Počátkem může být nula | videa o prostoru, architektuře a urbanismu

 Název:

 Počátkem může být nula

 Kdy:  18. 10. 2010; 20:00

 Kde:  budova bývalého ÚLUV, Národní 36, Praha 1

 Pořádá:  Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze (VVP AVU)

 Více informací:  vvp.avu.cz  www.ctyridny.cz

Nesnáze s absolutním prostorem První nesnáz, totiž stanovení počátku, řešil Newton odkazem na Stvořitele a jeho vnímání světa: prostor je pro něho sensorium Dei, orgán Božího vnímání. S tím se jeho následovníci nechtěli spokojit a hledali záchytné body, o něž by se souřadné systémy mohly opírat. Ve vědách o Zemi se zeměpisná šířka počítá od rovníku, počátek zeměpisné délky se musel stanovit konvencí. (...) Newtonův koncept se výborně hodí pro konstrukci matematických prostorů, kde počátkem může být nula a dimenzí konec konců libovolný počet. Ex: http://cs.wikipedia.org/wiki/Prostor_(filosofie)

Určení vlastního místa na světě a vymezení si svého prostoru je přirozenou potřebou a logickým vývojem každého člověka. Uspořádáním chaosu, definováním záchytných bodů, k nimž se vztahujeme a které jsou mírou věcí, tvoříme svoji identitu. Pojem prostoru je ve filozofii silně promyšlený, my zde pouze citujeme náhodný úryvek z internetové encyklopedie, který nám pomohl najít název pro pásmo videí zabývajících se prostorem, potažmo architekturou, protože ta žitý prostor silnou měrou určuje. Zdá se nám, že zájem současných umělců o architekturu vzrůstá nejen v malbě či konceptuálních přístupech, ale i v oblasti videoartu.  

Z videoarchivu VVP AVU jsme vybraly videa, která nahlížejí na architekturu z různých pozic či úhlů. Silný proud konvenující se současnými neomodernistickými tendencemi se ukazuje v přehodnocování avantgardních utopií, ať v raně modernistické fázi, která se může projevit například zkoumáním funkcionalistických vil či avantgardních myšlenek obecně, nebo zaměřením se na pozdní fázi v podobě sériové bytové výstavby, případně dobové estetiky. Často vizualizovaná panelová sídliště se ale mohou stát pouhou kulisou, automatickým dějištěm nejrůznějších příběhů. Práce s architekturou nebo jejími dějinami může mít rovněž ironické a sociálně-kritické zabarvení. Kriticky se současní umělci také staví k urbanismu našich měst a utváření veřejného prostoru. Velkou měrou se autoři nevyjadřují přímo k architektuře, ale vnímají ji v druhém plánu jako přirozenou součást žitého prostoru a jeho existenciálního prožívání. Velkou roli zde hraje podoba a paměť místa, která ovlivňuje náš život a vzpomínky. Mentální prostor a podvědomí jsou pak další možnou rovinou vnímání.

Pásmo jsme sestavily z větší části z videoartu umělců narozených v rozmezí dvaceti let. Zařadily jsme do něho také subjektivní interpretaci domu jeho architektem a dokumentární video, v němž český umělec natáčí rumunského umělce, který pomalovává interiér jedné z ceněných pražských novostaveb.

V druhé části promítání jsme daly prostor dvěma delším útvarům: dokumentárnímu či „výzkumnému“ filmu, v němž se Zbyněk Baladrán a Ján Mančuška ptají, co zbylo z idejí avantgardy a video Jiřího Černického, které vychází z prostředí panelového sídliště, jedné ze zhmotněných avantgardních myšlenek.

Zastoupení umělci: Zbyněk Baladrán, Daniela Baráčková, Jiří Černický, Jan Fabián, Pavla Gajdošíková, David Kopecký, Eva Koťátková, Ján Mančuška, David Možný, Jan Pfeiffer, Daniel Pitín, Pavla Sceranková, Christoph Srb, Ivan Svoboda, Tomáš Svoboda, Tomáš Vaněk, Vojtěch Vaněk, Kateřina Zochová Kurátorky: Terezie Nekvindová a Sláva Sobotovičová Technická spolupráce: Tereza Velíková Poděkování: Lucie Šmardová, Blanka Švédová, hunt kastner artworks

Podrobný program naleznete na další stránce >>>

I. část – od 20:00

Jan Pfeiffer (*1984): Předtím, než jsem tam byl; 2008 3:58 Pomocí animované gumované kresby si autor představoval, jak vypadá bulharské hlavní město Sofie předtím, než jej navštívil. Do jeho představ se promítly zkušenosti z estetiky jiných posttotalitních zemí. Jan Pfeiffer se ve své tvorbě zabývá působením architektury a urbanismu na člověka.

David Kopecký (1963–2009): Senec; 2002 5:00 Architekt David Kopecký z ateliéru ksa (David Kopecký a Jan Studený architects) představuje jejich první stavbu, víkendovou chatu na Senci (1997). Video nevnímáme pouze jako dokumentární záznam pro potřeby prezentace ateliéru, ale také jako vizuálně citlivou a intimní interpretaci stavby jejím tvůrcem. Promítáme ve zkrácené verzi (původní délka 9:48).

Daniel Pitín (*1977): Ztracený architekt; 2008 1:40 Daniel Pitín je známý především jako malíř. Video je jakousi slideshow z dobových, jemně upravených snímků. V roce 2009 získal za toto dílo hlavní cenu soutěže Jiné vize na Přehlídce animovaného filmu (PAF, Olomouc).

Eva Koťátková (*1982): Za mezi nad pod v (pokoj); 2007 8:00 Série videí, z nichž vybíráme část, byla součástí prezentace Evy Koťátkové na výstavě Finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého, za kterou se stala laureátkou ceny pro rok 2007. Pro tato videa je společné fyzické zažívání prostoru prostřednictvím stavění si bariér, překážek či nových situací, s nimiž je třeba se vyrovnat. Autorka tak činí dětsky hravě i děsivě zároveň. Práce stojí na pomezí videoartu, performance a sochařství.

David Možný (*1963): Rahova; 2009 5:51 hudba: Michal Mariánek Video Rahova, v němž autor dekonstruuje stejnojmenné bukurešťské sídliště, vzniklo pečlivou animací jednotlivých fotografií v 3D programu. Levitující panely volně plují prostorem a sídliště se postupně rozpadá. Promítáme verzi z roku 2009, i když na podobě videa autor nadále pracuje. Součástí galerijní instalace bývá stěna z fotografií poštovních schránek ze sídliště.

Tomáš Svoboda (*1974): Hledání; 2010 2:43 Pomalé video citlivě ohledávající interiér pokoje je propojené s textem příběhu. Díky němu si divák vkládá hlavního aktéra do děje sám, takže si video skládá dohromady ve vlastním mentálním prostoru.

Pavla Sceranková (*1980): Sauer Kraut; 2006 5:23 Video z berlínského pobytu autorky vzniklo nasnímáním zahrádkářské kolonie. Opalování se na houpací lavičce, bzučící moucha, srovnání drobného neladu na jinak dokonalém trávníku, odnesení shnilého jablka na kompost volným krokem. Neděle, jak má být. I když na malé ploše vlastního světa po boku s ostatními chataři. Že jde o svět v jiném světě, zjistíme až na závěr.

Jan Fabián (*1978): Dobře už bylo; 2008 1:30 Záznam z performance, která se uskutečnila v září 2008 na pražské Pankráci. Autor zde popojíždí městem se svou dodávkou, symbolizující dům. Parkováním na různých místech se snaží poukázat na bezkoncepční přístupy k tvorbě veřejného prostoru. Autor performance zopakoval o rok později také v Berlíně. Promítáme ve zkrácené verzi (původní délka 9:20).

Daniela Baráčková (*1981): Times Square; 2006 2:14 Daniela Baráčková zopakovala akci Jiřího Kovandy z roku 1976 na Times Square v New Yorku. Intimní akci rozpažení rukou na Václavském náměstí přenesla ze šedivé, normalizační Prahy, na jedno z nejrušnějších míst světa. Akce původně vedená touhou po komunikaci, zde může být interpretovaná jako akt agrese, nárokování si prostoru v prostředí, kde je ho málo.

Tomáš Vaněk (*1966): Lighttags; 2004 4:15 Vizuální hra se světlem v nočním městě jako narážka na graffiti.

Tomáš Vaněk (*1966): Dribbling; 2009 0:53 Hříčka tematizující zpochybnění polarit nahoře-dole.

Tomáš Vaněk (*1966): Dan Perjovschi v Národní technické knihovně v Praze, dokumentární video; 2009 3:00 Tomáš Vaněk stál jako člen skupiny PAS (Produkce aktivit současnosti) u zrodu nápadu přizvat mezinárodně známého rumunského umělce Dana Perjovschi (*1961), aby spolupracoval na interiéru Národní technické budovy v Praze. Interiér dnes velmi ceněné stavby od ateliéru Projektil architekti oživují vtipné, hravé a často podvratné a sociálně-kritické kresby autora, jehož práce většinou zmizí s koncem výstavy. Zde je zaznamenaný vznik jeho zatím největší dlouhodobé realizace. Promítáme ve zkrácené verzi (původní délka 21:33).

Ivan Svoboda (*1980): Anoushka Tishkova; 2007 1:35 Video představuje v rámci tohoto výběru hraniční možnost vlivu okolního prostředí na člověka. Děsivý příběh o smyšleném socialistickém experimentu hovoří o totálním způsobu, jak může architektura působit. Prostředí vystupuje ve videu zástupně skrze text, takže divák „vidí“ mentální otisk ve vlastní hlavě.

Kateřina Zochová (*1986): Chvíli před spaním; 2010 2:56 Video o vzpomínání, usínání a snaze zachytit neuchopitelné. Vzniklo natočením promítnutého diapozitivu a jeho ručním animováním na projekčním plátně.

Pavla Gajdošíková (*1980): XYZ; 2009 4:00 Pavla Gajdošíková ve své tvorbě vychází s kresby, v níž věcně i poeticky zároveň popisuje své nejbližší okolí, intimní předměty tvořící její domácnost. V posledních dvou letech se její zájem o prostředí, v němž žije, se rozšířil i na exteriér. Zabývá se pohyblivým obrazem, do něhož absorbuje vlastní kresby i dobové fotografie.

Christoph Srb (*1971): Constant Light; 2010 2:20 Pohyb kamery postupně objevuje skrytá zákoutí makety interiéru, připomínajícího domeček pro panenky. Video rakouského umělce, které vzniklo během jeho stáže v ateliéru Jiřího Davida na pražské VŠUP.

Vojtěch Vaněk (*1985): Llacernhale; 2009 2:00 Snové rozjímání studenta brněnské FaVU o tajemných hmotách vynořujících se ze tmy.

David Možný (*1963): Virtual Soul Vaste; 2005 2:38 hudba: Naše věc Druhé video brněnského autora, který je více známý za hranicemi než u nás, je videoklip hiphopové skupiny Naše věc. Video je „vystřihovánkami“ z knihy o barevnosti v architektuře šedesátých let a z katalogů o bydlení ze sedmdesátých let. Klip byl oceněný na nejrůznějších filmových festivalech v Evropě. Dostal se i do prestižní kolekce videoklipů Onedotzero. Hudba je důležitou součástí všech videí Davida Možného.

PŘESTÁVKA

II. část – od 21:30

Zbyněk Baladrán (*1973) – Ján Mančuška (*1972): VIDE; 2003 29:00 Autoři svůj film pojímají jako výzkum diskontinuity/kontinuity českého umění posledních desetiletí. Zbyněk Baladrán v jednom rozhovoru o dokumentu říká: „Zjistili jsme, že to, co nám pořád připadá živé, nacházíme u architektů – je to především jejich teoretický potenciál, zájem o sociální sféru a souvislost s politickým myšlením. Chtěli jsme zavrhnout surrealisticko-lyrickou linii, která pro nás v českém umění přetrvávala, a akcentovat jinou. Zkoumání avantgardní architektury bylo tedy součástí širšího zájmu o modernistické myšlení, které jako dějinný segment už je passé. Zaujalo mě, že je v nás – i přes vznik postmoderny – stále zakořeněno. Že je to schéma, taková mřížka, skrze niž přemýšlíme.“ (Stavba, 5/2008). Vystupují: Jana a Jiří Ševčíkovi, Vladimír Skrepl a Radek Váňa /waanja/.

Jiří Černický (*1966): Panelák / Tower Block; 2006–2007 22:00 Statický záběr na panelový dům, o jehož obyvatelích postupně zjišťujeme nejintimnější detaily, vychází z nahraných odposlechů za jednotlivými dveřmi konkrétního domu. Dostáváme tak představu o mentálním prostoru jednoho sídliště. Jiří Černický o sérii filmů ABS video, kam patří tento film, píše: „Při animaci jsem nechal titulky volně proudit ven z formátu, čímž obraz získal specifickou dynamiku v podobě jakéhosi sílícího ´mentálního větru´, který tak rozbaluje anonymní krabici paneláku do jiné ´mentální dimenze´.“ (artlist.cz) Film má pouze anglické titulky.