Konstrukční řešení sedlčanské modlitebny se opírá o prostorový model monolitické skořepiny

Dvě funkce, dvě formy

Společenské centrum, které vzniklo v těsné blízkosti historického centra středočeských Sedlčan podle návrhu českobudějovického ateliéru A8000, tvoří soubor dvou staveb – bytový dům a modlitebna.

„Pro bytový dům a modlitebnu jsme použili dva rozdílné přístupy, kde tradičněji pojatý bytový dům je svým výrazem a kompozicí podřízen objektu modlitebny a vytváří pro ni kvalitní prostor. Pojednán je jako jednoduchá až strohá forma, která se k výraznému tvaru modlitebny odkazuje sešikmenou rovinou v zadním partu,“ vysvětlují princip návrhu architekti.

Tvar modlitebny generuje průnik krystalické formy s organickým tvarem křivky. Pevná hmota, složená z jednotlivých ploch a linií a pevně spojená se zemí, má symbolizovat vymezený prostor života. Organický prvek křivky pak představuje spontánnost a dynamiku života. Aby architekti podpořili duchovní rozměr objektu, umístili nad kazatelnu velké prosklené plochy, které v interiéru vytvářejí zajímavé světelné hry.

Po konstrukční stránce tvoří modlitebnu trojice vzájemně do sebe zapřených betonových desek. Fasádu modlitebny pak pokrývá „síť“ z tahokovu, která spolu s červenou folií pod ní zajišťuje specifický barevný efekt. Fasáda modlitebny totiž v průběhu dne mění svou barevnost v závislosti na intenzitě a směru slunečního světla. Obdobně se plášť modlitebny proměňuje s různou vzdáleností pozorovatele od budovy.

Výzva v podobě statického řešení

Statického řešení budovy modlitebny se ujala pražská společnost STATIKON. Půdorysně relativně malý objekt, který je ale specifický svým tvarem a výškovými návaznostmi, představoval pro statiky značnou výzvu.

„Po úvodních výpočtech se brzy ukázalo, že nejvýhodnějším konstrukčním systémem bude železobetonová monolitická skořepina. Vzájemné rozepření stěn a desek o tloušťkách 250-280 mm umožnilo vytvořit zastřešení hlavního sálu o půdorysných rozměrech cca 12x17 m bez vnitřních podpor či průvlaků. Monolit se ukázal jako ideální rovněž pro řešení eliptických oken a sedmi metrové konzoly v případě překonzolované stěny. Monolitické řešení rovněž umožnilo vytvořit množství zkosených ostění a detailů pro návaznosti na kompletační konstrukce dle záměru architektů,“ vysvětluje konstrukční řešení Petr Müller ze společnosti STATIKON.

Prostorový model monolitu

Klasickou výkresovou dokumentaci vytvářeli projektanti v programu Allplan. Tehdy pracovali ještě čistě ve 2D prostředí, nicméně současně využívali 3D model architektonického tělesa monolitu, který pro ně vymodelovali stavaři z ateliéru A8000.  Prostorový model vytvořený rovněž v prostředí programu Allplan pak statici využívali pro tvorbu pohledů na prostorově složité stěny, přebírali z něj hrany v průmětu a výšky pro výkres tvaru.

„Asi největším benefitem byla tvorba dílčích řezů návazností šikmých stěn a stropů pro vykreslení správného tvaru výztuže. Dále jsme s využitím 3D modelu rozkreslili geometrii ocelových příhrad pro konstrukci světlíku a šikmých sloupů v oknech,“ doplňuje Petr Müller.