U zámeckého parku v Průhonicích navrhli Aulík Fišer architekti vilu s betonovým rámem

Pátek, 30. Listopad 2018 - 0:15
| Napsal: | Zdroj: Autorská zpráva

Architekti Jan Aulík a Jakub Fišer navázali na předchozí spolupráci a navrhli pro stejné klienty již druhý rodinný dům - ovšem v jiném kontextu i rozsahu. Průhonická vila vyrostla nedaleko oblíbeného zámeckého parku, na který architekti navázali například řešením rozlehlé zahrady náležící k domu. Vzhledem k různorodosti místní zástavby byla zvolena striktní geometrická forma, která se se jižní straně otevírá do zahrady. Kontrastní uzavřenost severní s otevřeností jižní části domu propojuje dominantní prvek železobetového rámu, který zároveň udává měřítko celé stavby.

Vila Průhonice, Aulík Fišer architekti © AI photography
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Jan Aulík, Markéta Aulíková
Ateliér Aulík Fišer architekti
Spolupracovníci Kristýna Kredbová
Světadíl Evropa
Země Česká republika
Město Průhonice
Datum projektu 2016
Datum realizace 2018
Užitná plocha 613.00m2
Zastavěná plocha 303.00m2
Plocha pozemku 1 500.00m2

Práce na tomto projektu byla výjimečná nejen proto, že rodinná vila je vždy výjimečné zadání, ale především proto, že pro manžele, kteří se na nás s projektem obrátili, náš atelier už před dvaceti lety rodinný dům, v kterém dosud bydlí, navrhoval. Ten první dům vznikal v jiné situaci, je v jiném regionu a je také menší, ale pro naši práci na novém konceptu existoval už vytvořený cenný osobnější vztah s klientem.

Vlastní zadání vily nebylo nijak neobvyklé – požadavkem bylo pohodlné bydlení pro starší manželskou dvojici s dospělými dětmi, žijícími už samostatně, které mohou s vnuky ve vile občas přespávat.

Navrhnout vilu do Průhonic bylo poměrně složité v tom, že Průhonice jsou velmi kontrastním prostředím. Vedle krásného zámku s proslulým parkem jsou tady i méně půvabné projevy typické pro pražské satelity v podobě naprosto nesourodé zástavby rodinných domů z posledních padesáti let, málo integrovaných s původní vesnickou strukturou obce. Výhodou je, že ulice, ve které je vila navržena, je přímo u Průhonického parku a vazba na park je tak podstatnější, než na okolní zástavbu. Důležitá je i skutečnost, že ulice byla založena už v sedmdesátých letech minulého století, zeleň v zahradách je tedy vzrostlá a celé prostředí i přes různorodost jednotlivých domů působí stabilizovaně. Určitým omezením pro návrh byla velikost parcely 1500 metrů čtverečních ve vazbě na regulativ Průhonic, určující maximálně dvacetiprocentní zastavěnost. V důsledku toho jsme museli umístit bazén do suterénu a vytvořit v rámci složitějších terénních úprav zahrady takové řešení, které by umožňovalo důležitý kontakt se zahradou. Příznivou okolností pozemku byly vzrostlé stromy, které se z větší míry podařilo zachovat a využít pro novou stavbu.

Protože jsme v prostředí ulice nenalezli existující architektonické hodnoty, ke kterým bychom se chtěli návrhem vztáhnout, zvolili jsme koncept jednoduché, striktní formy na sever do ulice a kontrastně k ní členitější formy na jih do zahrady. Prostředkem pro spojení obou odlišných forem domu (nikoliv pouze fasád) je velkorysý dvoupodlažní železobetonový rám nastavující „vysoký řád“ a architektonické měřítko celého objektu.

Severní průčelí domu je tvořené pravidelným vertikálním rastrem, odpovídajícím menší potřebě oken tímto směrem, je tradičně omítnuto. Jižní průčelí, z něhož vybíhá výrazné křídlo základní obytné části do zahrady, je zcela odlišné, je svým rozsáhlým prosklením maximálně otevřené do výrazného reliéfu zahrady a jeho obložení cedrovým dřevem potvrzuje propojení domu s přírodou i intimitu prostředí v této části pozemku. Intenzivní propojení, prolnutí domu se zahradou a vytvoření chráněného soukromí v její části je podstatným principem našeho návrhu. V zahradě jsou vysázeny stejné druhy rostlin jako v nedalekém Průhonickém Parku, svažitější část landscapu pokrývají obdobně jako tam rododendrony.

Základní obytné funkce domu se odehrávají, tak jak bylo požadováno klientem, v rámci přízemí. Je zde prostorný obývací pokoj a jídelna s kuchyní dimenzovaná pro setkávání širší rodiny, dále pak hlavní ložnice a příslušné zázemí. V prvním patře jsou dva hostovské pokoje a pracovna se samostatným vstupem z ulice. V podzemním podlaží je vedle garáže a technického zázemí především osmimetrový bazén se saunou a malým fitness. Prostor bazénu je otevřený prosklenou stěnou do snížené části zahrady, která je zapuštěna z toho důvodu, aby poskytovala potěšení i pro tuto část domu.