Rozhovor s Jerzym Ilkoszem | ředitelem Muzea architektury ve Vratislavi

Úterý, 15. Listopad 2005 - 12:26
| Napsal:
Kolik je v Polsku muzeí architektury? Jen jedno, a to zde ve Vratislavi. Proč právě zde? Za II. světové války byla Vratislav z větší části zničena bombardováním, a tak vznikla akutní potřeba shromáždit a zachránit architektonické fragmenty staveb a pokusit se stavby postupně rekonstruovat do původní podoby.
Tak vzniklo Muzeum obnovy, které založil prof. Olgierd Czerner v roce 1965. Tato instituce se postupně přeměňovala v Muzeum architektury, když se zde začaly shromažďovat plány ze stavebních archivů z předválečné doby z celého Polska. Právě když jsem se stal ředitelem, přebírali jsme Bauarchiv města Vratislavi, který sestává z 300 000 dokumentů z doby od 19. století do roku 1945. Tedy z období, kdy Vratislav patřila k Německu. Jsou zde originální plány Scharouna, Radinga, Maxe Berga, Hanse Poelziga, Ernsta Maye. Máme zde též staré plány z městských archivů z Varšavy a mnoha dalších polských historických měst.

Jaké jsou další aktivity vašeho muzea vedle spravování stavebních archivů předválečné éry?
V rámci Galerie jednoho projektu například pravidelně představujeme nejzajímavější projekty současné polské architektury. Z celého Polska.

Jak je tedy muzeum strukturováno?
Máme zde čtyři specializovaná výzkumná oddělení zaměřená na středověkou architekturu, baroko a renesanci, 19. století a 20. století.

Muzeum je financováno státem či ministerstvem kultury?
Zakladatelem a provozovatelem Muzea architektury je město Vratislav. Co se však týká našich aktivit spojených se současnou architektonickou scénou, pořádáme mnoho výstav a přednášek na celostátní i mezinárodní úrovni. Mimochodem jednou z posledních akcí byla zrovna výstava architektonických děl bratří Šlapetových. Ale byla to teď i rakouská architektura, přednášky předních francouzských a německých architektů nebo panelové diskuze. Naše muzeum je výrazně zaměřené na progresivní trendy v duchu avantgardní tradice našeho města. Tradiční architekturu příliš neukazujeme, tedy s výjimkou naší unikátní sbírky barevných okenních vitráží.

Znamená to, že se zaměřujete především na moderní a současnou architekturu?
Ano. Je to dáno tím, že nemáme tak velké sbírky, co se týká staré architektury. Máme zde kamenné fragmenty románských staveb, které ukazujeme v rámci lapidária. Nebo zajímavý soubor grafik, které často půjčujeme na různé výstavy. Ale jak jsem říkal, naší silnou stránkou je hlavně architektura moderní. Máme připravený velký projekt, který by mapoval moderní architekturu po celém Polsku. Ale vzhledem k tomu, že jsme městská instituce, takový projekt už předpokládá výraznou finanční podporu z ministerstva kultury. Máme velice dobré kontakty s Akademií výtvarných umění ve Varšavě. Chtěli bychom prezentovat polskou avantgardu 20. let minulého století, včetně zajímavých děl z Lodže nebo Gdyně. Zajímavá je také architektura Lvova, se kterým máme zvláštní spojení vzhledem k tomu, že mnoho lidí odtamtud bylo do Vratislavi po válce přesídleno. A tam jsou velice zajímavé stavby. Kromě toho máme publikační aktivity, vydáváme knihy a katalogy k výstavám.

Kolik na tom pracuje lidí?
V archivu, který je v oddělené budově, zaměstnáváme jedenáct pracovníků, v samotném muzeu je to dalších jedenáct a ještě asi patnáct lidí technického personálu.

Jaké jsou kontakty a spolupráce s dalšími institucemi?
V Polsku jsou to fakulty architektury na technických univerzitách tady ve Vratislavi, ve Varšavě, Krakově, Štětíně, Poznani a v Lodži, jsme v dobrém kontaktu s Akademií umění ve Varšavě a s fakultami výtvarného umění na univerzitách v Krakově, ve Vratislavi a ve Varšavě a s Centrem evropské kultury v Krakově. Co se týká zahraničí, nejvíce spolupracujeme s pražskou Fakultou architektury ČVUT, ve spolupráci s prof. Šlapetou jsme připravili už tři výstavy. Kromě bratří Šlapetových to je například právě probíhající výstava Maxe Berga (autora unikátní vratislavské Haly století – pozn. red.). Dále připravujeme výstavu vratislavského modernismu v Ostravě a uvažujeme také o přehlídce současné české architektury. Hodně spolupracujeme také s Německem: s Akademií umění v Berlíně, s Institutem urbanismu v Berlíně, kde jsou významné sbírky dokumentace architekta Maxe Berga, s Německým muzeem architektury ve Frankfurtu nad Mohanem nebo s Centrem architektury ve Vídni. Také jsme členem ICOMu, v rámci kterého se účastníme sympozií a vyměňujeme si informace na mezinárodní úrovni.

Současná architektura v Polsku
Vratislav má velkou tradici avantgardní architektury – významné stavby od Mendelsohna, Scharouna, Berga a mnoha dalších. Co bychom zde mohli vidět z kvalitní architektury poslední doby?
To je těžká otázka. Vratislav není právě centrem současné architektury. Na rozdíl třeba od Varšavy nebo Krakova. V Polsku je to hlavně architektura nových kostelů a bytových domů. Tady máme třeba nové obchodní centrum Galeria Dominikańska, ale to je spíše taková mezinárodní architektura.
Architektura potřebuje peníze, a tady se zatím opravovaly hlavně památky. Máme už krásně opravený hlavní náměstí, ale na novou architekturu ještě čekáme. V Krakově je třeba muzeum japonské kultury Manggha od architekta Isozakiho, na kterém se podílel polský architekt Ingarden, ve Varšavě je nová budova Univerzitní knihovny nebo budova varšavské burzy. Z úplně poslední doby je projekt židovského muzea, kde v mezinárodní soutěži zvítězili finští architekti (Rainer Mahlamaeki a Ilmari Lahdelma – pozn. red.).

Existuje v Polsku dostatečný prostor pro architektonickou diskuzi?
Tady bych jmenoval hlavně dva nejvýznamnější časopisy:jsou to Architektura vydávaná ve Varšavě a Architektura i Biznes v Krakově. Tam působí lidé jako Maciej Milobędzki, Romuald Loegler nebo Ewa P. Porębska. A jak jsem zmiňoval, pořádáme také pravidelné výstavy nových projektů a přednášky současných architektů. Problémem je fakt, že současnou architekturou se u nás zabývá velice málo teoretiků, na rozdíl například od meziválečného období, kde by bylo možno jmenovat nejméně deset špičkových odborníků. Situace je spíše taková, že mezi sebou diskutují samotní architekti. Nemáme tu Framptona ani Šváchu. Odhaduji, že ještě takových nejméně pět let si budeme muset počkat, než z aktivního jádra vykrystalizuje výraznější osobnost. Prezentace polské architektury touto situací trochu trpí, není společná koncepce. Například k poslednímu architektonickému bienále v Benátkách jsme jako Muzeum architektury ani nebyli přizváni. Polsko jako takové totiž nevystavovalo, expozici připravila varšavská umělecká galerie Zachęta společně s kurátory z Krakova.

Děkuji za rozhovor.
psáno pro časopis Era 21
Trochu přemýšlím, jak napsat svůj první editorial. Musím se přiznat, že mám nakonec docela rád texty, které začínají jaksi nezávazně a nenáročně, například o chladnějším podzimním, avšak slunečném počasí, které nás tak inspiruje za okny kanceláří, až okouzlený zrak chvílemi odvádí od obrazovek monitorů. Možná se i někdy těším na ty zlatisté koruny stromů, dále pak běloskvoucí zimní krajiny, rozkvetlé jarní lučiny či nekončící letní okurkové sezóny…
Klíčová slova: