Místo přístavby samostatný dům. (Dům - skříň; ŠÉPKA ARCHITEKTI)
Místo přístavby samostatný dům. (Dům - skříň; ŠÉPKA ARCHITEKTI) Foto: Aleš Jungmann
Architektura / rodinné domy

Místo domu skříň. Má ocelové nohy a střechu z překližky

Výchozí situace: prvorepubliková vila s ne právě praktickou dispozicí. Šest dětí, málo pokojů. Normálně by se to řešilo přístavbou, ale architekt Jan Šépka navrhl místo toho samostatný dům. Stavba trvala dlouho a nebyla levná, teď si ale rodina chválí "luxusní prostředí."

Karolína Vránková, 19. 11. 2026

Nový dům stojí hned vedle rodinné vily a bydlí tam dva synové: jednadvacetiletý Jan a sedmnáctiletý Metoděj. Každý z nich má svoje patro, v něm pokoj, v něm okno přes celou stěnu. Lze ho otevřít a ocitnout se tak přímo mezi větvemi stoletých stromů – teď na podzim se barví do žluté a červené. Kromě přírody je v pokoji už jen stůl a postel. 

Je to tedy hodně spartánský pokojík, na osobní věci tu má každý jen několik poliček a pár ramínek. Když si mládenci chtějí zajít pro něco do ledničky, musí vyjít ven a sestoupit do kuchyně po točitém schodišti, které je široké jen něco přes půl metru a při dešti na něj prší. „Jsou mladí, tak to zvládnou,“ říká jejich otec, který dům nechal postavit. Nevadí mu, že Dům – skříň není vrchol uživatelského komfortu. Jeho hlavní klad je jinde. Ukazuje inovativní řešení problému zvaného přístavba. Dokázal, že k vile ze začátku 20. století lze přistavět způsobem, který je originální, krásný i respektující: „Nová stavba má svůj jazyk, ale nesnaží se překřičet původní vilu,“ říká architekt Jan Šépka.

Architekt a rodina investorů se rozhodně nevydali nejjednodušší cestou. Bylo třeba například přesvědčit památkáře, kteří byli proti, anebo osadit novou stavbu na mikropiloty, aby se zachovaly všechny stromy. Projektování, povolování a výstavba trvaly dlouho a nebyly levné: proces zabral pět let a užitná plocha je 34 metrů čtverečných. Náklady majitel zveřejnit nechce, ale na metr čtverečný to vychází výrazně víc než nákup bytu v novostavbě. Za tu cenu ovšem rodina získala precizně vypracovaný originál, asi jako kdyby si do zahrady pořídili sochu. Stála tahle dlouhá a komplikovaná cesta za to?

Výhled mezi stromy (Dům - skříň; ŠÉPKA ARCHITEKTI)
Foto: Stůl, postel a výhled mezi stromy

Dům musí zůstat, jak je

Příběh začíná už před sto lety. Na pražské Ořechovce si své domy stavěla prvorepubliková elita – například pradědeček dnešního majitele si tu nechal od stavitele Maxmiliána Duchoslava vybudovat reprezentativní sídlo. Mělo dle tehdejší módy štuky na fasádě a arkýř a rodině s jedním dítětem bohatě dostačovalo.

Jeho pravnuk (je veřejně známou osobou a nechce se stavbou prezentovat, proto jméno neuvádíme) je však otcem šesti dětí, kterým je dvanáct až třiadvacet let, a potřebovali tedy více pokojů a prostoru. Se ženou se přes kamarády seznámili s architektem Janem Šépkou a požádali ho o konzultaci. Už při první návštěvě bylo jasno. „Hned jsem viděl, že tenhle dům má zůstat tak, jak je,“ říká architekt v zahradě domu a ukazuje na stoletou žlutou vilu. Starosvětský dojem by se skutečně dal snadno zničit. Architekt přišel s jiným řešením – samostatnou stavbou, která se ztratí mezi stromy.

Pradědečkova žlutá vila, vedle pravnukova skříň. (Dům - skříň; ŠÉPKA ARCHITEKTI)
Foto: Pradědečkova žlutá vila, vedle pravnukova skříň.

I když cílem bylo ušetřit starý dům před novými zásahy, Národní památkový ústav řešení odmítnul. „Navržený objekt je možná architektonicky zajímavý, problém je s jeho umístěním v památkové zóně,“ píše se ve vyjádření NPÚ. Památkářům vadila výška objektu, obavu měli také, že při zakládání se poškodí kořenová soustava stromů, domnívali se, že se ze stavby stane precedent a v okolí začnou růst další. Architekt Šépka se odvolal a teprve po rok trvajícím vyjednávání s NPÚ i památkáři na magistrátu se mohlo začít stavět.

Ve stromech zachumlán

Mezi stromy se vytyčil obdélník o rozměrech 5 × 2,5 metru. Zavrtaly se mikropiloty, tedy ocelové tyče o průměru jen několik cm. Stavbu to hodně prodražilo, Jan Šépka uvádí náklady milion korun jen na zakládání. Díky tomu se ale skutečně povedlo, že všechny okolní stromy přežily, prosperují a dům je mezi nimi "zachumlaný," jak říká architekt. Přízemí domu tvoří ocelové nohy, pod nimi místo pro venkovní posezení. Na ně se pak umístila jednotlivá patra: v prvním je kuchyně a jídelní stůl, ve druhém a třetím pokoje, z nichž každý má i své WC a sprchový kout. Stavba je z CLT panelů, každé patro se smontovalo v hale a na místo je naskládal jeřáb během jediného dne.

Jedná se o sendvičovou konstrukci a na povrchu „sendviče“ zvenčí i zevnitř je překližka. Je jí obložený celý interiér, je z ní také veškerý nábytek včetně kuchyně. Překližka je ovšem i na fasádě, a dokonce na střeše. Už dát překližku na pracovní desku v kuchyni je riskantní rozhodnutí. Co hrozí, lze tušit – pokud za desku, kolem baterie nebo dřezu zateče voda, začne černat nebo bobtnat. Jak se ale bude chovat překližka na fasádě a střeše?

Na fasádě jsou velkoplošné desky. (Dům - skříň; ŠÉPKA ARCHITEKTI)
Foto: Na fasádě jsou velkoplošné desky z překližky.

Architekt vymyslel způsob, jak materiál ochránit – potáhnout ho vrstvou laminátu. Je to ale nevyzkoušený postup. Co když laminát zežloutne, což je jeho obvyklá reakce na sluneční záření? Nebo pod něj pronikne voda? Rozhodnutí, jestli jít do rizika a pořídit si experimentální fasádu, bylo na investorovi. Ten si vzpomněl si, že vrstvu laminátu na sobě mají sochy miminek na Žižkovském vysílači. „Volal jsem Davidovi Černému, jak vypadají mimina po létech a říkal, že OK. Tak jsme do toho šli,“ popisuje své rozhodování. Architekt dostal zelenou a inovativní postup se mohl vyzkoušet.

Architekt novému řešení věří: „Laminát je voděodolný a pevný, je to jako kajak. Žloutnutí nebude ani vidět,“ ujišťuje; odkazuje na svůj další dům V sadu, kde je překližka obalená laminátem v koupelně už deset let. „Vypadá to jako na začátku,“ říká. Díky využití překližky může být fasáda z velkoplošných desek. Jsou z nich i okenice, a když se uzavřou, působí to jako docela subtilní skříňka, kterou si někdo odložil mezi zlátnoucí stromy  –  výjev připomíná japonskou fantasy nebo možná surrealistický obraz.

Stálo to za to?

Dům – skříň nabízí prostě unikátní prostorový zážitek zvenčí i zevnitř. To je ostatně typické pro všechny rodinné domy Jana Šépky. Připomeňme některé: například vilu Hermína, kterou navrhl v roce 2000 ještě jako člen ateliéru HŠH. Měla šikmé podlahy a růžovou fasádu z polyuretanu, což byl mimochodem též experiment. Ukázalo se ale, že je příliš měkký a barevně nestálý, později ho architekt doporučil pokrýt laminátem. Dům je to nevídaný, byl za ČR nominovaný na evropskou cenu Miese van der Rohe. Zároveň je však tak nestandardní, že se ho majitelům nepovedlo prodat.

Neméně originální je pozdější Dům v korzetu (2019), kdy se nenápadná vilka v Praze-Suchdole obalila ocelovou konstrukcí, anebo Dům v sadu (2023) v pražských Kyjích, který připomíná houbu na nožce, rovněž tak neobyčejný, že na trhu s nemovitostmi nenašel kupce. Všechny nabízejí originalitu a experiment, často na úkor uživatelského komfortu. Závisí pak na investorech, jak vysokou hodnotu pro ně má silná autorská architektura.

Jídelna (Dům - skříň; ŠÉPKA ARCHITEKTI)
Foto: Kuchyně a jídelna

Také v případě domu-skříně na Ořechovce jsme se investora ptali, jestli je výsledek náročné cesty splnil jeho očekávání. V e-mailu poslal fotku, kterou ve svém pokoji vyfotil jeho syn Jan. Je na ní studentské zákoutí: stůl, na něm počítač, skripta anatomie, pytlík sušenek. A na pozadí opona ze žloutnoucích stromů a za ní modré nebe. „Docela bych řekl luxusní prostředí,“ zněla stručná odpověď. Svému architektovi prý takové nadšené vzkazy posílá docela často. 

  • Ateliér: ŠÉPKA ARCHITEKTI
  • Autoři: Jan Šépka
  • Země: Česká republika
  • Město: Praha Ořechovka
  • Užitná plocha: 34 m²
  • Fotograf: Aleš Jungmann
  • Projekt: 2021–2023
  • Realizace: 2023–2026
  • Zhotovitel: Dřevostavby Biskup, s. r. o., AA COM s.r.o.

Nabídky práce

Mohlo by vás zajímat

Generální partner
Hlavní partneři