Cena za celoživotní díloJaroslav DrápalGrand Prix Obce architektů 2007

Středa, 16. Květen 2007 - 15:44
| Napsal:
Až do dnešního dne se ještě nestalo, že by Obec architektů ocenila jako osobnost architekta, u něhož těžiště celoživotní práce nespočívá jen v architektonické tvorbě, nýbrž stejnou měrou i v pedagogické práci. Možná, že důvodem byla složitá proměna našich vysokých škol architektury v době po sametové revoluci, kdy pokleslý vysokoškolský zákon i obtížné ekonomické podmínky jsou vážnou brzdou rozvoje a kdy účast v pedagogickém procesu vyžaduje často i osobní oběti.
V letošním roce byla tato zvyklost v udělování ceny osobnosti výhradně poprvé narušena, když se vedení Obce architektů rozhodlo, udělit tuto cenu panu docentu Ing.arch. Jaroslavu Drápalovi, CSc., který ve své celoživotní práci kombinoval tvůrčí činnost s působností učitele fakulty architektury. Brněnská fakulta architektury zprávu o této poctě přijala s velkým potěšením - pan docent Drápal totiž je patrně jediným, kdo je s fakultou spojen více než padesát let a prožil s ní všechny peripetie od doby odcházející slávy v první polovině padesátých let přes dobu temna soudruhů Meduny, Alexy, Strnadela a jim podobných až po obnovu fakulty po sametové revoluci.

Jaroslav Drápal se narodil 23. srpna 1934 v Moravské Hůzové. Jako chlapec zažil zkušenost vyhnání ze sudetských území a poté vyrostl v Olomouci, kde absolvoval reálné gymnázium. V letech 1953-1959 vystudoval obor architektura na Fakultě architektury a pozemního stavitelství VUT v Brně, tedy v poslední fázi pedagogické aktivity velkých profesorů Bohuslava Fuchse, Bedřicha Rozehnala a Miloslava Kopřivy, která skončila jejich ostudným vyhozením a nakonec procesem a dvouapůlročním vězněním Bedřicha Rozehnala v pankrácké káznici.

Architekt Jaroslav Drápal odešel pracovat do olomouckého Stavoprojektu. Již jako student se buď samostatně nebo ve spolupráci se svou ženou a architektem Lubomírem Páleníkem s úspěchem zúčastňoval četných architektonických soutěží.

V roce 1958 získal odměnu v soutěži na ostravskou operu a v soutěži na areál ČSAV v Praze, odměny získal i ve velmi početně obsazených soutěžích na typová kina v roce 1961 a o rok později na vzorový klub.

V roce 1961 se na základě konkursu vrátil na tehdy už Stavebni fakultu VUT v Brně a působil potom jako odborný asistent na Katedře vývoje architektury a rekonstrukce památek a později na Katedře vývoje architektury a výtvarné výchovy u prof. Antonína Kuriala. Krátce předtím, v roce 1960 vydal profesor Curt Siegel /1911-2004/ z Fakulty architektury Univerzity ve Stuttgartu svoji knihu „Strukturformen der modernen Architektur“, která byla přeložena do 11 jazyků a iniciovala změnu metody výuky principů nosných konstrukcí pro architekty. Jaroslav Drápal patřil nepochybně k těm, kteří se Siegelovou metodou inspirovali, a tak začal vyvíjet svou metodu výuky principů nosných konstrukcí pomocí modelů z papíru případně z tkaniny nebo textilního vlákna. Jeho metoda se brzy stala známou nejen v Brně, ale na všech školách architektury u nás a v roce 1967 byly výsledky jeho práce se studenty uveřejněny i tehdy prominentní revuí L´architecture d´aujourd´hui v Paříži. Pražská škola mohla tehdy, v době Pražského jara tento pedagogický úspěch Brnu jen závidět. Díky těmto aktivitám se stal Jaroslav Drápal od poloviny šedesátých let pro mnoho generací brněnských architektů snad nejpopulárnějším pedagogem tehdy tolik oslabené brněnské fakulty a k jeho žákům postupně patřili Petr Uhlíř, Aleš Burian a mnozí další. Výstavy modelů architektonických struktur, založené na Drápalově metodě, v nichž se stále pokračuje, dodnes přinášejí brněnské fakultě velmi pozitivní ohlas, naposledy v loňském roce v Marseille a Gentu a letos v Gliwicích.

Jeho akademický postup v kariéře byl po sovětské invazi 21. srpna 1968 pro jeho politické postoje na dlouhou dobu zastaven - teprve roku 1982 směl obhájit svou kandidátskou disertační práci na téma „Struktivní forma lomenicová“ a teprve v roce 1988 byl jmenován docentem.

Během celé své životní dráhy se však Jaroslav Drápal věnoval paralelně i povolání tvůrčího architekta, povětšinou ve spolupráci se svou ženou Olgou. Zúčastnil se 16 architektonických soutěží a z toho byl 7x oceněn cenami a 5x odměnami.

Z mnohých realizací připomeňme alespoň obchodní centrum v Tišnově, které se svou členitou hmotou dobře zapojuje do složité terénní i architektonické konfigurace historického centra města, nebo obytný dům na Pellicově ulici, vědomě navazující na funkcionalistický kontext okolní zástavby, nebo komplex poštovního a celního úřadu v Králově Poli, rodinný dům skláře ve Žďáru nad Sázavou nebo řada intervencí v historických a sakrálních prostorách /v Pohořelicích, Bošovicích, Rakvicích, Kobylí aj./ i výstavní instalace, mimo jiné výstava ke 100. výročí narození Ludwiga Mies van der Rohe v brněnském Domě umění.

Jestliže se nedávno brněnská fakulta architektury octla v rankingu architektonických škol technických univerzit v České republice na prvním místě, je to mimo jiné i zásluha několika těch, kteří v tichém vzdoru usilovali i v nejtěžších dobách o udržení kontinuity a o navázání na tradice školy z let meziválečných a čtyřicátých. Jaroslav Drápal mezi nimi figuruje na čelném místě. Za své životní dílo byl vyznamenán zlatou medailí VUT v Brně v roce 2005 a Cenou města Brna v roce 2006.

A dnes můžeme panu docentu Ing. arch. Jaroslavu Drápalovi, CSc. vřele poděkovat za jeho tvorbu i za občanské postoje v naší architektonické komunitě a s radostí a od srdce mu blahopřejeme k udělení pocty „Osobnost české architektury“.

Ivan Ruller a Vladimír Šlapeta


Never before has the Society of Czech Architects decided to honor a person whose lifelong work has been devoted not merely to architectural practice but equally to pedagogy. Perhaps one reason might be the complexities of the transformation of Czech architecture departments following the Velvet Revolution. Poorly conceived legislation concerning the universities, along with difficult economic conditions, have been a serious barrier to development in this area, and devotion to architectural teaching has often required personal sacrifices.

In this year, however, the Society of Czech Architects decided to break with previous practice and award its prize to associate professor Ing. arch. Jaroslav Drápal, CSc., who has combined creative work with educational activity at the Faculty of Architecture of the Brno Technical University all his life. The Brno faculty was greatly pleased at the news of this award: Professor Drápal is clearly the instructor most strongly connected with this academic institution. Associated with the faculty for more than fifty years, he has experienced all its turbulent history, from the final gleams of its interwar glory at the beginning of the fifties through the dark age of Stalinist dogmatism under such ill-famed figures as Comrades Meduna, Alexa, Strnadel etc. to the eventual reconstruction after the Velvet Revolution.

Jaroslav Drápal was born August 23, 1934 in Moravská Hůzová. His family was forced to flee the German-occupied Sudetenland when he was a small boy, after which he grew up in Olomouc, where he attended secondary school. From 1953 to1959, he studied architecture at the Brno Technical University, Faculty of Architecture and Structural Engineering. These years marked the final era of the educational activity of such leading figures of pre-war Czech architecture as Bohuslav Fuchs, Bedřich Rozehnal and Miroslav Kopřiva, culminating in their shameful dismissal and eventual trial, with Rozehnal in fact sentenced to two and a half years in Pankrac prison.

Jaroslav Drápal started his architectural career as an employee of the state design studio Stavoprojekt in Olomouc. While still a student, he took part in numerous architectural competitions, whether alone or with his wife and architect Lubomír Páleník, and enjoyed considerable success In 1958, he was awarded a prize in the competition for an opera house in Ostrava and for the research complex of the Czechoslovak Academy of Sciences in Prague. He also received an award in the extensive competition for a standardized cinema in 1961 and one year later for a model social club.

In 1961, he returned to the Brno Technical University's Faculty of Civil Engineering, holding the post of assistant lecturer in the Department of the Development of Architecture and Fine Arts under the leadership of prof. Antonín Kurial.

In 1960, Professor Curt Siegel /1911-2004/ from the University of Stuttgart faculty of architecture published his book entitled "Strukturformen der modernen Architektur". Translated into 11 languages, Siegel's book created the conditions for the transformation of the methods for teaching the principles of load-bearing structures. Jaroslav Drápal was one of the many inspired by Siegel's method, and thus started to develop his method of teaching the principles of load-bearing structures through paper or occasionally fabric models. His method became famous not only in Brno, but very soon in all architectural schools across Czechoslovakia, and in 1967 the results of his work were published in the journal L´architecture d´aujourd´hui in Paris.

Even at the time of the Prague Spring of 1968, the faculty in Prague could only envy the international pedagogical success of its Brno counterpart. As a result, Jaroslav Drápal became a very popular teacher for several generations from the mid-sixties onward, even though the faculty in Brno was severely weakened through political dismissals and emigration, with such current architectural personalities as Petr Uhlíř, Aleš Burian etc. as his students. Exhibition of the models of architectural structures based on Drápal's methods, which he is still developing further, bring success to the Faculty of Architecture in Brno. Last year they were realized in Marseille and Ghent, this year in Gliwice. After the Soviet invasion of 1968, his academic career was hindered because of his political attitude. Only in 1982 was he allowed to defend his dissertation "Struktivní forma lomenicová", being appointed associated professor in 1988.

In parallel to his university career, Jaroslav Drápal has also remained active as a practicing designer, including participation in architectural competitions and winning several prizes. Of his many realizations, let us recall in particular the shopping centre that he designed in Tišnov, with its articulated mass fitting well into the complex terrain and the historic town centre, as well as the Brno apartment house in ul. Pellicova, making clear reference to the Functionalist context of the surrounding built environment, the postal and customs office in Královo Pole, the family house for a glassworker in Žďár nad Sázavou or many other projects in historical and sacred areas (in Pohořelice, Bošovice, Rakvice, Kobylí etc.). He also prepared an exhibit to commemorate the centenary of Ludwig Mies van der Rohe in the House of Arts in Brno.

Recently, the Faculty of Architecture in Brno was ranked as the best architectural program of any technical institute in the Czech Republic. In good measure, it is thanks to those select few who kept the high level of the education of school and continued in the tradition of the 1930´s and 1940´s, including Jaroslav Drápal. For his lifework he received the gold medal of the Brno Technical University in 2005 and the Prize of the City of Brno in 2006.

And so, we can today give our own thanks to Jaroslav Drápal for his oeuvre as well as for his stance of civic responsibility in our architectonical community, and we congratulate him heartily on the award "Great figure of Czech architecture".

Ivan Ruller and Vladimír Šlapeta

Barevný svět architektury.

Klíčová slova: