze vyplnit dnešní stávající mezery „vykotlaných zubů“ a tak posílit mohutnost a těžkopádnost betonové hradby siluety dnešních sídlišť, nikoliv tedy vyplnění těchto mezer větším počtem výškových budov do podoby velkorozměrové struktury („kupy“), ale solitérní kompozice koncentrovaná do urbanistického a prostorového těžiště území.V této diskusi klást otázku, zda Praha potřebuje či nepotřebuje výškové dominanty je v podstatě zbytečné. Je pravda, že by se bez nich lehce obešla, avšak na Pankrácké pláni již výškové budovy jsou, jako pozůstatek ideje výstavby tohoto typu v 60. letech minulého století ve světě všeobecně a tedy i právě tady, avšak nejen na Pankráci. Výškové budovy jsou v Praze i na jiných místech. Jmenujme 18ti patrovou budovu Výzkumného ústavu matematických strojů ve Vokovicích z let 69-71, 17ti patrovou budovu KOVO v Holešovicích z let 75-77, hotel Olympik na Invalidovně z let 69-71, který má 22 pater, 16ti patrovou budovu Fakulty architektury v Dejvicích z let 64-70, 15ti patrovou budovu Fakulty jaderné fyziky na Pelc-Tyrolce z let 65-70 či budovu Strojimportu na Vinohradech z let 67-71, která má 16 pater.V panoramatu Pankráce se uplatňuje 27 patrová budova Motokovu z let 75-77, hotel Panorama z let 79-83 o 24 patrech, hotel Forum z doby 84-88, který má 27 pater a nedokončená budova bývalého Československého rozhlasu, která je 27mi patrová. V pozadí tuto siluetu doplňuje 20ti patrová budova České spořitelny.Je pravda, že z památkových hledisek se jako nejvíce konfliktní považují právě ty budovy na Pankráci, hlavně samozřejmě proto, že jsou viditelné ze všech pohledových míst jako Letná, rampa Pražského hradu, Petřín atd.Všechny tyto výškové budovy vznikly převážně v 60. a v začátku 70. let 20. století, vesměs tedy v období, kdy zcela logicky navazovaly na obdobné trendy v západních metropolích po uvolnění politického klimatu u nás. 60. léta jsou značně nedoceněna a v architektuře pozvolna znovu objevována. Někdy předpojaté hodnocení staveb z 60. let a spojování jejich vzniku jednosměrně s dobou socialismu a komunismu je hrubě zkreslující.Řada kvalitních a pozoruhodných staveb vznikla u nás právě v těchto letech, zejména pak období let 66-69 bylo neobyčejně emotivní, kdy jsme se u nás pokoušeli navázat na soudobé zahraniční trendy a byly postaveny takové významné stavby jako Televizní vysílač na Ještědu, Obchodní dům na Národní třídě v Praze, či stále také diskutovaná stavba bývalého Federálního shromáždění a mnoho dalších. To rozhodně nebyly stavby socialismu. Myslím, že není scestné na tyto momenty navázat a započatou ideu dokončit v nové, soudobé kvalitě. Jsem přesvědčen, že historický vývoj od 30 let předurčil Pankrác jako ojedinělou lokalitu pro výstavbu výškových budov, a že takto vzniklé novodobé městské centrum je dostatečně vzdálené od historické oblasti Prahy, aby s ním nekolidovalo, ale naprosto adekvátně s ním tvořilo vyváženou soustavu vyjadřující její moderní perspektivu.Výstavba moderních budov a výškových zvlášť představuje ve všech evropských městech oblast široké polemiky a diskusí, ať už je to komplex La Défense v Paříži nebo zástavba oblasti Docklands v Londýně, soustava výškových budov ve Frankfurtu nad Mohanem s dominantou budovy Komerz Bank, areál Eurolille v Lille, či Donau centrum ve Vídni. Svého času se také mnoho diskutovalo o výškových budovách Torre Scarampo a Centru Pirelli v Miláně, nebo o budově SAS v Kodani a dalších.Původní idea vytvořit na Pankráci výškové dominanty (á la Defense, či jakýsi Manhattan – tento název se objevil konkrétně po vyhodnocení soutěže v roce 1997 ve verzi „Pražský Manhattan) vznikla tedy v 60. letech a vlastně určitým způsobem navázala na starší záměry, které lze najít například v utopických projektech výškových dominant arch. J. Havlíčka z 40. – 50. let. jak bylo již řečeno, tyto myšlenky v té době byly odezvou její optimistické atmosféry i obdobných přístupů v zahraničí.Postupně však nastoupilo období normalizace, věci se dostávaly do úplně jiné situace, začal zde hrát roli i čas, a tak realizace přišla až o mnoho let později ve značně pozměněné podobě než byla původní verze vítězného soutěžního návrhu z roku 1962- 1963 a vyvolala všeobecné rozpaky. Byla změněna celková výška některých dominant i jejich proporce, pojetí a orientace a tak jsme dnes svědky této komplikované situace, která je vesměs považována jako nedokončená kompozice působící náhodně, nevyváženě.Diskuse, která se o této problematice vede a byla zintensivněna po prezentaci návrhu architekta Richarda Meiera, je charakteristická zcela protichůdnými názory od jednoznačné podpory dostavby stávající siluety dalšími výškovými budovami všeobecně nebo v souznění s uvedeným návrhem, po naprosté odmítání jakékoliv další výstavby přesahující horizont tj. maximálně 8 pater, dokonce i názory požadující odstranění stávajících výškových budov.Je tedy naprosto evidentní, že je stále nastolena otázka, zda současná silueta tří výškových budov Motokovu, hotelu Panorama a bývalého ČS rozhlasu, ke kterým je třeba řadit i čtvrtou budovu v siluetě a to hotel Fórum, vyžaduje či nevyžaduje korekci nebo doplnění a v případě, že ano, pak jakou formou – zda zvýšením horizontu, soustavou dalších výškových budov, nebo soliterní dominantou.Je třeba zvážit pohledy ze všech exponovaných „zažitých“ pohledů (rampa Pražského hradu, Letná, Petřín, atd.) je však zároveň třeba říci, že i když jsou pohledy z uvedených míst jednoznačně nejexponovanější, je třeba vzít v úvahu i význam pohledů z vnějšího obvodu města. Dnes již dávno není Praha vymezena jen vltavskou kotlinou s navazujícími příčnými údolími. Její obvod se dynamicky rozvíjí a rozšiřuje daleko prostorem za horizontem historického rámce, kde tento již naprosto zaniká vlivem terénního uspořádání a město je vnímáno pouze jako pás periferních zástaveb průmyslu a služeb, hlavně však především jako hmotná kulisa sídlištních obytných celků bez jakékoliv dominanty či formace signalizující jeden a půl miliónovou metropoli státu. Jsem přesvědčen, že skupina výškových budov na Pankrácké pláni by tuto roli mohla úspěšně splnit.Toto řešení se tedy posléze ukázalo zcela nepřijatelné pro rozhodující pracovníky památkové péče, kteří zastávají kategorický názor, že v horizontu této části města je jakákoliv výstavba budov přesahující hladinu stávajícího horizontu nepřípustná ani jako korektiv dnešní rozporuplné siluety.Protože rozhodující při přípravě jakékoliv stavby v Praze je také stanovisko těch, kteří jako pracovníci státní správy za město z hlediska památkové ochrany zodpovídají, bylo toto odmítavé stanovisko třeba respektovat. Když se tyto momenty postupně ukázaly jako hlavní a rozhodující překážka možného kompletního projednání Master planu i dalšího vývoje předprojektové a projektové přípravy nové výstavby v tomto prostoru, bylo přistoupeno k vypracování nové urbanistické studie, která již s dokomponováním siluety tvořené stávajícími výškovými objekty neuvažuje a zástavbu formuje do hmot nepřevyšujících horizont s cílem vytvořit podmínky pro možnost pokračovat v řešení další zástavby v území do výsledné, z hlediska rozhodujících orgánů státní správy přijatelné podoby.Nevím sice, zda by se při posuzování záměrů dostavby Pankrácké pláně jednalo z hlediska seznamu UNESCO o stejný případ jako se nedávno odehrál ve Vídni (v případě Pankráce se nejedná o návrh výstavby výškového objektu v centrální oblasti města, na Pankráci již výškové stavby jsou a zařazení Prahy do seznamu UNESCO to nebránilo, výstavba rozsáhlého areálu na okraji Vídně problém s UNESCEM nevyvolala), ale nedovedu si představit situaci, že bychom my jako architekti a projektanti i investor prosazovali výstavbu, která by vedla k vyškrtnutí Prahy z tohoto seznamu!Poukazování na tuto okolnost ve světle uvedeného reálného stavu řešení dostavby Pankrácké pláně považuji za zcela absurdní.Problematika siluety zástavby Pankrácké pláně projevující se v jejím horizontu i v celkovém obrazu města, zejména pokud se týká existujících výškových budov, je tedy zatím stále bez konečného, definitivního výsledku. Možná, že to co se v tuto chvíli jeví jako traumatizující otázka vyžadující okamžitou odpověď není zas tak dramatické, třeba naopak její řešení vyžaduje větší odstup, delší čas na hledání a „uzrání“ celé záležitosti, možná ani konečné řešení v podstatě neexistuje nebo ho není třeba hledat, protože se jedná o živý, stále se nově prezentující městský organismus. Řešení, které obsahuje současná urbanistická studie si rozhodně nenamýšlí, že by vyčerpalo všechny možnosti a je tím konečným řešením, i když autoři návrhu mají své přesvědčení, které původně navrhovali, avšak jedno presentuje zcela: jasně investor ECM ani jeho projektanti žádné mrakodrapy na Pankráci již nenavrhují, dokonce bylo ustoupeno i od původně zamýšlené výšky stávající budovy bývalého Čs. rozhlasu (navýšené o 3 patra). V každém případě by to měla být cesta k hledání řešení nejvhodnějšího a také, a to především, otevření možnosti k diskusi k tomuto hledání.Neustálé „strefování“ kritiků a oponentů různé provenience a různých motivů do jednoho z návrhů (byť významného a od světoznámého architekta) ve sledu hledání nejvhodnějšího řešení, včetně boje „za zabránění výstavby mrakodrapů na Pankráci“ se mi v současné době zdá mimoběžné, ne-li v některých případech již (při znalostech současné situace) záměrné.příspěvek byl ve zkrácené podobě publikován v časopiseARCHITEKT 9/2003Autor je architekt, spoluautor Masterplanu z roku 2001 a současné verze řešení, zástupce generálního projektanta Pankrác city