Dřevěný krov z dílny tesařského mistra

Původnímu účelu prádelna sloužila do časů druhé světové války, pak se z ní na nějakou dobu stal obytný dům. Po desetiletích chátrání se stavby ujala skupina místních nadšenců, aby ji zachránila před úplným zničením. K účelu rekonstrukce založili občanské sdružení Vošárna. Takový je totiž tamní poněmčený název pro prádelnu.Raduňská vošárna na první pohled zaujme neobvyklou střechou. Je to střecha sedlovo - valbová, pokrytá břidlicí. Netypickým prvkem jsou větrací otvory, které ji rozdělují do tří úrovní. Větrání bylo pro správnou funkci prádelny a sušárny nezbytné. Pára unikala ven a prádlo se rychleji sušilo. Také krov byl vlivem dobré vzdušnosti méně ohrožen vlhkostí. Současní majitelé hodlají objekt využívat ke společenským účelům, a tak větrací otvory budou nejspíše plnit estetickou funkci a prosvětlovat podkroví. Tradiční funkce vošárny se sice změní, ale historický ráz zůstane zachován. Důkazem budiž replika dřevěného krovu, který je dílem firmy zručného tesaře a stolaře Vladislava Lyska z Velkých Heraltic.

Jedná se o vaznicový krov se stojatými stolicemi a valbami. Trámy jsou z hoblovaného smrkového dřeva a veškeré spoje jsou klasické tesařské. „Čepované spoje jsem zajišťoval modřínovými kolíky, použil jsem také horizontální přeplátování vaznic, které jsou 18 m dlouhé, a proto se skládají ze dvou částí. Přeplátování je vidět také u některých rohových spojů,“ říká sám řemeslník. Půdorys krovu má rozměry přibližně 23 x 11 m, výška je 6,3 m. Krokve jsou začepovány v pozednicích a ve vrcholu je jedna zaražena do rozštěpu druhé, jejich spojení je zajištěno kolíkem.

„Původní krov byl zchátralý stejně jako celý objekt, trámy byly většinou shnilé a prakticky nebylo možné použít žádnou část starého krovu. Posloužil mi tedy jako vodítko pro následnou rekonstrukci. Při samotné realizaci jsem nevycházel z dokumentace, ale řídil jsem se spíše tím, co jsem si při rozebírání krovu ofotil a podle původních rozměrů vyměřil. Zásadně jsou ovšem změněny profily vaznic, vazných trámů a pozednic, které mají rozměry 28 x 20 cm, předtím to bylo 20 x 20 cm. To sice stačilo pro tehdejší dobu i způsob užívání, ale dnešním statickým požadavkům by to nevyhovovalo,“ vysvětluje tesař, který se k rekonstrukci historického krovu dostal poprvé v životě. Přesto však nad nabídkou majitelů neváhal. „Když jsem dřív projížděl Raduní, tak jsem si říkal, že by bylo krásné jednou dělat takový krov, no a nakonec se mi to splnilo.“ Jelikož tesař používal pouze klasické tesařské spoje, není v krovu zatlučen ani hřebík. Dřevo je kompletně opracováno hoblíkem, při vytváření čepových spojů byla použita dlabačka, dalším nářadím tesaře byla tesařská sekyra. Při vyzdvižení jednotlivých částí krovu tesaři pomohl klasický stavební vrátek.

Těžká technika byla využita při usazení plné vazby krovu, kterou jeřáb usadil na vazní trámy. Ty přenášejí hmotnost krovu rovnoměrně do všech obvodových zdí. „Krov byl hotov v září roku 2008, nejprve byl zakryt pouze deskami a lepenkou, krytina z břidlice se pokládala až o rok později. Dřevo krovu je ošetřeno proti výskytu hub, plísní a vlhkosti Bochemitem, pokud je výrazně neohrozí klimatické vlivy, tak životnost krovu odhaduji na dvě stě let,“ doplňuje Lysek. Přibližně roční prodleva mezi dokončením krovu a pokládkou krytiny byla dána hlavně omezenými finančními možnostmi majitelů. Dnes už je tedy krov skryt pod střešním pláštěm. Tak jako krov, byla i původní krytina vesměs ve špatném stavu, avšak pozůstatky zachovalé břidlice budou na střechu pro ukázku položeny.

Celá rekonstrukce probíhá ve spolupráci s památkáři, kteří mají k dispozici stavebně historický průzkum, a občanské sdružení s nimi konzultuje postup prací. Dřevěný krov raduňské vošárny je příkladem kvalitní řemeslné práce, která by měla být platnou a uznávanou hodnotou v každé době. Díky fortelu řemeslníků a plánům majitelů může vošárna opět plnit dobovou funkci, která dnes z pochopitelných důvodů už nebude zaměřena na prádelnictví, ale na společenské využití volného času tamních i přespolních obyvatel.