Řešíme dlouhověkost, ale obklopujeme se jedovatým nábytkem, říká Vojtěch Juřenčák, který se snaží stavět zdravě
Běžně řešíme, co jíme nebo kolik hodin věnujeme sportu. Řada lidí ale stále lhostejně přistupuje k řešení prostor, ve kterých bydlí. Přitom je to právě náš byt, kde trávíme většinu svého času. Vojtěch Juřenčák z firmy Eko Modular proto dlouhodobě otevírá téma „Zdravého bydlení“. Co si pod tím můžeme představit? Kde v našich domovech číhá to největší nebezpečí? A proč se rozhodl se svoji ženou začít stavět dřevěné modulární domky?
Veronika Pařízková , 24. 6. 2026 / Advertorial
Pro vaši firmu Eko Modular je zásadní termín zdravé bydlení. Co si pod tím ale můžeme konkrétně představit? A znamená to, že v Česku se zdravě nebydlí a je potřeba to Čechy naučit?
Během historie se u nás řada věcí změnila. V minulosti bylo běžné, že se dělala malá okna hlavně kvůli úspoře na energiích. Dříve byla okna většinou kastlová a pod každým hodně profukovalo. To sice představovalo velké energetické ztráty, ale na druhou stranu to zaručovalo čerstvý vzduch, který do domu přirozeně proudil. Stínění zase vyřešily vzrostlé kaštany nebo ořechy. Jenže dnes se zásadně změnily materiály i kontext života v krajině. A zdravé bydlení se nám vzdaluje. Já bydlím v malé vesnici na jihu Moravy a místní zemědělec zde používá jen neekologické postřiky. To ale znamená, že když chcete větrat, nemáte šanci dýchat zdravý vzduch. Naši předci hnojili jen tím, co zbylo na statku po zvířatech. My dnes používáme chemii, která je absolutně šílená. Všichni dnes řeší longevity, kvalitu života, ale zapomíná se na to, že v bytech, kde trávíme deset hodin denně, jsme obklopeni věcmi, které jsou vyloženě nezdravé. A my bychom rádi, aby se o tom mluvilo, protože často jsou to i drobnosti, které můžou zásadně změnit kvalitu bydlení.
Co máte konkrétně na mysli?
Děti dnes často trápí různé ekzémy, špatně se nám spí. A to často souvisí s tím, čím jsme doma obklopeni. Bývá tam plíseň a mokro. Pro stavby by měla být běžná rekuperace. V Praze je jedním z průkopníků developer JRD, který je dává do všech svých novostaveb už více než 10 let. Je to vědomá strategie, protože větrat v znečištěném velkém městě znamená, že pak dýcháte všechny ty spaliny i doma. Pro nás je rekuperace a zdravé bydlení naprosto zásadní spojení.
Napadají vás i další kroky, které děláme špatně? V čem ještě dnešní stavebnictví chybuje?
Je to zajímavé, ale ten druhý prvek je interiérový nábytek. Všechny ty levné nábytky, které se prodávají ve velkých diskontních řetězcích, jsou často jenom slisovaná dřevotříska s miliardou lepidla. Takže se obklopíme nezdravými formaldehydy, ve kterých permanentně žijeme. Paradox je, že do obývacích pokojů nebo kuchyní si dáme masiv a dětské pokojíčky vybavíme kompletně celé z diskontu, ať to moc nestojí, protože děti z toho přeci vyrostou.
Eko Modular se soustředí na výrobu a realizaci modulárních dřevěných domů vyrobených z kvalitních a certifikovaných materiálů. Jaká byla ale vlastně vaše ta cesta k tomu nápadu? Vy jste rodinná firma, pracujete i s manželkou. Proč jste se rozhodli vyrábět modulární domy?
Je to vtipné, ale v naší dvojici je hlavní technik a garant výstavby moje žena, která je stavařka. Její otec má malou firmičku na masivní nábytek a je vyučený dřevomodelář, ale dělá v truhlařině. Už jako dítě s ním byla často v dílně a kreslila domečky a všem říkala, že takové domečky bude jednou stavět. A povedlo se jí to.
Vystudovala v Brně Mendelovu Univerzitu s červeným diplomem v oboru dřevostavby. Po absolutoriu nastoupila do firmy v Hodoníně. Od pozice stážistky se za pár let propracovala až na vedoucí výroby a hlavní projektantku. V ten moment jsem do firmy přišel i já na pozici vedoucího obchodu. A tam jsme se seznámili.
Já jsem byl dřevostavbami nepolíbený. Vyrostl jsem v běžném vícegeneračním domě. Ale její láska ke dřevu se přirozeně přenesla i na mě. A postupně vznikla idea založit vlastní firmu.
Jaká byla tehdy situace na trhu?
Průkopníkem v Česku byly Freedomky. To byla jedna z prvních firem, která začala vyrábět moduly, i díky tomu, že se inspirovali v severských zemích, kde je to poměrně běžná výstavba. Nám to přišlo extrémně zajímavé, jelikož jsme měli stavby v Liberci, Znojmě nebo Břeclavi. A byli jsme více cestovatelská firma, než stavařská a na stavbách vznikalo spoustu problémů a reklamací. A to byl moment, kdy jsme založili Eko Modular a rozhodli se, že se budeme věnovat už pouze modulární výstavbě naplno.
Zaujalo mě, že v jednom z vašich domků sami bydlíte a máte v něm i sídlo společnosti. Máte tedy vlastní zkušenost s tímto typem bydlení. Co na něm oceňujete nejvíc oproti běžnému domu?
Ta zkušenost je skvělá, protože v našich domech bydlíme už osm let. Prvních pět let jsme žili v menším domě o velikosti 75 m² bez rekuperace, s vinylovými podlahami a nábytkem na míru, který ale nebyl úplně podle našich představ. Manželku tehdy často trápily migrény a ráno se budila nevyspalá.
Řešili jsme také problémy s vlhkostí. Při velkých teplotních rozdílech mezi interiérem a exteriérem se v rozích domu srážela vlhkost a vznikaly podmínky pro tvorbu plísní. Navíc jsme v domě měli kanceláře, takže se v něm pohybovalo více lidí a provoz byl velmi intenzivní.
Tehdy jsme tvrdili, že tento typ domu je vhodný pro čtyřčlennou rodinu. Po dvou letech jsme ale přestali něco takového říkat. Už ve dvou lidech jsme si připadali stísněně a bylo jasné, že pro rodinu s dětmi by prostor nestačil.
Během covidu za námi začali chodit klienti s dotazy na sauny a wellness prvky. Proto jsme si vyrobili první saunový modul sami pro sebe. Jsme vášniví saunaři a zároveň zastáváme názor, že než něco nabídneme klientům, měli bychom si to nejprve sami vyzkoušet.
Na základě těchto zkušeností jsme si postavili dům, který splňuje nejen architektonické a designové nároky, ale především požadavky na zdravé bydlení. Testujeme ho i na rodině a přátelích a sledujeme, jak se v něm lidem spí a jak se cítí. A výsledky jsou opravdu velmi dobré.
Platí tedy, že klient nemusí vybírat pouze z katalogové nabídky, ale jste schopni navrhnout dům podle jeho individuálních potřeb?
Přesně tak. Za osm let fungování firmy jsme realizovali přibližně 130 projektů. Zhruba 120 z nich navrhovala moje žena od úvodní studie až po finální podobu domu. Pouze asi deset klientů přišlo s vlastním architektem nebo hotovým projektem.
Většina naší práce je tedy individuální návrh na míru. Zároveň letos připravujeme projekt Eko Modular 2.0. Ve spolupráci s architekty z Brna dokončujeme nový katalog typových domů. Bude obsahovat třináct domů ve třech různých materiálových a interiérových variantách. Součástí změn je také nový web a rebranding značky.
Dnes už máme architekta přímo v týmu. Když například realizujeme větší nebo technicky náročnější stavby, případně když klient chce individuální spolupráci od prvního návrhu až po interiér, dokážeme celý proces zajistit pod jednou střechou. To považujeme za jednu z našich největších předností.
V období covidu výrazně vzrostl zájem o rekreační objekty a bydlení mimo města. Přesto se stále řeší nedostupnost bydlení. Máte pocit, že lidé dnes více přemýšlejí o kvalitě života a zdravém bydlení, nebo stále rozhoduje především cena?
Kdybychom stavěli jen pro klienty, kteří kladou zdravé bydlení na první místo, pravděpodobně bychom dlouho nevydrželi. Podle mého odhadu si tuto problematiku uvědomuje asi 20 % lidí, zatímco většina stále rozhoduje především podle ceny.
Na druhou stranu se objevily nové možnosti. Například díky změnám ve stavební legislativě vznikla kategorie staveb do 80 m², které lze za určitých podmínek umístit na pozemek jednodušším způsobem. Pokud stavba splní základní regulativy, je proces povolování výrazně jednodušší.
Pro mnoho rodin je to zajímavé řešení. Dům o velikosti 80 m² dnes bez problémů postačí rodině s jedním nebo dvěma dětmi. Navíc mohou ušetřit značné prostředky za pozemek, protože staví například na zahradě rodičů.
Dnes jsou ceny pozemků často vyšší než cena samotného domu. Nedávno jsme realizovali projekt ve Strančicích u Prahy, kde měl pozemek odhadní hodnotu 14 milionů korun, zatímco náš dům stál osm milionů.
V jakých cenových relacích se takové domy pohybují?
Standardně se pohybujeme mezi 50 a 70 tisíci korunami za metr čtvereční podle úrovně vybavení. Dům o velikosti 80 m² tak vychází přibližně do pěti milionů korun včetně DPH.
Existuje nějaká konfigurace domu, kterou klienti poptávají nejčastěji?
Překvapivě ne. Největší výzvou je spíš vysvětlit klientům, co modulární výstavba skutečně znamená. Lidé si ji často spojují s pojmy jako mobilheim, kontejner nebo buňka, a očekávají velmi nízkou cenu.
Ve skutečnosti ale hlavní výhodou modulární výstavby není cena. Je to rychlost realizace, variabilita a do určité míry také ekologický přístup. Přesto je právě ekologický aspekt pro většinu klientů až na posledním místě.
Často se také setkáváme s tím, že klienti mají rozpočet nastavený jinak, než odpovídá jejich požadavkům. Chtějí například velké prosklené plochy nebo náročné architektonické prvky, ale zároveň očekávají cenu výrazně nižší, než jaká je reálně možná.
Přesto se zdá, že vztah Čechů k modulárnímu bydlení se za posledních patnáct let výrazně změnil. Co podle vás stojí za tímto posunem?
Myslím, že se sešlo několik faktorů najednou. Lidé začali více cestovat a v zahraničí se s podobným typem bydlení běžně setkávali. Pomohla také větší popularita dřevostaveb, změny v legislativě i aktivita velkých developerských společností, které začaly dřevo více využívat.
A pak je tu ještě jeden zajímavý fenomén, kterému říkáme „fenomén Rohlík“. Lidé si zvykli objednávat služby jednoduše a na klíč. Nechtějí řešit desítky dodavatelů a koordinovat celý proces výstavby sami. Chtějí mít jednoho partnera, který vše zařídí.
Naším typickým klientem je dnes právník, manažer nebo IT specialista. Člověk, který si uvědomuje hodnotu svého času a raději se věnuje své profesi než organizaci stavby.
Navíc platí, že když postavíme jeden dům v určité lokalitě, během několika let tam často vzniknou další. Lidé si stavby prohlédnou, získají zkušenost a inspirují se.
Když si teď někdo přečte tento rozhovor a chtěl by udělat jednu nebo dvě věci, které podle vás nejvíce ovlivní zdraví v domácnosti, co byste doporučil?
Začal bych dětským pokojem. Právě tam bývá velké množství hraček, nábytku a dalších předmětů, se kterými děti přicházejí do každodenního kontaktu. Samozřejmě všechny výrobky musí splňovat evropské normy a certifikace, aby mohly být uvedeny na trh. Přesto si myslím, že současné normy ne vždy zohledňují všechny dlouhodobé vlivy na zdraví.
Proto bych doporučil omezit množství věcí v dětském pokoji a zamyslet se nad použitými materiály. Druhým zásadním bodem je kvalitní větrání, ideálně prostřednictvím rekuperace. A hned poté bych zmínil vypínání Wi-Fi na noc v celém bytě nebo domě.
Český stavební trh poslední dva roky podle zpráv Českého statistického úřadu zpomalil. Vydává se méně stavebních povolení na rodinné domy a zakázky stagnují. Mění situace zásadně i poptávku po modulárním a zdravém bydlení?
Zpomalení stavebního trhu je nepochybně patrné napříč celým oborem. Současně ale pozorujeme zajímavý posun v uvažování investorů. V období nejistoty se do popředí dostává otázka skutečné hodnoty bydlení, tj. nejen kolik stojí jeho pořízení, ale jakou kvalitu života přináší v dlouhodobém horizontu.
Právě proto nevnímáme pokles zájmu o zdravé bydlení. Naopak. Lidé se více zajímají o kvalitu vnitřního prostředí, přirozené materiály, energetickou efektivitu i dlouhodobou udržitelnost domu. Roste povědomí o tom, že architektura není pouze investicí do nemovitosti, ale také do zdraví a každodenního komfortu.
Modulární výstavba navíc nabízí určitou míru jistoty v době, kdy je tradiční stavebnictví pod tlakem rostoucích nákladů a nedostatku kvalifikovaných kapacit. Díky vysoké míře kontroly výroby umožňuje dosahovat stabilní kvality a předvídatelnosti procesu. Myslím si proto, že současná situace modulárnímu stavění spíše otevírá nové příležitosti, než aby jeho rozvoj vyloženě brzdila.
V západní Evropě je zdravé bydlení běžnou součástí debaty o architektuře. Proč je podle vás Česko v tomto směru stále pozadu?
Historicky jsme v českém prostředí vedli debatu především o technických parametrech staveb, jako je cena, energetická náročnost nebo životnost konstrukcí, či postavit svépomoci, nebo s firmou. Daleko méně pozornosti jsme však věnovali tomu, jak samotné prostředí ovlivňuje a působí na člověka.
V řadě západoevropských zemí je dnes běžné hodnotit budovu nejen podle její spotřeby energie, ale také podle kvality vzduchu, přístupu denního světla, akustického komfortu nebo použitých materiálů. Jinými slovy podle toho, jak dobře slouží svým obyvatelům.
Mám pocit, že česká debata se v posledních letech výrazně posouvá. Přispívají k tomu nové vědecké poznatky, zkušenosti ze zahraničí, i rostoucí zájem veřejnosti o zdravý životní styl. Stále více lidí si uvědomuje, že kvalita bydlení není luxusem, ale jedním ze základních předpokladů kvalitního života.
Domnívám se, že během několika let bude zdravé vnitřní prostředí vnímáno podobně samozřejmě jako dnes energetická efektivita budov. Nebude představovat nadstavbu, ale přirozenou součást kvalitní architektury.
Zmiňujete téma cirkularity a možnosti demontáže vašich modulů bez poškození materiálu. Myslíte si, že budoucnost bydlení bude o tom, že přestaneme lpět na tom, že musíme dům vlastnit navždy a naučíme se více přizpůsobovat už hotovou architekturu okolnostem?
Myslím, že budoucnost nebude ani tak o opouštění vlastnictví, jak nám to naznačuje především situace v západní Evropě, jako spíše o proměně našeho vztahu k budovám. Po dlouhou dobu jsme stavby vnímali jako neměnné objekty navržené pro jeden konkrétní účel. Přitom potřeby rodin, firem i měst se dnes mění mnohem rychleji než samotné budovy.
Architektura budoucnosti by podle mě měla být schopná na tyto změny reagovat. Měla by umožňovat proměnu dispozic, rozšiřování, zmenšování nebo změnu funkce bez nutnosti demolice a bez zbytečné ztráty materiálové hodnoty. Právě zde vidím velký potenciál cirkulárního přístupu.
Ve stavebnictví jsme si zvykli hodnotit budovy podle jejich trvanlivosti. Možná ale nastává doba, kdy budeme stejně důležitou vlastností považovat jejich adaptabilitu. Schopnost měnit se spolu se svými uživateli může být v budoucnu cennější než představa, že jedna stavba musí po celé generace zůstávat beze změny, o čemž vypovídá i počet prázdných staveb napříč celou republikou.
Pokud dokážeme navrhovat budovy jako dlouhodobě využitelné soubory materiálů a konstrukcí, které lze opakovaně přizpůsobovat novým potřebám, získá architektura nový rozměr udržitelnosti. Například právě v tom vidím jednu ze zajímavých výzev současného stavebnictví.
Vy ve svých stavbách používáte kvalitní dřevo. V minulosti se ale část materiálu dovážela například z Ukrajiny nebo Ruska. Jaká je dnes situace na trhu se dřevem?
Pokud jde o konstrukční řezivo, ze kterého se staví většina dřevostaveb, žádný zásadní problém dnes nevnímáme. Dřevo pochází převážně z českých a slovenských lesů a kapacity jsou zatím dostatečné.
Dlouhodobě se sice počítá s růstem podílu dřevostaveb a zároveň s úbytkem lesních porostů, ale to je spíše otázka desítek let než bezprostřední budoucnosti.
Složitější situace je u fasádních materiálů. Například sibiřský modřín, který byl dlouhé roky standardem pro terasy a fasády, se po přerušení obchodních vztahů s Ruskem prakticky přestal používat. Trh proto hledal alternativy, především ve Skandinávii. Dnes se využívají například termosmrk nebo termoborovice od severských výrobců. Materiály jsou kvalitní, ale zároveň výrazně dražší, což se promítá do ceny celé stavby.
Byl sibiřský modřín z hlediska vlastností opravdu tím ideálním fasádním materiálem?
Měl velmi dobrý poměr ceny a výkonu. Je to trvanlivá dřevina, která se pro fasády hodila. Nevýhodou bylo, že časem přirozeně šedne a později tmavne, což se řadě klientů nelíbilo.
Dnes už existují alternativy. Například některé finské produkty nabízejí povrchovou úpravu, která fasádě dodá přirozeně zešedlý vzhled už od začátku a zároveň zajistí barevnou stálost po dobu patnácti až dvaceti let.
Více k tématu
V posledních letech vzniklo mnoho firem zaměřených na výrobu tiny houses a malých rekreačních objektů. Jak tento trend vnímáte?
Upřímně si nemyslím, že jde o tak velký byznys, jak se někdy prezentuje. Podle mě je kolem tiny houses vytvořena určitá bublina. Klient má často dvě možnosti. Buď osloví kvalitní firmu, která mu nabídne technicky správné řešení, ale cena ho překvapí. Nebo zvolí levnější variantu, kde bývají kompromisy v materiálech, konstrukci i detailech provedení. Právě nekvalitní realizace mohou v budoucnu poškodit pověst dřevostaveb jako celku. Setkáváme se například s případy, kdy není správně vyřešena ochrana stavby proti vlhkosti. Přitom jde o úplný základ. Pokud je dřevostavba umístěna na zemních vrutech, musí být mezi terénem a konstrukcí dostatečná vzduchová mezera. Pokud stojí na základové desce, musí být správně provedena hydroizolace. Jsou to zdánlivé detaily, ale mají zásadní vliv na životnost stavby.
Bohužel právě tyto věci zákazníci často nevidí a neuvědomují si jejich důležitost. Přitom jde o rozhodnutí, která ovlivní fungování domu na desítky let.
My se proto chceme soustředit především na bytovou výstavbu, menší developerské projekty a technicky náročnější stavby. Naším cílem není být největší firmou na trhu, ale spolehlivým partnerem, který dokáže garantovat technickou kvalitu, správné provedení a dlouhodobou funkčnost stavby.
V čem tedy vidíte hlavní přednost Eko Modularu?
Především v technické odbornosti a důrazu na kvalitu provedení. Snažíme se, aby všechny naše stavby splňovaly nejen legislativní požadavky a normy, ale aby fungovaly správně i z dlouhodobého hlediska. To považujeme za základ, na kterém chceme stavět celou naši firmu.
