Víno vinaře už neuživí, resort by ale mohl. Na jižní Moravě otevřel areál s wellness, kongresy a ubytováním
Mezi vinicemi u Velkých Pavlovic vyrostly tři nové domy. Vyrábí se tu víno, bydlí, jí, koupe a firmy zde mohou pořádat školení. Neudusil takto nabitý program předtím opuštěné jihomoravské údolí?
Adéla Vaculíková , 23. 9. 2026
Krajina okolo Velkých Pavlovic na jižní Moravě je překvapivě kopcovitá. Na stráních roste vinná réva, mezi vinicemi jsou ale také řídké lesíky a suché louky – zdejší krajina se ostatně označuje jako jihomoravská step. Kopce mezi sebou vytvářejí mělká údolí a dohromady dost malebnou scenérii. Nově si ji sem mohou přijet vychutnávat také turisté. V jednom z údolí totiž vyrostl ARTEVINI Resort & Winery, který spustil provoz před dvěma měsíci.
Přijíždíme sem po nezpevněné cestě, která připomíná širší polňačku, a o to překvapivěji působí moderní resort, když se objeví za horizontem. Do krajiny přitom nijak zásadně nekřičí, ačkoli ho tvoří tři poměrně velké stavby – dva domy s pokoji pro hosty a hlavní objekt s výrobou vína a restaurací. „Navrhli jsme to na míru tomuto místu, nikde jinde by to stát nemohlo,“ říká Juraj Matula, hlavní architekt projektu za znamení čtyř – architekti.
Výhledy na krajinu od stolu i z pokoje
Nejvíc je tahle vazba patrná v práci s výhledy a s dost svažitým terénem. Všechny tři domy stojí samostatně a nejsou vzájemně propojené, takže se mezi nimi chodí venkem. Cestou z pokojů na snídani nebo oběd hosté míjejí čerstvě vysazený vinohrad a mají před sebou krajinu Velkopavlovicka.
Hlavní budova ji pouští dovnitř nejvíc. Její obvodové stěny jsou z velké části prosklené, takže přímo z restaurace je vidět třeba kostel na protějším kopci. „Stavba na sobě má nenosný lehký obvodový plášť, její konstrukce je pak ocelová a vynáší dřevěný krov. Je to vlastně založeno na principu stodoly,“ říká k tomu Juraj Matula. Výrazově má ale hlavní budova k obyčejné stodole daleko. Její střecha se organicky zvedá do výrazného hřbetu, reaguje tak na okolní zvlněnou krajinu a současně tím ze sebe dělá dominantu areálu.
Svažitost pozemku se propsala i do obou ubytovacích budov, které se do terénu částečně zapouštějí a částečně z něj vyrůstají. U spodní z nich díky tomu pokoje v nejnižším podlaží navazují na předzahrádky. U horní se zase do pokojů v prvním patře přichází zvenku po chodníku podél vinohradu. Člověk je tu zkrátka stále v kontaktu s jihomoravskou krajinou – nejen očima, ale i fyzicky.
Teplo z výroby vína a zachytávání dešťovky
Součástí resortu je vedle ubytování a restaurace také úplně normální vinařský provoz. Víno ARTEVINI se tady skutečně vyrábí – respektive vyrábět teprve začíná, protože areál otevřel teprve před několika týdny.
„Že zde probíhá i nějaký hospodářský provoz, jsme chtěli přiznat a před návštěvníky ho neskrývat,“ říká Juraj Matula. Nejpatrnější je to v zadní části hlavní budovy, kde se člověku nad hlavou vypíná dřevěný krov, jinak už ale prakticky stojí venku, v místě, kam mohou přijíždět vlečky s hrozny.
Samotná výroba i sklady lahví jsou pak z většiny skryté pod zemí. Nacházejí se tam také obrovské nerezové tanky na víno. Běžný návštěvník má možnost tato technologická střeva vinařství zahlédnout třeba při cestě z restaurace na toalety. Je to významová a ve výsledku také dost estetická připomínka toho, že tady víno skutečně vzniká a uchovává se.
Výroba však do areálu vstupuje taky provozně. Nejen tím, že v něm jezdí technika, ale třeba i generováním velkého množství odpadního tepla. Architekti pro něj našli další využití. „Posíláme ho třeba do vyhřívání bazénu nebo vytápění pokojů,“ vysvětluje Juraj Matula.
Technický provoz resortu ARTEVINI je celkově zajímavý a působivě se jeví i nastavení práce s dešťovou vodou. Stejně jako ve zbytku Česka se i na Velkopavlovicku letos potýkají s extrémním suchem. Dešťovka je dost vzácná a chodí skoro výhradně v příliš rychlých srážkových smrštích. O to důležitější je umět ji sesbírat a v místě zadržet. „Povrchy jsou navržené tak, aby se voda vsakovala a všechny střechy umějí dešťovku sbírat. Úplně nejvíce vody je ze střechy hlavní stavby, která pak putuje do nádrží o objemu 1000 kubíků,“ říká Juraj Matula.
Ze sesbírané dešťovky se následně zavlažuje nově založený vinohrad a zeleň. Putuje taky do biotopu, který se nachází ve spodní části areálu. „Když by byl vody náhodou přebytek, tak pak dojde do trativodu, letos jím ale ještě nic nevyteklo,“ konstatuje architekt.
Jak to bude s celkovou bilancí využití dešťové vody v resortu, se teprve ukáže. Ovšem původní inženýrské propočty zní působivě. Podle nich by se právě dešťovou vodou mohly pokrýt až dvě třetiny celkové spotřeby vody, zbytek mají zajistit vrtané studny a vodovodní řad. Jsou to ale pořád jen předpoklady. Areál je v provozu zatím příliš krátce na to, aby bylo jasné, jak bude systém fungovat dlouhodobě.
Nestačí prodávat jen víno
Kvalita architektury a technické fungování resortu je jedna věc, druhá je jeho ekonomika a schopnost udržet provoz i mimo hlavní sezonu.
„Samotné víno totiž resort neuživí. Problém s ekonomikou mají i mnohem menší vinařství. Zkrátka zaměřovat se pouze na něj podle mě dnes už dost dobře nelze,“ říká Federico Fabbri, provozní ředitel resortu. Tradiční konzumenti kvalitního vína stárnou a nastupující mladší generace ho pije méně. Je to jeden z vícero důvodů, proč se vinaři stále častěji musejí poohlížet také po jiných zdrojích příjmů.
Nejde přitom jen o místní specifikum. Podobnou situaci popisuje například americký server The Wine Militia, který mezi možnými cestami pro vinařství zmiňuje právě rozšiřování nabídky o pohostinství a další služby. ARTEVINI se vydalo přesně tímto směrem.
Jedním z hlavních taháků resortu je restaurace vedená známým kuchařem Martinem Fišerem, která má fungovat i samostatně a přivádět hosty zvenčí – z Brna je to sem koneckonců jen zhruba dvacet minut. K delšímu pobytu pak láká wellness na střeše horní ubytovací budovy, odkud se z bazénu, vířivky nebo sauny znovu otevírá výhled do krajiny.
A mimo sezónu se doufá v zájem firem. V hlavní budově jsou proto prostory pro menší kongresy či školení. Nevznikala kvůli nim ale další samostatná hmota. Interiéry jsou navržené poměrně variabilně a podle potřeby se dají upravovat. Jednou tak může převládat běžný restaurační provoz, jindy firemní setkání.
Více k tématu
Resort s velkorysým programem, ale není to vidět
Teprve když se všechny funkce vyjmenují vedle sebe, ukáže se, jak moc je vlastně celý areál programově nabitý. Tři nové budovy, vinařství, restaurace, ubytování, wellness, biotop, kongresové prostory a k tomu vinohrady. Dost snadno by se mohlo stát, že toho bude na jednom místě jednoduše moc.
S podobným problémem se na jižní Moravě architekti potýkali už víckrát, přístupy k němu ale volili různé. Vinařství Lahofer od CHYBIK + KRISTOF se snaží maskovat svým tvarem vlny. Aleš Fiala zase vinařský dům Gurdau z velké části schoval pod zem a ze zbytku vytvořil umělý kopec. U ARTEVINI je situace trochu jiná – málokterý podobný areál totiž spojuje tolik funkcí, a tak velké kapacity najednou. Rozdělení programu do několika samostatných staveb proto dává smysl. Objem se díky tomu nerozlije do jedné dominantní hmoty, ale přirozeně se rozpadne.
Své dělá také vizuálně příbuzný výraz budov a jejich praktické dispoziční řešení, při němž objekty dokážou pojmout několik různých provozů, a přitom zůstat logické a přirozené.
Areál samozřejmě v krajině není úplně nenápadný a ani to nebylo cílem. Na to, kolik různých věcí se tu ale může odehrávat současně, si resort uchovává překvapivě komorní měřítko a příjemnou atmosféru. Je dalším místem, kam se při výletování na jižní Moravě vyplatí podívat.
- Ateliér: ZNAMENÍ ČTYŘ – ARCHITEKTI
- Autoři: Juraj Matula, Richard Sidej, Martin Tycar
- Země: Česká republika
- Adresa: WR76+97, Velké Pavlovice 1275, 691 03 Velké Pavlovice
- Projekt: 2020
- Realizace: 2026
- Investor: Investiční skupina Expandia
- Fotograf: Sylvie Křenková, Libor Fojtik, SmartChimps
