Položení základního kamene nové Národní knihovny

Knihovnu si dnes bere na mušku kde kdo a v zemi, kde byla architektura okrajovým tématem, zatímco každý byl odborník na fotbal a hokej, se stala věc nevídaná – začalo se o architektuře diskutovat. No, diskutovat, to možná není ten správný obrat. Kaplického návrh spíše rozdělil veřejnost na dvě velmi vyhraněné části: jedna s návrhem až fanaticky souhlasí, zástupci té druhé jsou ochotni bránit stavbě vlastním tělem. Mezitím se o kousíček vedle staví tunel, který sice nenaruší panorama, Letnou však likviduje mnohem více, než ona knihovna ve snech i těch nejtemnějších skeptiků. Nebyl jsem sám, koho tahanice o knihovnu již unavují, a tak jsme se rozhodnuli jim učinit přítrž. Slavné české prohryHappening se konal v sobotu 27.10.2007, v předvečer státního svátku, a začal přesně ve 14:34. Kdo trošku zná české dějiny, tomu jistě letopočet 1434 připomene bitvu u Lipan. S knihovnou to zatím vypadá dost podobně – na velkou českou prohru. Abychom ji odvrátili, vydali jsme se – studenti a absolvent fakulty architektury – přímo na Letnou, abychom začali stavět. Shodou okolností – a nejednalo se o záměr, ale o náhodu – se v téměř stejnou dobu sešel pracovní tým, který má o knihovně jednat. Akce z počátku taky vypadala na pěkné fiasko, protože včas se dostavili jen všichni tři organizátoři a tři pomocníci. Vzdorovali jsme sice několikanásobné přesile novinářů, ale přesto si dovolím tvrdit že jsme z bitevního pole odešli se ctí. Dva dny intenzivních příprav a zařizování, které se proměnily v půlhodinovou akci, rozhodně nebyly ztracené. Naše motivy nejlépe vystihne část textu, který jsme na úvod happ. přečetli přítomným novinářům:akce zpočátku vypadala na fiasko, podobně jako bitva u Lipan. Přesila novinářů byla značnáKnihovna jako rukojmíKdo jsme? Studenti a absolventi architektury unavení neustálými tahanicemi, které následovaly po vyhlášení vítěze mezinárodní architektonické soutěže na budovu nové Národní knihovny. Trošku nás mrzí, že si vítězný Kaplického návrh berou vrcholní politici jako rukojmí, nicméně respektujeme, že byli demokraticky zvoleni. Svým chováním nám mají jít vzorem, a proto si je v rámci tohoto happeningu za vzor skutečně bereme. Také si bereme mediálně vděčné téma jako rukojmí, ovšem knihovna je pro nás místo politiky záminkou k uspořádání malého odpoledního večírku.Nepřišli jsme demonstrovat ani za stavbu knihovny, ani proti stavbě, rozhodli jsme se, že vezmeme věci do svých rukou (a to doslova), a prostě začneme stavět. Pokud člověk něco chce – a platí to i u architektury – nesmí čekat, že to někdo udělá za něj. Proto bude vrcholem naší malé slavnosti položení „prvního balvanu“ (P.B.) nové Národní knihovny. Ale aby to bylo napínavé, připravili jsme pro Vás krátký program. Jeho prvním bodem je šokující odhalení pravdy (zde), která se skrývá v pozadí politických tahanic.Vzácní hostéTušili jsme, že architekt Kaplický, primátor Bém, prezident Klaus ani ředitel Národní knihovny Ježek naše pozvání nepřijmou, a tak jsme je učinili součástí toho všeho alespoň pomocí videomostu, k čemuž nám posloužily čtyři portréty nalepené na kartonech. Ale tím nejvzácnějším hostem byl někdo jiný. Pomocí videomostu se happeningu zúčastnily i významné osobnosti. Příprava a provedení.Na málokterém happeningu se četla serióznější literatura.Zatím všichni, kdo hovořili o knihovně, vlastně řešili problém za někoho jiného. Těmi, koho se stavba doopravdy týká nejvíce, jsou totiž – a možná je to pro někoho překvapením – KNIHY. Ptal se jich někdo? Ukázal jim někdo, kde se má stavět? Ukázal jim někdo jejich nový domov? Nikoliv, přátelé, nikoliv. My jsme sebou alespoň pár knih vzali, a nejsou to knihy ledajaké! Pro samou knihovnu není vidět na knihyVe zhruba deseti následujících minutách jsme se věnovali četbě krátkých úryvků z děl J. L. Borgese, Jiřího Koláře, Herakleita z Efesu, Komenského, či Fritjofa Capry. A byl to zvláštní pocit – číst před kamerou televize Nova pasáže z Labyrintu světa a ráje srdce či Prométheových jater. Jednotlivé úryvky byly vybrány tak, aby korespondovaly se současnou situací a měli ke knihovně nějaký vztah. Borges připomněl Babylonskou knihovnu, Kolářova Játra nadčasovost odvahy, Herakleitos komplexnost a hloubku. Z Komenského Labyrintu zazněla pasáž o křivě nasazených brýlích. Vedle tohoto výboru z kánonu světové a české literatury zazněla také krátká ukázka z knihy Tkáň života od Fritjofa Capry. Ta je obzvláště poučná a velmi trefně komentuje současnou vyhrocenou situaci:Spolupráce na ostří nožeZatímco konvenční teorie pokládá rozvoj života za proces, v němž se druhy od sebe vzdalují, Lynn Margulisová tvrdí, že utváření složitých entit prostřednictvím symbiózy bylo mocnější a důležitější silou. Toto nové pojetí přinutilo biology uznat zásadní důležitost kooperace v evolučních procesech. Sociální darwinisté 19. století viděli v přírodě pouze soutěž – přírodu s krvavými zuby a drápy. Podle Margulisové neovládl život planetu soubojem, ale vytvářením sítí. Nechci nikomu podsouvat interpretaci, ale ostré mediální přestřelky Bém-Kaplický i vytváření pracovních skupin jsou veřejnosti dostatečně známy.Nonstop architekturaAby náročná četba přítomné novináře neunavovala, vložili jsme mezi citáty žertovnou vsuvku: Mimochodem, my jsme si dělali takovou malou interní anketu ohledně architektů. Dotazované jsme vždy požádali, aby nám řekli dvě jména českých architektů. No a my jsme z toho upekli takový koláč, kde u každého architekta je uvedeno, jak často byl jmenován. Poté jsme nad hlavu zvedli fialově vybarvený kruh se zeleným nápisem: Kaplický 100%, Ostatní 0%. Byl to trošku šťouchanec médiím – ta totiž mají právě teď, když je architektura společenským tématem – velkou šanci ve veřejnosti probudit o architekturu hlubší zájem. Neříkám to jako absolvent architektury na obhajobu svého oboru, říkám to jako člověk, co v domech tráví většinu svého života od práce přes zábavu až po spánek, když na něj zbude čas. Architektura totiž má být společenským tématem, neboť se nás všech týká téměř nepřetržitě. Položení prvního balvanu, aneb kde je zakopán pesPoložení „prvního balvanu“Humorně akce začala, humorně také skončila. Zakopání P.B. (pro ty, kteří by rádi ve zkratce viděli monogram nejmenovaného politika podotýkám, že se jednalo o zkratku sousloví „první balvan“) bylo koncipováno jako show. Už už jsme se chápali připraveného náčiní (jak často vidíte architekta s krumpáčem v ruce?) když tu přiběhl jeden z organizátorů s tím, že FTK (fiktivní tisková agentura) právě vydala tiskovou zprávu:27.10. 2007, 14:40 – Praha, Brno. Pražský primátor Pavel Bém (ODS) a jeho brněnský kolega Roman Onderka (ČSSD) se po dlouhých a složitých jednáních dohodli, že si na důkaz odvěkého přátelství mezi městy vymění část území. Město Brno získalo tu část Letenské pláně, kde má vyrůst Národní knihovna (A sme v Brně…!), a na oplátku Praze věnovalo lukrativní pozemky v samotném centru na Cejlu. Brněnský primátor se již také s ředitelem Národní knihovny Ježkem dohodl na bezplatném zapůjčení Letné na dobu neomezenou, takže stavbě Kaplického chobotnice už nejspíš nic nebrání. Poté jsem ukázal na letenský stadion a dodal: Kdyby Onderka přihodil ještě Komín, mohlo se támhleto jmenovat Sparta Brno. Koneckonců, všichni teď vlastně kopeme za Brno. Načež jsme se ujali pracovního náčiní.(Mimochodem, kdo zná Brno, tomu netřeba Cejl představovat: je sice v centru, ale jedná se – a nejen v nočních hodinách – o značně problémovou čtvrť. Je až s podivem, že některá média tuto část FTK převzala seriózně a opravdu hovořila o lukrativních pozemcích na Cejlu.) Slavnostní zahájení stavby bylo koncipováno tak, aby zároveň působilo jako pohřebDo vyhloubené jámy jsme vložili černou truhlu s nápisem R.I.P., což nevím co znamená normálně, ale když se něco zakopává do země, tak se to tam píše. My jsme to interpretovali adekvátně situaci, totiž dvojznačně: Radši Ihned Postavit, nebo Radši Ihned Pozastavit. Do truhly (která oprávněně mohla připomínat rakev – a interpretaci nechám na laskavém čtenáři) jsme vložili kostku pražské mozaiky s nápisem P.B. a komentářem, že Praha je neustále se vyvíjející mozaikou a je třeba tuto mozaiku osvěžovat, nebo se Matka měst stane pouze turistickým skanzenem, a vedle kostky také malého plyšového pejska. Ten byl jasným vzkazem politikům: teď už vědí, kde je zakopán pes a mohou podle toho jednat. Na pejskovo zakopání se přišla podívat také plyšová kočička, a docela z toho všeho byla smutná.Opravdu skutečná chobotnice pro každéhoI v dnešní globalizované společnosti dokážou chobotnice na Letné leckoho překvapit.Na závěr jsme si pro přítomné novináře připravili malé občerstvení – opravdové chobotničky. Kdo měl chuť, mohl chobotnici (jak se knihovně mimo jiné přezdívá) ochutnat ihned a nemusel čekat, zda, kdy, v jaké podobě a kde chobotnice vznikne. My jsme měli jasno: Staví se už teď na Letné v Brně. Vyřešili jsme tak všechny problémy – přestanou obstrukce některých pražských politiků, neboť na rozhodovací proces přestanou mít vliv, Brno bude mít svou národní knihovnu, o kterou má značný zájem, a ta vznikne na místě, na nějž byla vypsána mezinárodní soutěž. Jak to ale dopadne skutečně, je ve hvězdách. Záleží i na tom, jestli se politikům podaří vykopat zakopaného psa.Konečně pártyAsi hodinu po skončení našeho happeningu se začali trousit první studenti architektury a byli velmi překvapení, že už je po všem. Za další hodinu se dostavila skupinka španělských přátel, která měla zajistit hudební doprovod zakopání P.B., takže novináři už nebyli v přesile, neboť už tam nebyli vůbec. Zato my jsme si uspořádali velmi povedenou párty se šampaňským, portským, pravou španělskou hudbou a chobotničkami. Každopádně jsme začali stavět, takže teď už to stačí jen dotáhnout. :) Nakonec dorazili i studenti a párty mohla začítSouvisející články: http://pda.ceskenoviny.cz/win/kul_view.php?id=278802Mladí architekti uspořádali happening k nové Národní knihovněhttp://www.rozhlas.cz/izurnal/cesko/_zprava/392698http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&type=1&id=4320http://benesovsky.denik.cz/z_domova/knihovna20071027.htmlhttp://frydeckomistecky.denik.cz/z_domova/knihovna20071027.htmlReportáž z happeningu odvysílaly také televize ČT 24 a Nova, referovala o něm např. rádia Rock Zone a Impuls. Nakonec dorazili i přátelé ze Španělska, takže jsme měli na Letné i živou hudbu