Katolický církevní soubor Holy Rosary

FILOSOFIE NÁVRHU

Tato zakázka představovala poctivé a otevřené využití formy, funkce, přirozeného osvětlení a materiálů, spolu s poutavou až podmanivou, intenzivní studií vztahů svatého místa. Kostel je ohniskem venkovského římskokatolického kampusu, dominantní svým umístěním a naznačeným pohybem na vnitřním nádvoří. Dispozice venkovského souboru staveb vyjadřuje silný cit pro místo ve všech funkcích farnosti, uvědomění si odlišností v programech církevních a světských součástí. Světské části kampusu tvoří lineární, okrajové budovy, které uvnitř uzavírají nádvoří s kostelem (obr. 1). Při obcházení nádvoří ve směru hodinových ručiček míří poutník ke kostelu. Opačným směrem vyjde zpět mezi komunitu.

Návrh kostela vychází z konceptu objevujícího čistý, příjemný, bezpečný, nedotknutelný prostor, s kterým má každý člověk zkušenost – prostor matčina lůna. Protože děloha nemá orientaci, nerozlišuje nahoře a dole, všechny strany jsou si rovny, vyvolává to pocit jisté tajemnosti, záhady. Všech šest stran vnitřní krychle - kostela má stejnou velikost, barvu a texturu, aby vyvolaly stejné vnímání nedostatku orientace vedoucí k pocitu neurčitosti, tajemnosti a záhady.

Toto opatrné a záměrné zpochybnění lidského vnímání prostoru pokračuje vzájemným pootočením vnitřního a vnějšího prostoru. Pootočení vnějšku kaple je doprovázeno odpovídajícím natočením vnitřního kněžiště. Tato druhá rotace srovnává vnitřní duchovní prostor do souladu s hlavní orientací kampusu a vytváří tak jednotu duchovního a světského prožitku (obr. 2 a 3). Další filosofií návrhu bylo zabránit užití drahých a vzácných materiálů. Namísto nich byla dána přednost materiálům místně obvyklým a užívaným, a tím měla být zdůrazněna jejich důležitost a prostá nádhera. Paleta materiálů je omezena na beton formovaný deskami bednění a deskové a lité sklo. Ani okázalý ani strohý, kostel představuje místo s intenzivní duchovní náplní a současně prostorové ztělesnění duchovního zážitku.

UVAŽOVANÉ FAKTORY

Farnost Holy Rosary byla založena v březnu 1905 a v současné době slouží 2 273 rodinám. Farnost a její okolí se rozkládá v převážně ploché venkovské krajině na ploše 6 ha.

V místě vybraném pro výstavbu souboru Holy Rosary se nacházely volně uspořádané budovy původního kostela a církevní školy venkovské farnosti v jižní Louisianě. Skromné seskupení budov postrádalo jakoukoliv sounáležitost, přestože bylo v okolní krajině ze všech stran dobře viditelné. Návrh nového souboru reagoval na dané skutečnosti a odrážel přání katolické komunity na vyzdvižení duchovního významu místa.

Pro konstrukce nové administrativní a výukové budovy jsou charakteristické prosklené stěny od stropu až k podlaze. Otočené na sever nabízejí skleněné stěny velkorysé světlo a nerušený výhled bez nutnosti regulovat přebytky energie ze slunečního záření. Ochranu poskytuje i zastínění navržené nad chodníky podél skleněných stěn. Vnitřní teplota kaple je regulována tepelnou setrvačností masy monolitických betonových stěn, v některých místech tlustých přes 2 m.

ANALÝZA NÁVRHU

Základní plán pro venkovský duchovní kampus vyjadřuje cit pro místo farního okrsku se všemi jeho funkcemi a vytváří rozlišení mezi programem duchovních a světských činností. Světské činnosti jsou naplňovány v budovách po obvodu vnitřního dvora a duchovní centrum je v místě, kde je postavena oratoř. Betonový baldachýn podél lineárních obvodových budov tvoří ochranu před sluncem a předěl mezi klimatizovaným a neklimatizovaným prostředím.

Kostel, stejně jako změny intenzity zvuku v hudbě, úmyslně narušuje uspořádání kampusu. Jeho umístění, formální čistota a výška odrážejí důležitost duchovního programu a slouží k odlišení stavby od jejího okolí. Pootočení půdorysu kaple dále podtrhuje odlišné zaměření světského a duchovního života. Její odstup od světských prvků vytváří vnější prostor vhodný pro větší i menší shromáždění či pro individuální rozjímání v její blízkosti.

Geometrický základ pro vhodný půdorys kostela vychází z tradičního japonského uspořádání podlahových rohoží tatami ze čtyř kusů plné a jedné poloviční velikosti. Systém bez vyznačené posloupnosti vyhovuje rozdílným uspořádáním lavic zúčastněných při různých liturgických obřadech.

K zajištění lidské touhy po svém vymezení, definování, ostrosti a vyhraněnosti jsou ve stěnách vynechány štěrbiny, kterými do interiéru vniká přirozené denní světlo. Otvory vyřezané v silných zdech odhalují jejich vnitřek a umožňují světlu projít dovnitř. Nádavkem k pocitu orientace návštěvníkům kostela symbolizuje přítomnost obtížně vysvětlitelného světla ve vnitřním prostoru Velikonoční mysterii Krista. Každá štěrbina je výzvou k zamyšlení nad jedním z příběhů velikonoční cesty, metaforou okamžiku smrti, vzkříšení, nanebevstoupení a věčného trvání.

Byla pořádána pravidelná setkání se členy kongregace s cílem informovat zúčastněné o výkladu závěrů druhého Vatikánského koncilu a o významu vybraných materiálů pro vytvoření jedinečného návrhu kaple. Vatikánské dokumenty doporučovaly pro stavby materiály příslušné místu stavby a trvalé. Farnost požadovala užití místních materiálů nenáročných na údržbu. Monolitický beton byl vybrán k naplnění uvedených požadavků jak pro své fyzické vlastnosti, tak pro vnitřní čistou krásu odrážející všechny nahodilosti povrchů a barvy.

Beton také umožnil architektům vytvořit pohledovou vazbu mezi konstrukcí nové oratoře a původního kostela. Textura cypřišových prken na povrchu stávajícího kostela je zdůrazněna reliéfním vzorem a dřevěnou texturou bednění, které formovaly vnější i vnitřní povrchy nové oratoře. Světské budovy administrativy a vzdělávání jsou odlišeny kontrastními hladkými povrchy vytvářenými běžně používanými velkorozměrovými bednicími deskami. Použitá kompozice místních materiálů s barevným betonem je v dané oblasti jedinečná.

Vkročení do duchovního prostoru kostela je oslavováno zážitkem světla. Prostý vstup tvoří skleněné dveře navržené tak, že skládají a rozkládají světlo (obr. 9). Tloušťka desky dveřního křídla čočkovitého tvaru se mění od 12 mm po okrajích až na 75 mm ve středu. Při přiblížení září okraj dveří světlem vycházejícím jakoby zevnitř.

Pokračování na další straně.

obsah časopisu BETON 05/2011 zde