Alena Šrámková v Galerii Jaroslava Fragnera
Počítač se již dávno stal běžnou součástí architektonické praxe a vizualizace projektů jsou mnohdy k nerozeznání od fotografie. Nicméně sebelepší digitální model není zárukou kvalitní architektury, je pouze reklamou na architekturu, jedním ze způsobů jejího přiblížení. Alena Šrámková si s počítači příliš nerozumí a snad právě proto je výstava, uspořádaná v GJF, určitým protiproudem. Syrové kresby a modely z kartonu jsou bezčasovou a expresivní připomínkou řemesla, o které jde podle Šrámkové především.
Dominik Herzán , 28. 4. 2008
Když jsem před dekádou nastupoval na fakultu architektury do prvního ročníku, mobilní telefony byly nedostižným snem a vrcholem sotva dostupného počítače PC 486. Později se na prezentacích ateliérové tvorby začaly objevovat první rendry a ty v příboji vizualizací za pomoci tužky, rýsovacích per, korbíku a pastelek naprosto zářily, byly něčím výjimečným. Během roku či dvou se poměry vyrovnaly a dnes se zdá, že bez dokonalé grafické prezentace nevede pro architekta cesta ke kýženému úspěchu. Nicméně – osobně jsem si ověřil, že to není tak docela pravda. Když jsem ke konci studia vedle perfektních počítačem zpracovaných grafik odevzdal projekt malovaný olejovým pastelem na karton, všimla si ho spousta lidí – právě kvůli rukodělnému řemeslu, které mezitím přestalo být samozřejmostí. Dům to ale nebyl nikterak dobrý, a tak postupně zapadl. To však rozhodně nelze říci o návrzích a realizacích Aleny Šrámkové. Ta skicami, které zároveň používá na prezentaci projektu, dokáže zachytit něco archaického, nemódního, něco nadčasového. Kdo její styl zná, jistě dobře ví, co od výstavy v GJF očekávat. Nejde totiž vůbec o exaktní zachycení něčeho exaktního, spíše o surové přiblížení konceptu, myšlenky, díla. A stavby Aleny Šrámkové, ať už jejich estetiku vnímáme s autorkou jako nečasovou, a tedy stále platnou, a nebo je považujeme za archaismy, jsou tak či tak silnou výpovědí, silným gestem. A toto gesto architektonické, často s morálními ambicemi, je doprovázeno gestem rukopisným, výtvarným. I to je jeden z důvodů, proč možná není na škodu do Fragnerovy Galerie zajít a uniknout ze ztřeštěnosti dnešního světa, uniknout na chvíli mimo něj a vrátit se k řemeslným kořenům architektury, vrátit se k architektuře, která nelétá v oblacích a neohromuje formou, ale pevně stojí na zemi. Vedle skic, které zahrnují realizované i nerealizované projekty, nabízí výstavní expozice také řadu modelů. U příležitosti výstavy vychází také katalog s lapidárním názvem Alena Šrámková. Volně navazuje na předchozí katalog, vydaný v roce 1996, v první části shrnuje tvorbu architektky k tomuto datu a jeho hlavní část je věnována projektům a realizacím od tohoto data až do současnosti. Přibližuje i návrh na novou budovu fakulty architektury ČVUT v Dejvicích. Vítězný projekt soutěže z roku 2004 zatím čeká na realizaci a v tuto chvíli ještě není zřejmé, zda zrealizován bude. K tomuto projektu Alena Šrámková na tiskové konferenci poznamenala, že by ji velmi mrzelo, kdyby nakonec budova fakulty architektury nebyla postavena, neboť se domnívá, že je to dobrý a důstojný dům a že bude mladé architekty vychovávat i svou morální silou, vycházející z elementárních výrazových prostředků a materiálů.
Alena Šrámková 18.4. – 11.5.2008 Galerie Jaroslava Fragnera Betlémské náměstí, Praha www.gjf.cz
foto: Dominik Herzán, Klára Pučerová
