KRUH | k diskuzi na téma veřejná prostranství

Pátek, 9. Květen 2008 - 9:26
| Napsal:
První čtvrtek v dubnu se v rámci cyklu přednášek Architektura a umění ve veřejném prostoru konal přednáškový večer na téma veřejná prostranství. Během večera pořádaného občanským sdružením Kruh a galerií Tranzitdisplay bylo možné shlédnout různé přístupy k péči o veřejný prostor.

Obecným úvodem zahájila večer Ivona Raimanová, ředitelka sdružení Spacium, které od roku 2001 podporuje výtvarné akce a instalace sochařských děl v Liberci. Raimanová vzpomněla tradici Liberce, kde se v roce 1969 uskutečnila výstava Socha a město. Na tuto tradici se sdružení podařilo navázat. Liberec se tak dnes těší z četných sochařských děl ve veřejném prostoru, které slouží i jako originální mobiliář - lavička Věčná něha od Lukáše Rittsteina, zastávka Snídaně obrů Davida Černého a další. Lukáš Rittstein navázal prezentací svých prací pro Liberec a Ostravu a představil koncepce i ostatních realizací. Rittsteinova díla většinou sledují složitou vnitřní ideu a nejsou předně určená pro oživení veřejného prostoru. Autor přiznal, že jeho sochy představují spíš momentky - zjevení - bez apriorní snahy reagovat na konkrétní místo.

Ondřej Císler představil návrh kašen pro historické náměstí v Plzni, kde naopak tvarovou typologií kašen-soch reaguje na konkrétní místo. Nicméně uvedl, že jeho citace erbovního znaku a chrličů plzeňské katedrály se nesetkaly se všeobecným pochopením. Upozornil tak na problémy, způsobené tím, že návrhy úprav veřejného prostoru se stávají středem pozornosti široké skupiny lidí a naráží často na protichůdné názory představitelů státní správy a samosprávy. Skutečnost, že se při velkých či citlivých zakázkách umělec nebo projektant nemůže zavděčit všem, mnohokrát zmínil také Vít Branda, zastupitel města Kadaně a projektant, který představil rozsáhlý projekt revitalizace nábřeží Maxipsa Fíka v Kadani.

Návrhům nábřeží v Kadani byla věnovaná celá druhá polovina večera, během níž se svými pracemi postupně vystoupili AtelierUm, Třiarchitekti a architekti Projektilu. Obrazový doprovod prezentace poměrně bolestně vystihl situaci, ve které se veřejný ale i krajinný ráz českých měst po dlouholeté neúdržbě a devastaci často nachází. Podrobný popis projektů doplnili krátkými vsuvkami také sochaři přizvaní ke spolupráci na revitalizaci rozsáhlého území města vedoucí podél řeky Ohře.

Na závěr bych se ráda vrátila ke stěžejní přednášce architekta Pleskota, která zazněla na konci první půlky večera. Josef Pleskot upozornil na opomíjenou úlohu architekta, který by se měl kromě řešení vlastní stavby věnovat také péči o její propojení s veřejným prostorem. Z vlastních zkušeností vybral několik zajímavých úkazů, se kterými se při navrhování setkává. Kromě možnosti pracovat s „poskytnutým prostorem“ zmínil i vlastní potřebu prostory „krást,“ získávat je lstí i na úkor vlastní stavby. Jako důkaz toho, že tímto postupem lze získat pozitivní výsledek uvedl realizaci budovy Metrostavu v Praze Libni, u které po diskusi s investorem vyšetřil část parcely pro vytvoření veřejného prostoru a jeho napojení na okolí. Spojení veřejných prostorů umožnila i Pleskotova úprava nábřeží Loučné v Litomyšli. Revitalizace nábřeží napomohla lépe vnímat jinak dosti razantní provázanost historického centra města a sousedního obytného souboru ze sedmdesátých let. Pleskot zaujal svým poutavým roztříděním veřejných prostorů a citlivým uvažováním o jejich architektonickém ztvárnění.

Přednáškový večer byl nabitý kvalitními projekty a rozličnými způsoby pojímání veřejného prostoru. Výrazný zájem publika i jeho setrvání do pozdních večerních hodin potvrdilo, že veřejný prostor je stále bedlivě sledován.

Klíčová slova: