Zdeněk Lukeš | Josef Hofmann

Středa, 15. Prosinec 2010 - 1:25
| Napsal:
K řadě jmen vynikajících umělců totalitním režimem prakticky ignorovaným, kteří se narodili na našem území, ale jejichž hlavním jazykem byla němčina, patřili vedle Gustava Mahlera, Franze Kafky, Reinera Marii Rilkeho, Maxe Broda, Franze Werfela, Johannese Urzidila, Augusta Brömseho nebo Antona Hanaka také mnozí projektanti a designéři. Adolf Loos, Josef Maria Olbrich, Leopold Bauer, Hubert a Franz Gessnerové jsou světově známé osobnosti, jejichž práce najdete v každé encyklopedii moderní architektury. Ač působili převážně v Rakousku, jejich četné stavby se nacházejí také na území Čech, Moravy a Slezska. Patřil k nim i Josef Franz Maria Hoffmann, rodák z Brtnice (Pirnitz) u Jihlavy. Od jeho narození uplyne 15. prosince 140 let.

Hoffmann studoval na proslulé škole architektury prof. Otto Wagnera ve Vídni, kde byli jeho mladšími kolegy třeba Jana Kotěra nebo Josip Plečnik. Souběžně také pracoval ve Wagnerově projekčním ateliéru. Patřil k zakladatelům vídeňského sdružení Secession, které dalo název novému uměleckému stylu, a také slavných uměleckoprůmyslových dílen Wiener Werkstätte, pro které navrhoval nábytek, šperky a další předměty, s charakteristickým drobným geometrickým dekorem. O nadčasovosti jeho designu svědčí fakt, že se mnohé kusy vyrábějí dodnes a zdobí nejeden soudobý interiér. K jeho nejvýznamnějším vídeňským realizacím patří moderní pavilon léčebného ústavu v Purkersdorfu u Vídně se střešními terasami a téměř bezozdobným průčelím, jehož jedinou dekorací jsou pásky z černobílých kostiček. Tato stavba, mimochodem později přestavěná jeho kolegou Leopoldem Bauerem, ovlivnila mnohé evropské projektanty i naše architekty – např. Rudolfa Welse nebo Josefa Gočára. Nedávno jí byla vrácena původní podoba z roku 1905. Jinou jeho slavnou stavbou je rozlehlý palác Stocklet v Bruselu (1905-11) s nádherným interiérem, na jehož dekoraci se podílel další významný představitel vídeňské secese Gustav Klimt. Dalšími známými objekty jsou např. vídeňské rodinné domy na Hohe Warte nebo vila Skywa-Primavesi ve zahradní čtvrti Hietzing, meziválečná sociální výstavba tzv. hofů nebo pavilony Rakouska na výstavách, či četné pomníky a náhrobky (mj. i Gustava Mahlera). Hoffmann byl také od svých 29 let profesorem vídeňské uměleckoprůmyslové školy. Zemřel ve Vídni v roce 1956.

Pro nás je důležité, že v letech 1896-7 měl Hoffmann ve Vídni společný atelier s kolegou ze studií Františkem (Franzem) Krásným a zúčastnil se několika soutěží, např. na Živnobanku do Prahy nebo na divadlo v Plzni, za něž získali dokonce první cenu (wagnerovská secese návrhu ale byla pro Plzeňáky „příliš vídeňská“, a tak dali přednost konvenčnějšímu projektu Antonína Balšánka, který získal až čtvrtou cenu). Několik Hoffmannových staveb na našem území nicméně postaveno bylo, jejich osud byl však často dramatický. Pro rodinu bankéře Otto Primavesiho navrhl v roce 1913 velkoryse řešené letní sídlo v Koutech nad Desnou nebo úpravu bankovního domu v Olomouci (kde měl Primavesi rovněž vilu vybavenou Hoffmannovým nábytkem z Wiener Werkstätte, na jejíž výzdobě se podíleli malíř Klimt nebo sochař Hanak – tu ale projektovali vídeňští architekti Franz von Krauss a Josef Tölk). Dům v Koutech bohužel vyhořel již před válkou a bankovní dům byl rovněž zbořen. Rodinné vily pro podnikatele Sigmunda Berla a Fritze Grohmanna v Bruntále resp. ve Vrbně pod Pradědem z let 1920-22 sice stojí, ale nejsou po letech zanedbané údržby v dobrém stavu.

Také v Čechách zanechal Hoffmann výraznou stopu. Spolupracoval totiž se známou hutí Poldi na Kladně, pro kterou navrhl několik menších staveb přímo v továrním areálu a v roce 1903 v Příční ulici také dům pro hosty (později ještě dle jeho projektu rozšířený). Jde opět o střízlivou modernu – stavba má průčelí z neomítaných šedých vápnocementových cihel s řadou železných prvků v interiéru. I této cenné budově hrozila likvidace, když se uvažovalo o rozšíření silnice v jejím sousedství. Zachráněna byla doslova na poslední chvíli (dnes je v ní luxusní hotel Hoffmann).

Drobné úpravy navrhl architekt také na svém rodném statku v Brtnici. Dodnes se v něm zachoval jeden intaktní pokoj, další místnosti, kde je dnes Hoffmannův památník, byly nedávno z části rekonstruovány dle projektu brněnských architektů Petra Hrůši a Petra Pelčáka, kteří na nádvoří rovněž postavili repliku Hoffmannova altánu. Na brtnickém hřbito


vě najdeme také rodinnou hrobku a na návsi stával i jednoduchý památník německým obětem první světové války, který by bylo možno bez problému obnovit. Na slavného rodáka se přitom v Brtnici málem zapomnělo. Původní německé obyvatelstvo bylo ostatně po válce vysídleno.Ve zchátralém statku byla knihovna a na dvoře se opravovaly traktory. Po roce 1990 se podařil malý zázrak: díky paní Elišce Nosálové a jejím přátelům se podařilo postupně vytvořit v jeho prostorách Hoffmannův památník s komorní expozicí, na jejíž přípravě se podíleli i rakouští odborníci. Dnes je celý objekt ve správě Moravské galerie, pořádají se tam výstavy i mezinárodní konference, samozřejmě nejen o díle brtnického rodáka a jednoho z nejvýznamnějších světových architektů a designérů dvacátého století.

Psáno pro Neviditelného psa


Klíčová slova: