Město pro současnou společnost | Rozhovor s Michelem Rojkindem
V souvislosti s pražskou návštěvou Michela Rojkinda Vám přinášíme jeho krátkou zpověď. Rozhovor se vztahuje především k problematice přípravy workshopů a přednášek, stejně tak jako k choulostivému tématu nové výstavby v historickém jádru města. Rojkind totiž povede v Praze workshop v návaznosti na druhý blok konference Křižovatky architektury: Praha architektonicky pulsující či zakonzervovaná? Stručné vyjádření k této problematice můžeme taktéž nalézt mezi řádky rozhovoru. Temperamentní názory mexického architekta jsou bezpochyby dalším podmětem k diskuzi na dané téma. Město by podle něj mělo být otevřené dnešní době, dalšímu rozvoji a schopné plnit potřeby současné společnosti.
Magdalena Deverová , 13. 9. 2010
Mezi Vaše hlavní aktivity kromě projektování patří také přednášková a výuková činnost. Kdybyste měl učinit malé srovnání, kolik času věnujete samotným přednáškám a workshopům oproti práci ve studiu? Zhruba 80% času věnuji práci ve studiu a 20% konferencím, workshopům a vedle toho i účasti v porotách. Oceňuji především práci na akademické půdě, kontakt se studenty a školami ve spojení s uplatněním mé práce.
Proč Vás zaujala také výuka a teoretická část Vašeho oboru? Co Vás k tomu vedlo? Zamlouvá se mi do mé práce vnášet každodenní zkušenosti. Je důležité, abychom se udrželi v kontaktu s konflikty a rozuzleními velkých měst a uměli to přiblížit studentům v jejich profesionální praxi.
Co si od přednáškové činnosti slibujete? Cestovat do jiných zemí nepřestává být okouzlující zkušeností, poznávat jiné kultury a způsoby nazírání na život, abychom o tom mohli diskutovat tam, odkud přicházíme. Je to výsada být zván na konference, jejichž prostřednictvím mohu objevit jiný kout světa a jeho lid.
Co tedy očekáváte od další návštěvy Prahy? Zaujalo Vás tu něco, kvůli čemu se rád vrátíte? Praha je úžasné místo, které mne fascinuje, takže vrátit se je pro mě potěšením, mimo jiné také proto, že se mi během mé první návštěvy u příležitosti jedné konference dostalo velice vřelého přijetí.
Co je hlavním cílem Vašich workshopů? Vzbudit v studentech zvědavost, touhu po vědění a vědomí nejen co se architektury týká, ale i o životě samotném.
Co jste vy sám jako student oceňoval na svých učitelích či workshopech? To, co jsem vždy nejvíce oceňoval, byly osobní zkušenosti – jací byli moji učitelé, jak oponovali klientovi, jakým způsobem dokázali docílit svých myšlenek a přiblížit se k vlastním snům.
V roce 2006 během Vaší poslední návštěvy Prahy jste projevil zájem zúčastnit se soutěže na dostavbu Staroměstské radnice. Soutěž sice nakonec nebyla vypsána, nicméně i přesto máte představu, jak by Váš návrh vypadal? Můžete ho ve stručnosti popsat? Bylo by to něco, co by odráželo magické vlastnosti tohoto veřejného prostoru a co by mohlo nastolit porozumění mezi historickou minulostí, přítomností a mírou možností rozvoje města.
Co si o choulostivém tématu soutěže na dostavbu Staroměstské radnice myslíte? Nejedná se o nic vzdáleného jiným oblastem, v nichž také lidé zaujímají odlišné postoje. Nicméně lituji, že se dosud nenalezl soulad mezi tolika odlišnými názory, neboť ochrana památek by měla sloužit především lidem a veřejnému prostoru. Doufám, že se přinejmenším většina společnosti přiklání k tomuto postoji.
Jednou z podmínek výstavby laboratoří firmy Nestlé bylo s ohledem na historický ráz města Querétaro zachování arkádového systému budov. Máte za sebou více zkušeností s vytvářením projektů s ohledem na historickou zástavbu? Na základě našeho průzkumu hledáme možnosti reinterpretace historie v závislosti na svědectví naší doby. Každý projekt je uchopen nezávisle, aby umožnil vytvořit specifický závěr pro danou situaci.
Jste spíš architektem, který se snaží respektovat historický ráz města, nebo víc brojíte proti nadměrné zakonzervovanosti staré zástavby? Pociťujeme, že krása města spočívá v koexistenci svědectví různých dob, čímž zdůrazňujeme, že by města měla být otevřená dnešku.
Napadne Vás pozitivní a naopak negativní příklad realizace v historické zástavbě? Spíš než poukázat na jeden dobrý či špatný příklad bychom měli vzít v úvahu spolupráci mezi sousedy, kteří už žijí na těchto místech, a novým rozvojem bez upřednostnění městského marketingu gentrifikace (revitalizace degradovaných obytných čtvrtí v městských centrech způsobené příchodem ekonomicky silnějších obyvatel – pozn. redaktora). Jestliže se má pracovat s novými strategiemi vytvářejícími nové sociální sítě, které by pomohly přiblížit historii k budoucnosti, měly by to být takové strategie, které se nesnaží být obhajitelné, nýbrž které přináší ostatním něco navíc než novou výstavbu.
Čeho by se měl architekt v té souvislosti vyvarovat? Být součástí komerční strategie, která nepodporuje vhodný dialog mezi prostorem, společností, infrastrukturou atd.
A myslíte, že je reálné být architektem zcela nezávislým na komerčních strategiích? Vy sám jste se nikdy nesetkal s určitým pokušením? To není o tom, že jste zcela nezávislá na komerčních stategiích. Od počátku naší práce přicházíme do kontaktu s takovými klienty, ale spolupracujeme nakonec pouze s těmi, s kterými jsme schopni vést dialog umožňující změny – ať už se to týká veřejného prostoru, infrastruktury atd… Snažíme se setrvat v perfektní rovnováze s klientem, kterému jde o zisk…ale chceme se cítit dobře v tom, co stavíme za daných možností. Nicméně jisté je, že jsme nikdy nepracovali pro peníze, vždy jsme byli v architektuře trpěliví, což nám přineslo rozpočet pro dostatečný klid.
Navrhujete raději budovy na zelenou louku, nebo stavby, které by měly zapadnout do předem daného kontextu? Dávám přednost inteligentním strategiím schopným uplatnění jak na nových místech, tak i v kontextu výstavby. V současnosti myslím, že upřednostňuji zásahy do budov, jenž změnily svůj účel. To znamená znovuvyužití existujících staveb, aby se jim navrátil život vhodný pro současnou společnost!
Pracujete v současné chvíli na něčem takovém? Neustále proměňujeme celou škálu budov. K současným projektům patří rekonstrukce jednoho domu, který se promění v japonskou restauraci, a mistrovský úkol revitalizace 47 hektarů v Querétaru.
Rozjíždíme návrh našeho prvního mrakodrapu na třídě La reforma v Mexiko City a účastníme se soukromé soutěže na přestavbu staré Věznice LECUMBERRI na Národní veřejný archiv.
Existuje jistý druh projektu, který jste zatím neměl možnost realizovat, ale rád byste se do něj pustil? Pečovatelský dům pro seniory a hřbitov. Přístupem k tématu, jakým způsobem se loučíme s životem, bych chtěl sám život povznést.
Stavíte s ohledem na znalost prostředí a potřeb společnosti raději doma v Mexiku, nebo za hranicemi? Stal jsem se architektem ne proto, abych stavěl pouze v Mexiku, ale proto, abych porozuměl problémům celého světa a byl schopen na ně reagovat tím nejlepším způsobem. Baví mě o sobě přemýšlet jako o průzkumníkovi celé planety, který shromažďuje informace tam, kde se nejméně očekává, aby je pak v pravý okamžik vrátil do hry a tím vytvořil nejlepší architekturu.
Co je pro mne nutně potřebné, je žít v Mexiku, především pro ten chaos i proto, že zde moje mysl může být zaměstnána 24 hodin denně zásluhou tohoto úžasného zmatku. MILUJI mou zemi!
Zajímá Vás více osobnost Michela Rojkinda, jeho názory a projekty, přijďte tento týden na jeho přednášku na FSv ČVUT a následnou vernisáž výstavy v NTK.
Název:
Přednáška Michela Rojkinda
Kdy: 16.9. 2010, 19:00- 20:45
Kde: Posluchárna B280 na FSv ČVUT, Thákurova 7, Praha 6 - Dejvice
Pořádá: ABF a.s., EARCH, Katedra architektury FSv ČVUT
Přihlášky: http://krizovatkyarchitektury.cz/2010/cz/prihlaska.asp
