ukázka z knihy | ČESKÁ ARCHITEKTURA A JEJÍ PŘÍSNOST

Petr Hrůša – Petr Pelčákkancelářská a provozní budova v Olomouci, ulice U Dětského domova 263, 1994 –1995Program moderního regionalismu neměl v českých zemích velký ohlas hlavně kvůli tomu, že v těžkých letech Železné opony cítili nekonformní čeští architekti potřebu vyjadřovat svými díly spíše svou přináležitost k Západu než svou českou identitu. V 90. letech se k tomu přidaly obavy z propojování regionalismu a xenofobie. Složitější důvody pro nechuť k záměrnému regionalismu mají brněnští architekti Petr Hrůša a Petr Pelčák. Oba totiž věří, že každá dobrá architektura má být „univerzální“, a to ve smyslu katolického univerzalismu. Jako by citovali romantiky z 19. století, Augustuse Welbyho Pugina nebo Johna Ruskina, oba tvrdí, že dobré dílo se má v první řadě vztahovat k vertikálnímu rozměru, k Bohu, a až poté ať se pevně rozprostře na svém místě a reaguje na jeho regionální specifika.71 Podobně puginovsko-ruskinovsky vyznívají i Hrůšovy a Pelčákovy apely na dobrou řemeslnou práci, která v českých zemích po roce 1948 opravdu upadla a po Sametové revoluci ji bylo nutno povznést na dřívější úroveň. Manifestem takové architektury dobře vystavěné z kamene a cihel se stala budova s kancelářemi a laboratořemi na měření kvality říční vody, kterou brněnští architekti postavili v ohybu řeky Moravy na periférii města Olomouce. Prozradili, že jim při navrhování tanula na mysli„ hutnost řemesla, žádná montáž designovaných prvků“. * Historik umění Pavel Zatloukal, kterého zajímalo, v čem stavba odkazuje ke starším středoevropským tradicím, si povšiml „vídeňsko-brněnských“ oken předsazených před líc a hlavně vyčnělé římsy, jakou kolem roku 1900 používal Otto Wagner. * Aleš Burian – Gustav Křivinkakancelářská budova v Brně, Lazaretní ulice 131994 –1996Architekti Hrůša a Pelčák založili v Brně v roce 1989 sdružení Obecní dům, které pořádá výstavy a vydává katalogy o brněnské architektuře 20. století. Při svých uměleckohistorických výzkumech na toto téma dospěl Pelčák k poznatku, že existuje cosi jako trojúhelník či region Vídeň – Bratislava – Brno, v němž se zrodila silná tradice zpurizované klasicistní architektury. Pelčák má na mysli tvorbu architektů z první třetiny 20. století: Vídeňanů Otto Wagnera, Adolfa Loose, Josefa Franka; Friedricha Weinwurma z Bratislavy, Ernsta Wiesnera z Brna. Wiesnerových staveb si Pelčákův okruh vůbec cení víc než prací idolu brněnského funkcionalismu, autora hotelu Avion (1927–1928) Bohuslava Fuchse. Wiesnerovy domy jsou prý pevněji vystavěné a lépe řemeslně provedené, a proto épe „odolávají času“ než příliš experimentální stavby Fuchsovy.72 K odkazu Wiesnerova zpurizovaného klasicismu se v první půli 90. let hlásili i Pelčákovi přátelé z Obecního domu Aleš Burian a Gustav Křivinka. Návrh své kancelářské budovy, usazené na periférii Brna vedle malého železničního nádraží, si u nich v roce 1994 objednala firma Geodis, zabývající se geodetickými a kartografickými pracemi. Podle vzoru Wiesnerových staveb z 20. let architekti své dílo pojali jako strohý „dům s okny“ rozsázenými po fasádě v klasicky vyvážených proporcích. Větší skleněné plochy, které budovu přibližují k aktuální architektuře 90. let, autoři použili jen k prosvětlení schodiště a třípodlažní dvorany, jakési „duše“ domu umístěné doprostřed půdorysu ve tvaru V. „Strohá tvář ještě nemusí znamenat strohou duši,“ popsali Burian a Křivinka svůj introvertní koncept Geodisu. související články:Rostislav Švácha | ČESKÁ ARCHITEKTURA A JEJÍ PŘÍSNOST