Jesle v parku | architektura sladěná s okolím

Středa, 10. Listopad 2010 - 1:00
| Napsal:
O tom, že se nepřestává stavět v mnoha historických částech měst, se můžete přesvědčit na nedávné realizaci dětských „Jeslí v parku“ ve španělské Zaragoze. Budova, která téměř splývá s okolním prostředím, obdržela mimojité prestižní cenu „Making Space 2010“. Tuto cenu, jednou za pět let, uděluje skotská vláda nejlepším projektům edukačních budov.

Za zdárnou realizaci projektu „Jeslí v parku“ stojí rozhodnutí nejstarší městské části španělské Zaragozy. Problematika výchovy a starosti o děti spojená s narůstajícími potřebami dětí při výuce a nárůstem porodnosti se totiž stala pro zaragozské radní prioritou, kterou se podařilo tímto způsobem řešit. Školská zařízení provozovaná zaragozskou radnicí mají specifické požadavky na prostorové parametry a místa na hraní. Ve Starém městě bylo proto velice obtížné najít vhodné místo pro realizaci. Takové místo se našlo na třídě Echegaray y Caballero, v parku San Pablo. Budova jeslí jednak přiléhá k budově Montes Headquaters, jednak se nachází v přímé blízkosti řeky Ebro. Lokace tak snoubí dobrou dostupnost s vhodným prostředím pro výuku.

Omezujícím faktorem místa je ovšem blízkost řeky. Při stavebním využití se na nábřeží musí vždy dbát na přizpůsobení se proměnlivosti říčního proudu či možnosti záplav. Základy stavby musí stát nad úrovní pětisetleté vody.

Rovněž specifická uzpůsobení hlavního záměru poskytují možnost vzniknout zcela novému pojetí budovy jeslí – nezapomínáme, že jde o pozemek v parku. Záměr proto respektuje výšku stromů, které již v parku rostou a počítá i s integrací přírodních prvků do prostor dvora, vstupu do budovy a nádvoří. Vše je utvářeno s hlubokým respektem k okolnímu prostředí, který se jako jedna ze základních hodnot má při vyučování přenést i na děti, nové členy naší společnosti.

Zástěna tvořena řadovými činžáky a jejich nižší poloha vzhledem k poloze třídy Echegaray y Caballero, Evropského náměstí nebo vyhlídkové terasy Lesnických inženýrských staveb tvoří zábranu nejviditelnějším stěnám budovy a jedné z jejích z nejdůležitějších fasád. Proto, stejně jako u ostatních místních školských budov, na kterých se podílel Santiago Carroquino, byl zvolen živý, travnatý povrh střechy, který má nejen estetické, ale i tepelně a akusticky izolační kvality. Tato úprava zelené střechy a přilehlého parku jako prvku, který dotváří vizuální a přírodní charakter místa, rovněž představuje kontinuitu s činžovními domy v sousedství, které natáčejí svou tvář směrem ke zkultivovaným břehům řeky Ebro.

Stejná myšlenka je zohledněna při návrhu budovy samotné. Ta poskytuje komfortní prostředí, aniž by zanedbávala zásadní ekologická kritéria. Vedle zelené střechy jsou využívány také další mechanismy bioklimatické architektury: dvojité obvodové i vnitřní stěny zajišťující dostatečnou teplotní setrvačnost, solární panely zajišťující vytápění a ohřev, rekuperační a klimatizační systémy, odizolované dřevěné stěny a obložení, regulaci slunečního světla, a podobně.

Plán projektu je podpořen, samotným výběrem místa, jeho na jednu stranu přírodní povahou, která jej usměrňuje k řece, na stranu druhou si sem člověk může snadno odskočit z frekventované třídy Echegaray y Caballero. Průčelí budovy evokuje objem, což je v čistém souladu s tím, co budova uvnitř nabízí a čím interiéry disponují. Úkolem fasád je rovněž zakrýt technické zázemí a ložnice pro děti a naopak v plném rozsahu vpustit do tříd prostředí parku. Jedna z fasád je zvlášť zajímavá. Snaží se totiž zachytit esenci základní myšlenky vytvoření kulturního programu pro děti uprostřed zeleně a kombinuje tak jemné průsvity povrchu s dřevěným obložením evokujícím stromy.

Jesle působí velice organicky, a to i přesto, že bylo použito prefabrikátů, aby stavební práce mohli postupovat rychle. Fasády se přizpůsobují hlavnímu stavebnímu materiálu, který ovlivnil rovněž instalaci dřevěného obložení a další stavební prvky, a jímž jsou průsvitné polykarbonátové desky o stranách 50 cm.

Ve vnitřních prostorách je ve výšce 120 cm aplikováno v každé místnosti vertikální rozdělení na prostor pro děti a prostor vyhrazený dospělým. Existence této všudypřítomné čáry bude při každodenním chodu děti neustále upozorňovat, kde je jejich místo a kam nedosáhnou.

Hlavní materiál dětského prostoru odráží nutnost zachovat standardy pro udržování čistoty a snadné údržby.

Výchovné aktivity se točí okolo parku a jsou postaveny na čtyřech učebnách: multifunkční učebně a třech pokojích pro děti od 4 do 12 měsíců, pro děti od 12 do 24 měsíců a konečně pro děti od 2 do 3 let. Vstupní prostory budovy jsou zamýšleny jako prostor společný pro všechny a vzhledem k tomu, že je nutné brát ohled na blízký blok obytných budov, slouží zde jako bariéra přilehlé pozemky, kanceláře a jiná příslušenství, zajišťující chod jeslí.

Dalším aspektem projektu je víceúčelovost tříd. Ty jsou vybaveny pohyblivými přehrazovacími stěnami, které umožňují propojení dvou tříd dětí stejného věku a zjednodušují tak zavádění alternativního výchovného programu pro více dětí.

Šatny, toalety a ložnice jsou tak adaptovány jak na fungování standardních tříd, tak na fungování několika místností spojených do jedné velké třídy. Přepážky jsou sádrokartonové, ale jejich části se liší podle toho, zda jsou pod či nad onou čarou ve výši 120 cm. Dolní část je kryta velkými nerozbitnými skleněnými deskami. Tam, kde můžeme předpokládat častější používání vody (koupelny, záchody, kuchyň, sklady apod.) se čára zvedá do výšky 210 cm, kam sahá i krycí kameninové obložení.

Tvůrci přistupovali k návrhu s paternalistickým přístupem, což se projevilo například ve snaze transformovat vyjádření strachu před cizím nepřátelstvím do měkkého, tlumeného světla v interiéru, které osvětluje i malé nádvoří.

A nakonec ještě zmiňme, že autoři si chtěli pohrát se stylizací jejich romantických dětských vzpomínek a tak si za leitmotiv projektového záměru zvolili příběh Pinocchia a jeho cesty do břicha velryby.

         

         

         

 Název:  Jesle v parku
 Adresa:  Park San Pablo, Zaragoza, Španělsko
 Klient:  City council Saragossa
 Autoři:  Santiago Carroquino Arquitectos (Santiago Carroquino, Ignacio Grávalos, Patrizia Di Monte)
 Vedoucí projektu:  Santiago Carroquino, Ignacio Grávalos, Patrizia Di Monte
 Spolupracující architekt:  Marta Quintilla
 Stavební dozor:  Víctor Martos, Ignacio Uriol, Cristina Navarro
 Instalace:  Raúl de la Mata
 Dodavatel:  Construction Company Enrique De Luis (CELSA)
 Realizace:  2009-2010

 Přeložil Petr Hájek

Klíčová slova: