![](https://www.earch.cz/storage/images/48/48754bb1-42e3-4522-a7b6-72ccba3869dc.full.jpg)
Českou architektonickou scénu opustil přední krajinářský architekt Ivar Otruba, autor výjimečných parků, zahrad i hřbitovů
Dne 31. srpna 2022 zemřel ve věku 89 let Ivar Otruba, profesor krajinářské architektury oceněný poctou České komory architektů. Imaginativní architektonické pojetí jeho děl bylo výjimečné v českém i světovém kontextu.
Tomáš Popelínský , 20. 10. 2022
Ivar Otruba se narodil 18. srpna 1933 v Kyjově. Pocházel z rodiny s dlouhou zahradnickou tradicí a po absolvování Vysoké školy zemědělské se začal věnovat projektování zahrad, parků a dalších veřejných prostranství. Za svůj život vytvořil mimořádné dílo, které čítá stovky položek a za které získal četná ocenění, kromě Pocty České komory architektů to byla Cenu P. J. Lenné v Berlíně, Cena města Brna za architekturu a urbanismus nebo zlaté medaile a čestná uznání za řešení výstavních expozic ve Vídni, Stuttgartu nebo na Floře Olomouc.
Největší inspirací mu vždy byla krajina, ta rodná na Slovácku, horské lesy a rašeliniště Jeseníků, kopce Vysočiny, bílé útesy Středomoří. Přírodu ale nekopíroval, vždy ji stylizoval, abstrahoval a odkrýval tak Genia loci. Říkával, že „prvním architektonickým projevem člověka byla cesta, vyšlapaná lesem, stepí, krajinou“.
Více k tématu
Z jeho děl můžeme připomenout botanické zahrady v Brně (zahradu Mendelovy i Masarykovy univerzity), ve Štramberku, v Košicích, v Olomouci, Průhonicích nebo Prostějově. Zabýval se lázeňskými areály v Karlově Studánce, Bardejovských Kúpelích, Velkých Losinách, Piešťanech a Luhačovicích. Jeho rukopis nesou také četné parky: Lužánky a Tyršův sad v Brně, Městský park v Chomutově či lesopark Skalky v Novém Jičíně. Reprezentativní podobu vtiskl historickým zahradám v Třeboni, Mikulově, Myslibořicích, Blansku nebo ve Veselí nad Moravou. Hřbitovy, slovy Ivara Otruby „zahrady posledního bytí, které mají podpořit meditaci těch, kteří se teprve připravují“, navrhl pro Most, Chomutov nebo Luhačovice.
![](https://www.earch.cz/storage/images/4e/4efbbaa0-d6f1-45b5-a7d1-5a54df0d863a.full.jpg)
Ve svém profesním životě spolupracoval s mnoha osobnostmi architektury a výtvarného umění: s Bohuslavem Fuchsem na rekonstrukci Paláce šlechtičen v Brně, s Pavlem Krchňákem na návrhu brněnských sídlišť Juliánov a Řečkovice, na mnoha dílech se Zdeňkem Řihákem nebo s Ivanem Rullerem – např. na soutěžním návrhu Nového egyptologického muzea v Káhiře. Z umělců k jeho blízkým spolupracovníkům patřili Konrád Babraj, Jiří Marek, Vojtěch Štolfa, Jan Šimek či Pavel Kostrhun.
Kromě projektování se Ivar Otruba věnoval i akademické práci. Nejprve nakrátko do roku 1968, kdy mu bylo nakonec zakázáno učit, aby tzv. nevnášel západní metody. Z katedry byl přeložen na pozici odborného pracovníka botanické zahrady. Nikdy toho ale nelitoval. „Kdybych byl na škole, tak jsem uzemněný,“ říkal. Měl svobodu tvořit a navrhnout nadčasové architektonické pojetí svého životního díla (samizdatu ve formě zahrady) – Botanické zahrady a arboreta Mendelovy univerzity v Brně.
![](https://www.earch.cz/storage/images/db/dbd5b0cb-78c5-4380-9a32-1e894fab7c7f.full.jpg)
Na fakultu se vrátil po roce 1990 a koncipoval zde výuku tehdy jediné školy krajinářské architektury v České republice. Ivar Otruba byl aktivní i v oborových organizacích. Patřil k zakládajícím členům České komory architektů a Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu. Věnoval se také publikační činnosti. Byl autorem knih odborných i určených pro širší veřejnost.
Sochař a teoretik umění Pavel Kostrhun o Otrubově díle napsal: „Uznáme-li, že architektura je uměním všem ostatním nadřazeným, protože architektonická díla jsou skutečností sama o sobě, pak o zahradách Ivara Otruby to platí bezezbytku. Jsou uměním ryzí tvorby a svobodné imaginace, aniž by však nerespektovaly 'materiál', s nímž jejich tvůrce zachází.“