Hřbitov, kterým se dá projít na autobus. V Hostivaři vznikla betonová zahrada pro poslední odpočinek
Vysoké betonové zdi, za nimi louka se stromem. V Praze po deseti letech práce otevřeli nový hřbitov. Není ale určený jen mrtvým. Architekti vybízejí lidi, aby sem chodili i jen tak. Může taková kombinace fungovat? Zajděte se podívat i vy, třeba teď na dušičky.
Adéla Krása Vaculíková, 27. 10. 2026
Na volném prostranství, přes které si lidé v Hostivaři zkracovali cestu na autobus, vyrostly vysoké betonové zdi. Mohlo by se zdát, že další pěší propojení v Praze vzalo za své. Jenže ne tak docela. Stačí projít obloukovým otvorem v betonu a ocitnete se na louce, uprostřed níž roste stará divoká švestka. Specifikem místa ovšem je, že vás tu obklopují stěny s místy pro více než tisícovku uren. Na druhé straně se ale dá z areálu zase vyjít ven a pokračovat na autobus jako dřív.
I takto se dá používat nová část hřbitova v pražské Hostivaři, kterou navrhly ateliéry Fertyk a BAKYTA. Vznikla rozšířením původního pohřebiště, založeného na konci 19. století, které už přestalo kapacitně dostačovat. Poznat je to na relativně nových hrobech, které očividně zaplnily místa, kudy předtím vedly propojky mezi chodníky.
Správa pražských hřbitovů proto v roce 2016 vypsala architektonicko-urbanistickou soutěž na jeho rozšíření. Teď, o deset let později, se dá na výsledek konečně přijít podívat. Od 1. října je místo otevřené.
Tisíc uren za betonovými zdmi
„A kam se dá svíčka jako na klasický hrob?“ ptala se dost logicky jedna z obyvatelek Prahy 15 v komentářích pod facebookovým příspěvkem městské části ze slavnostního otevření. Na první pohled to totiž skutečně vypadá, že na hřbitově není kam.
U paty stěn kolumbária se ale táhne nízký betonový žlab určený právě pro svíčky a květiny. Jiný prostor pro individuální výzdobu jednotlivých hrobových míst tady každopádně není. Je to poměrně radikální přístup, zvlášť v prostředí českých hřbitovů, kde jsou pozůstalí zvyklí si hroby upravovat po svém. V Hostivaři se to nestane, navrženou architekturu tady nic nepřevrství. Atmosféra místa je každopádně už sama o sobě dost silná, další dekorace nepotřebuje. Zároveň si tak hřbitov uchová svůj vizuálně kultivovaný charakter.
Bude to pozůstalým vyhovovat? To zatím nevíme, ale jisté je, že pohřbívání se obecně dost proměnilo. Podle Územně analytických podkladů IPR z roku 2024 připadá v Praze 97 % pohřbů na kremace. Do země se pohřbívají pouhá 3 % zesnulých. Jenže hřbitovy na tuto realitu nejsou připravené. Z přibližně 350 tisíc hrobových míst v hlavním městě tvoří podle odhadů IPR stále zhruba tři čtvrtiny rakvové hroby. Celkově má Praha hřbitovních kapacit dost, lokálně ale vzniká nedostatek míst právě pro ukládání uren a popela.
Z těchto důvodů počítá nová část hostivařského hřbitova už výhradně se zpopelněnými ostatky. Nabízí dva způsoby jejich uložení – do zmíněného kolumbária nebo na vsypovou loučku.
Vsypová loučka funguje vlastně jednoduše. Popel zesnulého se vsype do předem připravené jamky v zemi a přikryje hlínou či drnem, místo pak přirozeně zaroste. Takových vsypů je na hostivařském hřbitově možné provést 980, po určité době je ale lze zase opakovat, takže kapacita to není konečná.
Druhou možností je kolumbárium. Tedy osvědčený typ funerální architektury, kterému ale v Hostivaři dali architekti dost netradiční podobu. Opustili zažitou soustavu skříněk s prosklenými dvířky a vymysleli vlastní systém. Popel se ukládá do speciálně navržených schránek z duralu (vysoce pevné hliníkové slitiny), které se zasouvají do hlubokých nik přímo v betonových stěnách kolumbária. Zvenčí se uzavírají typizovanými kovovými víčky se jménem či iniciálami a letopočty. Celkem je v Hostivaři místo pro 1050 takových uren.
Šedivo
Vizuální klid je na hřbitově dotažený skutečně daleko. Veškeré stěny jsou z betonu. Jejich povrch je upravený tryskáním, takže není hladký, ale mírně hrbolatý, s přiznanými zrny kameniva. Tam, kde není louka, pokrývá zem světlý mlat. Hlavní barvou hřbitova je zkrátka šedá.
Barva se propisuje i do navigačního systému navrženého studiem Hungry. Tvoří ho plastické nápisy z granitu, které jsou osazené přímo na betonových stěnách, z jejichž povrchu docela výrazně vystupují. Je to drobný detail, ale v jinak střídmém prostředí si ho nelze nevšimnout. Architekturu místa to velmi nenásilně ozvláštňuje.
A je to také jeden z důvodů, proč zamrzí, když člověk opodál narazí na rozpis otevírací doby vytištěný na zalaminovanou A4 a připevněný k betonu obyčejnou oboustrannou páskou. Na hrubém povrchu pochopitelně dost drží špatně.
Pražské hřbitovy přitom mají od roku 2024 vypracovanou novou jednotnou podobu orientačního systému od Eduarda Herrmanna a Josefa Tomšeje, kteří s ním uspěli v designérské soutěži. Pražské hřbitovy ho dokonce už instalovaly na hřbitově v Bubenči a na svém webu inzerují, že Hostivař je dalším místem, kde se s jeho implementací počítá co nejdříve. No zatím tady je zalaminovaný kus papíru.
Zdi proti automobilům, průchody pro lidi
Čistá, něčím až strohá estetika rozšíření hostivařského hřbitova je sama o sobě velmi podmanivá. I teď na podzim, kdy je louka neposekaná a některé květiny uschlé, to v areálu vypadá krásně. Člověk si připadá trochu jako v zahradě. A hlavně odstřižený od bezprostředního okolí, které tady bohužel není moc příjemné. Hostivařský hřbitov leží jen kousek od frekventované ulice K Horkám, kudy projíždí i tranzitní doprava směrem na Opatov a dále k D1. „Naším záměrem bylo vytvořit jakýsi uzavřený vnitřní svět, odstíněný od vizuálních, a pokud možno i akustických ruchů okolí, místo k přemýšlení,“ dodává architekt Robert Bakyta. Při návštěvě je možné se osobně přesvědčit o tom, že se záměr opravdu stal skutečností.
Ocenit je třeba také to, že stěny hřbitova nevytvořily neprostupnou bariéru. Před výstavbou bylo místo navíc volné a vedla jím vyšlapaná pěšina, po které se lidé pohybovali mezi Starou Hostivaří a sídlištěm Slunečný vršek. Architekti tuto roli správně navnímali a hledali způsob, jak trasu nepřerušit. Ve výsledku dostala nová část hřbitova dva vstupy umístěné přímo do její původní trajektorie a pěšina dnes vede napříč vsypovou loukou. Vznikl tak reálný potenciál k tomu, že novou architekturu místa neprožijí jen lidé, kteří sem přicházejí za svými zesnulými blízkými, ale kdokoliv, kdo tudy bude potřebovat nebo chtít projít či rovnou pobýt.
A kdo by se přece jen nechtěl pohybovat přímo mezi místy posledního odpočinku, může celý nový areál obejít po upravených pěších cestách. Přes hřbitov se chodit nepřetržitě ani nedá. Nová část má stejnou otevírací dobu jako ta původní, teď na podzim od osmi ráno do pěti odpoledne, v létě ale až do sedmi večer.
Více k tématu
O hřbitovech jsme dlouho nepřemýšleli
„Obdobná soutěž se na území hlavního města Prahy uskutečnila naposledy v meziválečném období. Od té doby všeobecné povědomí o kvalitě funerální architektury ve společnosti upadá,“ konstatovala v roce 2016 porota soutěže na rozšíření hostivařského hřbitova. Že tedy dnes máme v hlavním městě novou a kvalitní ukázku tohoto typu architektury, je samo o sobě dost významný počin.
Srovnatelných příkladů je totiž jen málo. Jedním z nich je nový hřbitov v Praze-Suchdole od studia OBJEKTOR, které se svým návrhem zvítězilo rovněž v architektonické soutěži. Konala se v roce 2017, tedy pouhý rok po té hostivařské. Na rozdíl od ní ji ale vypsala přímo městská část, která má suchdolský hřbitov ve své správě. Za pozornost stojí ještě v roce 2016 dokončený hřbitov v Dolních Břežanech od Zdeňka Sendlera a Radky Táborové, zasazený do komponované krajiny na okraji obce.
Že je nové rozšíření hostivařského hřbitova pozornosti hodné, svým pojetím a ztvárněním nadprůměrné, potvrzuje i jeho zařazení mezi 25 nominovaných realizací letošní České ceny za architekturu. Jestli se mu podaří přesvědčit mezinárodní porotu natolik, aby získalo i samotnou cenu a stalo se nejlepší letošní tuzemskou stavbou, se dozvíme už 12. listopadu.
- Ateliér: Fertyk, Bakyta architekti
- Autoři: Stanislav Krčmárik, Robert Bakyta, Lukáš Radošovský
- Spolupráce: Ľubica Lašáková, Peter Janeček, Matúš Grega-Jakub, Ivan Boroš, Lukáš Zeťka, Pavel Zeťka
- Země: Česká republika
- Město: Praha
- Realizace: 2025
- Architektonická soutěž: 2016
- Informační systém: Hungry (Ester Lysá a Jakub Lysý)
- Fotograf: Matěj Hakár
