Výstava fotografií Herberta Slavíka

Výstava fotografií Herberta SlavíkaKřížová chodba a Rytířský sál - Staroměstská radnice v Prazeod 3. července do 30. srpna 2005Mám zkrátka potřebu vidět i hezké věci. Lidé mají snít. Musí si nějak kompenzovat ten každodenní střet s realitou. A takovou kompenzaci mohou, kromě jiného, přinášet i pěkné fotky. Možná jsem až příliš velký romantik, ale já opravdu nevím, proč bych měl fotografovat ošklivé věci, když mohu zachycovat krásu.Herbert SlavíkEMOCEBaví mě na sportu škála emocí, které s sebou přináší zápolení na sportovištích. Nezajímají mě boje o vteřiny, metry, góly a body, zajímá mě to, co je předtím a potom. Klidné, do sebe uzavřené tváře soustředění a potom, po všem, gejzíry radosti vítězů, některé afektované až hysterické, jiné niterně prožité projevy štěstí. A na odvrácené straně, mimo hledáčky kamer a diváků, smutek, slzy a pláč.EROTIKAŽeny mne inspirují. Také proto mám rád sport a často k němu unikám. Jako voyeur, který zpovzdálí, schovaný za kamerou, pozoruje ztepilá těla závodnic Venus Williamsové, Marion Jonesové, Marie-Jose Perecové, Anastasie Myskinove, Inge de Bruijnove a řady dalších, na startu často anonymních žen, ve kterých je něco přitažlivého, živočišného, vzrušujícího a zároveň zranitelného. Tak nějak si představuji kalokagathii, řecký ideál krásy.BARVYMám rád barvy, barevnost a pestrost sportovišť, červený tartan, antuku, modř bazénů a moří, zelenou barvu čerstvě sestřižených greenů, jezdeckých kolbišť, ale nejraději mám zimní krajinu. Hory a lyže, rychlost, adrenalin, bílá a modrá. SVĚTLOTolik podob může mít jeden jediný děj nebo objekt v průběhu jednoho dne, měsíce, roku. Podoby toho, co vidíme, určuje světlo, v jakém světle jsme a v jakém světle se na věci kolem nás díváme. Světlo, stejně jako život, je zázrak. Pomocí světla přenáším své pocity na diváka. Dramatické hry světla a stínu, děj odehrávající se při východu nebo západu slunce, dlouhé stíny vytvářející dramatický náboj, atmosféru něčeho výjimečného. Celé to trvá několik minut. Jsem v úctě ke světlu.KRÁSASport je pro mě především divadlem. Krásným divadlem, přehlídkou urostlých těl mužů a krásných žen. Nabitý emocemi a barvami. Oslavou krásy lidského bytí. TICHOPři sportu relaxuji, odpočívám. Jsem uzavřený do sebe, nekomunikativní, vyžívám se ve fotografování detailů při práci s teleobjektivem. Nenápadně, nikým nepozorován, pronikám do hloubi běhajících, skákajících, potápějících se těl, bez komunikace s nimi, jsem tichým pozorovatelem dějů. Čekám na ten správný okamžik, kterým chci vystihnout atmosféru té chvíle, atmosféry a prostřednictvím obrazu jej přenést dál. Nechat diváka snít.Pořadatelem výstavy je hlavní město Praha. Zmenšená část výstavy bude vystavena pod stejným názvem v Českém centru v Paříži od 15. záři do 30. října 2005. Pro milovníky umění, kterým nebude stačit pouze si fotografie prohlédnout ve výstavních prostorách, ale kteří by si jejich část rádi odnesli domů, bude připravena i stejnojmenná kniha Jeux, Games, Hry. Ta bude běžně k dostání v knihkupectvích. Její vydání pro nás okomentoval režisér Igor Chaun: „Děkuji za možnost prohlédnout si tyto fotografie a připojit k nim pár slov. Fascinuje mne zde ta pokora, ta služba, kterou cítím z obrazů na těchto stranách. Herbert nesoutěží se svými objekty, on je zaznamenává s láskou. Jako bych po hranách a liniích zobrazovaných těl cítil jejich vyzařování, lehké fosforeskování, skutečný a neztajený lidský rozměr, který se nepolekal, že nějaký Herbert stiskl spoušť. Ono je asi i pro fotografování důležité být dobrým člověkem. Objekt to cítí a zůstává otevřen, byť hovoříme o setině, možná tisícině okamžiku, o fotografované bytosti zdánlivě plně soustředěné na svůj fyzický a morální výkon. Asi je to opravdu tím, že Herbert přistupuje k záznamu každé chvíle se zvláštní pokorou a láskou. Citlivému příjemci pak poselství předává, a umožňuje nám tak radovat se POSPOLU, z toho, že jsme - jedni sportovci, druzí diváci - všichni LIDÉ…“HERBERT SLAVÍK Herbert Slavík (1963) od dětství sportoval a fotografoval. Od sedmnácti let fotil externě pro časopis Stadion. Absolvoval Pražskou fotografickou školu u prof. Jána Šmoka. Před vojnou působil v ČTK. V roce 1986 nastoupil do deníku Mladá fronta. Věnoval se sportu a kultuře, ale fotografoval také demonstrace v době před Sametovou revolucí. Po roce 1989 fotil veškeré dění v naší republice. Založil při deníku MF Dnes fotoagenturu MAFA (1990). Celkem třikrát získal první cenu v soutěži Sportovní fotografie roku (1986, 1996 a 1997) a pravidelně se umisťuje i v soutěži Czech Press Photo. V současné době je na volné noze a věnuje se vlastním fotografickým projektům. Pracuje s fotoaparáty Canon EOS 1V a EOS 1 D Mark II. Ceny: · Nejlepší sportovní fotografie roku 1986, 1996, 1997 · Cena řeckého ministerstva informací 1997· Cena křepelek 1991 /Český literární fond/· Czech Press Photo – ceny v různých kategoriích v letech 1997, 1998, 1999, 2000, 2002, 2003, 2004 · Cena Nikon 1997, 2000· Cena Fuji 1998· Cena Canon 2000· Cena Kodak 2000· Grant hl. města Prahy 2002Výstava fotografií Herberta SlavíkaKřížová chodba a Rytířský sál - Staroměstská radnice v Prazeod 3. července do 30. srpna 2005