Jako kluk si sem chodil hrát, jako dospělý starou cihelnu koupil. Za její obnovu teď získal památkářského Oscara
Na okraji vsi Boubín u Horažďovic se postupně opravuje jedna z nejlépe dochovaných historických cihelen v Plzeňském kraji. Jako ruinu ji před pěti lety koupil Miroslav Boček. Za citlivou obnovu získal cenu Patrimonium pro futuro 2026. Národní památkový ústav ocenění uděloval v úterý 20. října.
Eva Klapka Koutová, 21. 10. 2026
Od chátrajícího areálu k systematické obnově
„Pamatuji si ještě provoz, který byl ukončený v roce 1985. Tenkrát mi bylo jedenáct a všechny děti z vesnice jsme byly podobně staré,” vzpomíná Miroslav Boček, majitel cihelny. V Boubíně původně byly cihelny tři. Jílovité podloží k tomu přímo vybízelo, avšak pouze tato byla strojová. Do současné podoby se utvářela především v první třetině 20. století, samotná výroba cihel zde však probíhala již od 18. století.
50. letech byla původnímu majiteli Miloslavu Maturovi cihelna znárodněna, podobně jako okolní statky všem ostatním, včetně rodiny současného majitele. Mohl v ní však nadále pracovat. S krátkým přerušením fungovala až do poloviny 80. let. Po roce 1989 se areál původnímu majiteli vrátil, zůstal ale bez využití a postupně chátral. Objekty zarůstaly náletem, jejich stavební stav se zhoršoval a hrozila demolice.
Když v roce 2021 nový majitel areál kupoval, nejprve zamýšlel budovy využívat jako přístřešek pro zemědělské stroje, které potřeboval někde uskladnit. Postupně však začal svůj čas i peníze investovat do obnovy celého areálu, aby se dochoval v co nejautentičtější podobě, včetně původního technologického vybavení. Začal celý areál čistit od náletu a zachraňovat objekty, aby úplně nespadly. V té době byl navíc areál prohlášen za kulturní památku. Následující rok zahájil majitel jeho systematickou záchranu. Nafotil se původní stav a podle fotografií a dochované dokumentace mohla začít probíhat obnova.
Ačkoliv byly objekty v dezolátním stavu a během zimy spadla další část jedné budovy, nadále byla boubínská cihelna ve srovnání s podobnými památkami v relativně dobrém stavu. Stavební i technologické části byly dochované. Z mnoha historických cihelen zůstal totiž pouze komín. Zde bylo možné stále rozpoznat téměř celý výrobní proces, včetně původního strojního zařízení. Přínosem při obnově byl i fakt, že na dohled od cihelny stále žije původní majitel, který byl ochotný zodpovědět mnohé otázky týkající se toho, co, proč a jak v původní cihelně bylo. Obnova proto nesměřovala k pouhé opravě jednotlivých budov, ale k uchování čitelnosti historického provozu.
Krok za krokem
Celý areál zahrnuje kromě strojovny s kolnou, sušáren i samotné pece, kde se pálily cihly a tašky, také tzv. dobývací stěnu. Tam se těžila hlína a po kolejnicích se ve vozících vozila několik desítek metrů přímo po rampě vikýřem do strojovny, kde se zpracovávala na tašky nebo cihly. V sušárně se pak sušily a následně v peci vypalovaly.
Při prvotních úpravách objektů bylo nejdůležitější zajistit stabilitu konstrukcí jednotlivých objektů a následně pokračovat s postupnou opravou těch nejdůležitějších.
Dominantou areálu je bezpochyby dvoukomorová žárová pec s komínem. Přednostně se tam pozornost soustředila na krov pece a její nosné obvodové stěny. Následovaly práce na pecích, komínu a následně objektu strojovny, spojené také s vyčištěním dochovaného strojního vybavení, které by se majitel rád pokusil zprovoznit.
Největším úskalím při celé rekonstrukci pece bylo podle majitele najít odvahu vše zničené zbourat. Veškeré původní zdivo se však znova použilo při její opravě. Technologie výpalu byla zachována. „Tato cihelna je unikátní v tom, že se jedná o jedinou komorovou cihelnu v České republice. Sem se cihly naskladnily, vypálily, vyskladnily a daly se sem znova další. Když cihláři vypálili jednu komoru, teplo si potom přepustili do druhé komory, kterou mezitím naskladnili a pokračovali stejně,“ vysvětluje proces efektivního výpalu ve dvoukomorové peci Boček.
V roce 2025 byly dokončeny opravy krovu a střešního pláště strojovny a kolny se sušárnou. Obnova pomalu postupuje po jednotlivých částech. Celý areál tak nabízí pohled na kompletní proces tradiční cihlářské výroby – od získávání hlíny přes přípravu suroviny a lisování až po sušení a výpal. Právě zachování těchto vzájemných vazeb umožňuje vnímat cihelnu nejen jako soubor historických staveb, ale také jako doklad technologického postupu a organizace výroby.
Více k tématu
Technická památka pro další generace
Největším přínosem současné obnovy je rozhodnutí zachránit areál navzdory jeho velmi špatnému stavebně-technickému stavu. Postupná stabilizace a opravy dávají této technické památce možnost přetrvat v autentické podobě i pro další generace. Místo úplného zániku tak získává šanci uchovat svědectví o tradiční výrobě cihel a o podobě průmyslového provozu, který byl po dlouhá desetiletí přirozenou součástí širokého okolí Boubína, kam cihelna své cihly dodávala.
