Eric Owen Moss: Pravdivost a protiklad v architektuře

Eric Owen Moss | Pravdivost a protiklad v architektuře seminární práce sat 1 | soudobá architektonická tvorba FA ČVUT v Praze

Petr Klíma | šk.rok 2006/2007

odborný garant předmětu | Ing. arch. Petr Vorlík PhD.

Biografie

E. O. Moss se narodil v americkém Los Angeles. Vystudoval architekturu nejdříve na Berkeley (1968), a posléze i na Graduate School of Design na Harvardu /1972/. Již v roce 1973 otevřel v Los Angeles vlastní kancelář. V témže roce byl přijat jako profesor na kalifornský SCI-ARC /Southern California Institute of Architecture/, kde v současné době zastává také místo v „radě ředitelů“. Navíc je profesorem architektury na Yale a Harvardu a hostuje v Kodani a ve Vídni.1

V roce 1996 byl jedním ze čtyř architektů, kteří reprezentovali USA na architektonickém bienále v Benátkách; svoji účast v Benátkách si zopakoval i v roce 2004. Jeho práce byly přítomny i na dalších bienále v Londýně či Sao Paulu. Jeho práce byly kromě evropských zemí vystaveny i v Japonsku nebo Číně. Za svoji tvorbu obdržel také na několik desítek ocenění.2

Největší množství realizací E. O. Mosse se nachází v Culver City, jednom z předměstí Mossova domovského Los Angeles. Moss se zde – především ve spolupráci s investorem Frederickem Smithem – soustředil na část kdysi průmyslového, dnes upadajícího území. Jeho originální, „landmarková“ architektura posloužila jako impuls k dalšímu rozvoji čtvrti; přitáhla nájemce, investory, probudila aktivitu.3 A samozřejmě pomohla znásobit cenu pozemků.

V současné době, kromě návrhů pro Spojené státy, Mexiko a Evropu, se také Moss veze na „východní“ vlně – účastní se soutěží v Rusku, Kazachstánu i Číně.

Budova Gary Group

Budova Gary Group (The Gary Group Building) je součástí kancelářského komplexu společnosti Ince, který byl – jako jedna z prvních Mossových realizací v Culver City – uskutečněn v průběhu čtyř let na počátku 90. let 20. století. Původní čtyři nesourodé budovy ze 40. let byly sjednoceny společným architektonickým výrazem a adaptovány pro nájemce z řad high-tech společností.4

Ve svém komentáři k této budově Moss rozvíjí několik teoretických myšlenek. Na začátku se ptá – je budova jakýmsi konečným stavem procesu,5 nebo jde jen o jednu z jeho sekvencí? Moss tvrdí, že svoji budovu dává „k dispozici“; jeho budovy jsou nehotové objekty, připravené k použití uživateli. Nikdy ovšem nejsou pochopeny tak, jak autor zamýšlel. Neboť každý ke každému z nich přistupuje jinak, interakce mezi objektem a člověkem /co člověk budově přinese a co si z ní odnese, jak se poučí/ je vždy jedinečná.

Svými budovami chce Moss podle svých slov ukázat divákovi, že je možné „myslet jinak“, resp. chce jej přinutit, aby se zamyslel nad způsobem svého myšlení.

Co se prostoru týče, zajímá jej zejména rozhraní interiéru a exteriéru; k jeho formování používá základní nástroj – geometrii.6

„Mně nejde o prostorovou zvláštnost, nýbrž o napětí mezi srozumitelným a nesrozumitelným. Ta zkušenost se zdá být zvláštní, protože si ji okamžitě neuvědomíme. Ale není zvláštní. O to neusiluji, ačkoli někdy lidé moji práci takto charakterizují.

Moje práce je pokusem vytvářet – velice pronikavě – úsilí k porozumění; je to velmi intenzivní snaha, pomíjející skutečnost, že pravděpodobně nemá naději na úspěch (přesto však může uspět). Jde o ustavičné „možná”, že prostor může dojít porozumění a existovat výhradně jako možnost, šance. Architektura je život je prostor – je jazykem formujícím prostor. Architektura nemůže mluvit. Není prostým převedením mluveného jazyka do prostoru; je proměnou /konverzace/ konceptuálního obsahu do architektonického prostoru - asi tak, jako by Goya promlouval v malbě nebo Kafka slovy. Tento architektonický jazyk formy utváří prostor.

Někdy [ve své tvorbě] spatřím jisté ústřední body nebo náhlé skoky, vzestupy. Petal House byl takovým skokem. Gary Group znamenal jistou mezeru, prodlevu. To bylo poprvé, kdy jsem otevřel téma pravdivosti jako protikladu toho, co nazývám vyvážeností resp. problémem vyváženosti; vyváženosti hledající nevyváženost a naopak. To nejvíce nejisté a nejkřehčí bývá nejvzácnější a také nejodolnější. ... Budova Gary Group udržuje ono křehké. Domy to umějí. Mohou zmrazit ono palčivé tak, jak to lidské instituce nedovedou. V jistých případech se to stává; udeříte hřebík na hlavičku. Naklánějící se průčelní zeď budovy Gary Group by mohla být zdůvodněna běžným výkladem strukturalismu – co obnáší co, jaká je příčina a jaký následek. Zcela záměrně jsem se tento výklad pokusil prohlásit za neplatný nebo jej alespoň zašmodrchat, ale ne jej úplně ztratit; takže malinká příčina stále může mít obrovský následek. Nebo nesmírná příčina nemusí přinést téměř žádný efekt, což je způsob, jak se odříznout od tradice empirismu, kterou jsem zdědil.

Průčelní zeď budovy Gary Group se toho přímo dotýká. Naklání se; ale – padá, nebo se právě zvedá?“7

U projektu (zatím) nerealizovaného objektu divadla Ince Moss dodává: Divadlo manifestuje hypotézu vyslovenou u budovy Gary Group – můžete se dostat k pravdě jako protikladu napínáním extrémů – přičemž se neztotožníte ani s jedním z nich. Je zajímavé, že budova Stealth setrvává na obou koncích extrému - dostává se tak k pravdě?8

Pravdivost a protiklad v architektuře

Ujasněme si Mossovy dvě hlavní teze formulované v textu:

1. Domy jsou nehotová díla, počátek dialogu, akce čekající na reakci. Mají navázat s divákem/uživatelem vztah, přimět jej k zamyšlení, vyprovokovat interakci a nabídnout mu možnost porozumět.

To se jim bezpochyby daří, Mossova díla lze stěží nevšímavě po/minout. Provokují, vyzývají, vzbuzují pochybnosti, kladou otázky, a přitom nenabízejí hotové odpovědi. Jsou opravdu počátkem dialogu. Jen těžko nepřemýšlet, nehledat odpovědi…

Ovšem nejde – nejen v případě Gary Group – jen o efekt? Do jisté míry určitě. Toto cílení na efekt však nemusíme zcela odsoudit jako nelegitimní, neboť je nedílnou součástí architektonického návrhu již od dob starověku. V minulosti efekt ohromoval, sváděl, ovlivňoval, dnes kromě toho ještě prodává.9 A vždy vyzývá, podněcuje.

Nebezpečí spatřuji v možné povrchnosti, plochosti touhy po efektu. Gary Group není nový dům, jeho objemová podstata zůstává. Nevytváří zde tedy Moss přidanou hodnotou pouze „módní“ slupkou, provokující skořápkou? Odpověď hledám ztěžka, bohužel jsem nebyl v interiéru budovy. Soudě podle exteriéru, Mossova hra leckdy vykazuje znaky pouze formální exhibice. Nicméně při pohledu na fotografie interiéru /a jeho utváření ve vztahu k exteriéru/ se ukazuje, že Moss se neomezuje jen na používání industriálních „prostorových ornamentů“ na fasádě, ale vnáší do interiéru novou kvalitu světla i prostoru. To je patrné i v jeho pozdějších realizacích.

2. Pravdivost budovy se skrývá kdesi mezi póly extrému, v zastavené sekvenci, v zachycené křehkosti. Tohoto stavu je třeba dosáhnout vytvořením napětí, dovedením prostoru i konstrukcí do extrému, až na samu mez.

Zde si ale musíme položit otázku, jak Moss chápe pravdivost? Odpovězme si vzápětí, že jako pravdivost expresívní – dílo je pravdivé ve své vnitřní esenci či k duchu svého tvůrce.10 Pravdivost historická, splňující požadavek adekvátnosti dosaženému stupni historického vývoje, nehraje u Mosse hlavní roli, pravdivost strukturální architekt naopak zpochybňuje. Touto riskantní hrou Moss chce vykročit z tradičního paradigmatu architektury, porušit logickou stavbu (konstrukční i obsahovou) i karteziánský vztah přímé úměrnosti mezi příčinou a následkem.

Z budovy Gary Group cítíme Mossovu hravost i odvahu, touhu experimentovat. Ovšem napětí prostoru tak přítomné jako u jeho pozdějších realizací. Šikmá západní zeď předsazenou před původní hmotu vytváří zajímavou tvář objektu, ovšem zcela jistě není prostorově extrémní. Významnější je z tohoto pohledu prolomení jihovýchodního rohu budovy a zvenčí viditelný vpád do interiéru. Zde nacházíme napětí mezi starým a novým, mezi vnějškem a vnitřkem, podpořené Mossovou hravostí – nová prosklená fasáda je přetažená přes původní zeď; zasahuje ale příliš daleko, proto je zadržena v pohybu železnými svorkami požárního žebříku. Mezi prostorově „napínavé“ patří také dřevěná a ocelová konstrukce světlíku, který přivádí horní světlo do konferenční místnosti Gary Group. Jinak horizontální budovou proniká svislice světelných paprsků.

Tím se napětí přítomné v objektu Gary Group11 téměř vyčerpává. Vraťme se proto k nerealizovanému návrhu divadla Ince. Tvarově dramatický objekt tvoří napjatý vztah – zcela v intencích Mossovy teze – těžkého, převážně uzavřeného objemu hlavního sálu a v pohybu zachycené spirály otevřeného schodiště. Neutilitární schodiště je zásadním komunikačním, prostorovým i estetickým elementem domu, jako transformovaný Jákobův žebřík spojuje zemi a nebe a slouží zároveň jako prostor pro setkávání lidí. Tento motiv, přítomný už na budově Gary Group, se objevuje snad na všech Mossových realizacích. Po obvodu betonové skořápky divadelního sálu je podporováno nepravidelnými žebry, zakrytými „zmuchlaným“ opláštěním. Na jednom místě však plášť chybí a divákovi se otvírá pohled na holou konstrukci. Nalézáme zde pravdivost? Snad.

Konstrukce se jeví být poněkud komplikovaná a celá stavba by byla jistě nadprůměrně nákladná (uvažováno v m2 a počtu osob v sálu), avšak řešení interiéru je funkční a dynamické prostorové křivky objektu působivé. Budovu tedy nemůžeme označit za nepravdivou – odpovídá duchu svého tvůrce; i přes dotažení myšlenek do konce /tedy do extrému/, přes vyhýbání se jednoduchým řešením, záměrné zostřování protikladů, občasnému balancování na hraně možného a racionálního /ano, to je Moss/ je svým uspořádáním logická – odpovídá i svému účelu. Slouží divadlu, sama o sobě poskytuje silný estetický i emociální zážitek, dává možnost zmrazit věčnost v okamžiku. I proto ji dle mého soudu můžeme označit za pravdivou, pravdivou bez nároku na absolutní pravdu či ztělesnění řádu.12

Závěr

Závěrem snad už jen poznámku: není jednoduché rozebírat architekturu bez aktuální osobní zkušenosti, jen se vzpomínkami několik let starými a neúplnými a prostřednictvím zprostředkovaných obrázků nepoznaných interiérů. Zvlášť v případě Erika Owena Mosse je možnost zkoumat pravdivost architektury – postihovat pravdu v zachycené křehkosti – prostřednictvím živého emocionálního prožitku jen stěží nahraditelná.

 

 

 

1 http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&place=&action=show&id=100  a http://www.arcspace.com/calif/archi/moss.htm  k 27. srpnu 2007 2 http://www.ericowenmoss.com/index.php?/content/office 3 http://eng.archinform.net/arch/3182.htm 4 http://www.ericowenmoss.com/index.php?/content/projects/ 5 Resp. procesu návrhu. 6 http://www.arcspace.com/calif/build/gary.htm 7 http://www.arcspace.com/calif/build/gary.htm 8 http://www.arcspace.com/calif/build/ince.htm 9 Ve smyslu – nemáš-li landmark, jsi ztracen. 10 Vybíral, 2006/2007, 24. 10. 11 Co se týče extrémů, jde v podstatě o architektonickou jednohubku. 12 Např. v intencích a ambicích L. I. Kahna.

Internetové zdroje: http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&place=&action=show&id=100 k 27. srpnu 2007 http://www.arcspace.com/calif/archi/moss.htm  k 27. srpnu 2007 http://www.ericowenmoss.com/index.php?/content/office  k 27. srpnu 2007 http://eng.archinform.net/arch/3182.htm  k 27. srpnu 2007 http://www.ericowenmoss.com/index.php?/content/projects/  k 27. srpnu 2007 http://www.arcspace.com/calif/build/gary.htm  k 27. srpnu 2007 http://www.arcspace.com/calif/build/ince.htm

Jiné zdroje: Přednášky prof. PhDr. et PaedDr. Jindřicha Vybírala, Csc. z předmětu Úvod do teorie architektury konané na VŠUP v akademickém roce 2006/2007

 

přílohy

seminární práce Eric Owen Moss | Pravdivost a protiklad v architektuře