TŘEBÍČ NA SEZNAMU UNESCO

Bazilika Nanebevzetí panny Marie a sv. Prokopaskvost středověkého stavitelství

Unikátní románsko-gotická bazilika Nanebevzetí panny Marie začala vznikat v areálu benediktinského kláštera v polovině 13. století. Vedle chrámu sv. Jiří na Pražském Hradě se jedná o první stavbu na našem území, na níž se objevují gotické prvky. Na svou dobu se nejen na české poměry jednalo o neuvěřitelnou stavbu co do rozměrů i vzhledu Vlastní výstavbu provedla pozdně románská huť, která za tímto účelem přišla z jihozápadní Francie přes Burgundsko a Horní Rýn.Během obléhání města Matyášem Korvínem r. 1468 utrpěla i bazilika. Později byla několikrát přestavována a upravována. Od 1. poloviny 16. stol. byla užívána z větší části ke světským účelům, krypta dokonce svého času sloužila jako sklad pivovaru, konírna, sýpka na obilí. Teprve r. 1704 dal Jan Karel z Valdštejna upravit nejméně poškozenou část baziliky, presbytář, na zámeckou kapli, zasvěcenou sv. Prokopovi.

Vlastní obnova baziliky proběhla až v letech 1725-1731. Jan Josef z Valdštejna k obnově přizval jednoho z nejvýznamnějších českých barokních architektů – Františka Maxmiliána Kaňku. Ten je autorem síťové štukové klenby nad hlavní lodí. Ze stejné doby pochází obě věže, v jejichž architektuře splývají gotické narážky a barokní cítění v harmonický celek. Portál, další dnes nesmírně ceněná část baziliky, byl objeven teprve v roce 1862 při stavebních úpravách. Původní, sedm století stará výdřeva stropu krypty, je naprostým unikátem, stejně jako zaklenutí kněžiště velice specifickou variantou křížové klenby. Významným znakem stavby je rozeta, která taktéž stojí za zvýšenou pozornost.Konečná restaurace baziliky proběhla v letech 1924-35 podle plánů architekta Kamila Hilberta, který se mimo jiné společně s Mockerem podílel na dostavbě chrámu sv. Víta. V roce 1956 byla dokončena stavba zničené jižní závěrové kaple s apsidou. Druhá - opatská kaple - je původní a dochovaly se v ní cenné nástěnné malby. Bazilika sv. Prokopa je od r. 2002 národní kulturní památkou.Podle legendy vede přímo k samotné bazilice několik kilometrů dlouhá štola, která měla v případě nebezpečí sloužit jako úniková cesta pro honoraci. O její existenci se spekuluje, stejně jako o pokladu, který zde kdysi údajně býval –dvanáct stříbrných sošek apoštolů a jedena zlatá soška Krista.Židovské ghetto

Příchod stavební huti kolem r. 1240 byl důležitým impuslem, vedoucím k rozvoji řemesel. Brzy tak mezi klášterem a obchodní stezkou vznikla osada. Když jí úzký trojúhelník mezi cestou, řekou a hradbami kláštera byl těsný, začala se rozrůstat i za cestu. Zde ale městečko narazilo na další geografickou bariéru – prudké kamenné svahy kopce Hrádku. Ty se o přibližně půl kilometru dál potkávají s řekou Jihlavou a společně tak znovu uzavírají město. Proto dojde k poměrně nestandardnímu řešení – založení nového centra na druhé straně řeky. V roce 1335 uděluje osadě markrabě Karel, pozdější král Karel IV., městská práva, což znamenalo i právo na výstavbu hradeb. Vztahy mezi obyvateli křesťanskými a židovskými se postupně komplikují. Židé jsou nuceni zůstat za hradbami. Vzhledem k tomu, že nové ohrazené centrum města vzniklo na pravém břehu Jihlavy, zůstávají židé ve starší levobřežní zástavbě a vzniká tak ghetto v ryzím smyslu slova, není ovšem v pravém smyslu slova ghettem svým původem.„Jdeš do Židů?“ Zeptal se Mirek Dušín ČervenáčkaVýjimečnost ghetta, jemuž se v Třebíči velmi často říká Židy (oficiální název zní Zámostí), spočívá v mnohovrstevnaté urbanistické struktuře. Vzhledem k tomu, že Židovské město bylo půdorysně vymezeno obchodní cestou, prudkými svahy kopce Hrádku a řekou Jihlavou, neexistovala možnost růstu ven. Domy v Zámostí byly neustále přistavovány a dostavovány. Tam, kde by člověk typologicky očekával dvorek, nalezne zpravidla druhý dům a nebo alespoň komplikovanou přístavbu. Malebnost místa podtrhují klenuté průchody, temná zákoutí, romantická náměstíčka a další architektonické prvky typické pro židovskou architekturu. Když Zámostí navštívil Jaroslav Foglar, byl místem nadšen: „Kdybych znal Zámostí dříve, Rychlé šípy by se určitě točily tady.“ Na Foglarovu návštěvu navázali místní skauti, kteří pro změnu neřeknou Zámostí jinak než Stínadla.

Skutečnými perlami čtvrti jsou dvě synagogy. Přední synagoga na Tichém náměstí dnes slouží jako modlitebna Československé církve husitské, Zadní synagoga na Blahoslavově ulici byla v posledních letech kompletně zrestaurována. Interiér je zdobený unikátními nástěnnými malbami z počátku 18. století slouží k pořádání výstav, koncertů a dalších kulturních aktivit. Na ženské galerii je umístěna stálá výstava židovské kultury s řadou cenných předmětů. Sídliště místo ghettaPostupné chátrání čtvrti od konce války, kterou přežilo jen mizivé procento původní komunity, vedlo až k záměru plošné asanace tohoto území. Panelové sídliště by nahradilo kus historie, které se minulý režim poměrně bál. Proto do chátrajících domů systematicky nastěhovával sociálně slabší občany, kteří rozhodně neměli peníze na opravy. Diskusi o asanaci naposledy připomněly rozsáhlé povodně v květnu 1985. Naštěstí už režim dohasínal a tento jeho záměr nedošel uskutečnění.Židovský hřbitov

Když přijdete na židovský hřbitov, uvidíte, že je o něj vzorně pečováno, že je opraven a udržován. Přitom ještě před revolucí se za pobořenou zdí povalovaly rozbité náhrobky bez ladu a skladu a celý prostor byl zarostlý plevelem. O to víc překvapí, že celý hřbitov doslova zvedl z popela osmdesátiletý stařík. Člověk bez židovského vyznání, důchodce. Několik let téměř denně docházel na hřbitov, na vlastní náklady opravoval zeď. zpevnil cesty, narovnával pokácené náhrobky, prováděl zahradnické práce. Dokonce se mu během posledních několika let podařilo organizovat či spoluorganizovat brigády studentů z Izraele, kteří bez nároku na honorář trávili část prázdnin uvnitř zdí židovského hřbitova.

Je zde pohřbeno jedenáct tisíc lidí. Tři tisíce kamenných náhrobků jsou muzeem vývoje židovského náhrobního kamene. Nejstarší náhrobky jsou renesanční a nacházejí se v severní části hřbitova. Byly sem přeneseny ze zrušeného židovského hřbitova, jež byl původně u poblíž hradební zdi kláštera. Jsou zdobeny hebrejskými nápisy a jména na nich jsou většinou česká.. Novější náhrobky jsou rozměrnější, buď tvaru obdélníku nebo obelisku, a nápisy na nich jsou většinou německé.Za pozornost stojí obřadní síň z roku 1903, jejíž interiér se dochoval v původním stavu, dvě kamenné pokladničky u vstupu a zdobené porcelánové umyvadlo sloužící k rituálnímu mytí rukou před obřadem.Třikrát slávaV roce 1995 Třebíč slavila 660 let od získání městských práv. Ta jí byla udělena markrabětem Karlem, pozdějším Karlem IV., v r. 1335. O šest let později se konaly oficiální slavnosti při příležitosti 900. výročí založení benediktinského kláštera. Rok 2003 je pak dalším výrazným oživením města. Narozdíl od předchozích oslav se ale tentokrát jedná o přínos dlouhodobý. Zapsání Zámostí na seznam světového dědictví UNESCO je pro Třebíč symbolem konce socialistického plánování.České památky na seznamu UNESCO1. Historické centrum Prahy 1992 2. Historické centrum Českého Krumlova 1992 3. Historické centrum Telče 1992 4. Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře 1994 5. Kutná Hora: historické městské centrum s kostelem sv. Barbory a katedrála Panny Marie v Sedleci 1995 6. Kulturní krajina Lednice Valtice 1996 7. Holašovická historická vesnická rezervace 1998 8. Zahrady a zámek v Kroměříži 1998 9. Zámek Litomyšl 1999 10. Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci 2000 11. Vila Tugendhat v Brně 200112. Židovské ghetto, židovský hřbitov a bazilika sv. Prokopa v Třebíči 2003foto Městské kulturní středisko TřebíčDoporučená literatura a odkazyLibor Teplý – Třebíč - město a čas, Fibox, 1995 (fotografie)Jaroslav Klenovský – Židovské památky Třebíče (židovské ghetto)Syrový – Architektura – svědectví dob (bazilika sv. Prokopa)Oficiální stránky města Třebíč Městské kulturní středisko Třebíč