Rozhovor | MARTIN ROUBÍK aneb "ŠKOLA NENÍ HOLUBNÍK"

Úterý, 25. Říjen 2005 - 17:45
| Napsal:
S jakými plány jste před pár lety kandidoval na post děkana FA ČVUT, a poté FA TUL? Měj jsem jisté představy, co by se dalo změnit, ale bylo by to nošení dříví do lesa. Dobré základy jsou položeny a bylo by chybou narušovat běh těchto úspěšných institucí. Snad i proto byla dána přednost kvalifikovanějším uchazečům.
foto archiv časopisu ARCHITEKT

Vždyť ani nemám potřebné vzdělání, natož schopnost stmelit kolektiv. Však si také v Praze po mém „odhodu“ mnozí oddechli, jak poté proběhlo tiskem. V Liberci ostatně také.

Jak úspěšní jsou jejich absolventi?
Všeobecný průměr práce mladých architektů je velice dobrý. Stačí se rozjet kolem Prahy a úspěchy jsou vidět. Pokud máme špičkové školy a špičkové pedagogy, má zákonitě práce absolventů také odpovídající kvalitu. Poměřovat se zahraničím nemá smysl, sami víme nejlíp, jak na to. Nemusí nás poučovat zahraniční architekti. Mezinárodní styky se nesmějí přehánět. A na stáže posílat jen ty nejlepší studenty, podle prospěchu a chování, vždy ale na základě pohovoru s kandidátem.

Jaké jsou vaše pedagogické zkušenosti?
Několik let jsem působil na univerzitě v Trondheimu, což je norská obdoba ČVUT. Poté jsem byl díky úspěchu kanceláře Snohetta, kterou jsem spoluzaložil, zván na přednášky do Goeteborgu, Oxfordu, Stockholmu nebo Kodaně. V nedávné době jsem díky úspěchům naší nové kanceláře GEM architects přednášel například na University of Cairo nebo na Arkitektskolen v dánském Aarhusu. Ve dvou obdobích jsem vedl ateliér na FA ČVUT. Poprvé dva semestry v letech 1990-1991 na pozvání tehdejšího i nynějšího děkana. Podruhé před několika lety, tentokrát jsem učil tři roky, z toho dva společně s Reginou Loukotovou.

Můžete porovnat zahraniční a české architektonické školství?
Rád bych vyzdvihl přednosti pražské fakulty. Jedná se o ukázkový přístup ke studentům, vždyť škola není holubník. Není možné, aby si studenti vyskakovali a požadovali například mimořádné termíny zkoušek. Ať si čekají v kravatách na chodbě. Ostatně kravaty pro mládence a fiží pro děvčata bych rád viděl ve škole jako standard. Pedagog má ale také možnost případně vůbec nepřijít. Dá tím jasně najevo, kdo je ve škole důležitý. On tam nechává kus svého života, pracuje pro mladou generaci, která by měla jeho snahu ocenit. A to si ještě, jak mi jeden z docentů důvěrně sdělil, vychovávají konkurenty! Také je mi líto, že ve školním bufetu zrušili systém dvojí fronty, pro učitele a pro studenty. Pedagog pak čeká na sekanou za studenty, zatímco už mohl odpočívat ve svém kabinetu nebo zajít na osobní oddělení na kávu (tam dělají dobrou!). Také je správné, že písemné části zkoušek neprobíhají anonymně. Učitel pak dobře ví, který ptáček co odevzdal, a po právu jej ohodnotí.

Existují tedy nějaká úskalí?
Pane redaktore: nemůžete přece všude hledat pouze úskalí. Je třeba dívat se na věci pozitivně. České architektonické školství pokračuje ve své tradici. Nedošlo k žádnému odchýlení. O studenty je postaráno, vždyť ti mladí mají své – státem dotované – koleje a menzy. Já vždycky říkám: fakulta – matka, menza – živitelka. A studenti se v některých mohou nejen najíst, ale zároveň si ve vestibulu i nakoupit tesilové kalhoty a dederonové košile, a přiblížit se tak svým učitelům. Je třeba dohlížet na kázeň a disciplínu. Do školy si přece nemůže každý chodit, kdy se mu zachce, třeba večer. A víte, co třeba chtěli? Parkovat bicykly před budovou fakulty. No to snad ne! Proto je dobře, že vedení fakulty zřídilo disciplinární neboli kárnou komisi, která si na všelijakou neplechu posvítí. A také pozor na učitele s liberálním přístupem, jsou až příliš ochotni spolupracovat se studenty!

Co znamená zmiňovaný liberální přístup?
Někteří učitelé jsou populisté a chtějí se studentům zalíbit. Třeba je berou na zájezdy do zahraničí, na pracovní výjezdy (dobře, že ten statek v Kruhu už fakulta prodává – no co tam se dělo na pokojích!), chodí za nimi do školy konzultovat několikrát týdně, ačkoli by úplně stačily tak dvě hodinky. Studenti pak ztrácejí zábrany a přestávají chápat, že ve škole je třeba zachovávat respekt vůči pedagogům, ostatním zaměstnancům, a zejména pak vůči vedení fakulty.

Sám prý uvažujete o založení nové školy architektury. Jak by měla vypadat?
O tom bych opravdu, ale opravdu nechtěl teď hovořit. Snad bych jen podotkl, že by studenti neměli vybočovat z řady. Ne jako v zahraničí, kde si jezdí studovat, kam se jim zachce, pak se vrátí a ještě chtějí uznat absolvované předměty. Na studenty se musí trochu přísně. Oni si myslí, že škola je snad pro ně. Chtěli by si půjčit tu digitální fotoaparát, tu zase zahraniční časopisy, které jsou uchovávány v uzamčeném kabinetu vedoucího ústavu. Tak to, prosím, v té naší škole nepůjde.

Dá se posoudit úroveň českých škol architektury?
Jednoznačně. Všechny jsou vysoce kvalitní, jedná se o špičku i ve srovnání se zahraničím. Nemohu nepochválit třeba jedinečnou knihovnu na FA ČVUT. Tam by měli studenti více chodit! Mají tam časopisy jako Moje zahrada, Dům a byt nebo skvělá skripta například o architektuře zastupitelských úřadů.

Na fakultě budou brzy volby děkana. Jaké úkoly stojí před novým vedením?
Je dobře, že studenti se od posledních voleb zklidnili a věnují se více studiu než poměrům na fakultě. Dosavadní vedení splnilo své sliby o otevření školy světu a zkvalitnění celé instituce. Laťka je nastavena vysoko! Není divu, vždyť vše probíhá pod dohledem Vědecko-umělecké rady, sestavené z kapacit vně i vnitrofakultních. Spolupráce děkana a předsedy senátu se zdá být perfektní a neotřesitelná. Jsem přesvědčen, že nejlepší pro školu je pokračovaní současného vedení, v nejhorším případě prohodit předsedu senátu a děkana. Práce je dobře načatá. Studenti si nemohou vynachválit čerstvý duch, který vane budovou, v ateliérech to bzučí jako v úlech. Škola se stala jakýmsi magnetem, čpí tvůrčí atmosférou, pedagogičtí pracovníci bádají, publikují a produkují jedinečná skripta. Měla by se snad jen posílit matematika a deskriptivní geometrie. A nepřehánět to s výukou cizích jazyků! Slyším často od studentů fakulty, že chtějí ze školy co nejdříve vypadnout. Myslím, že to vypovídá o kvalitě školy, která jim tolik dala, o vůli uvolnit místa mladším soudruhům, a o jejich upřímném předsevzetí začít vracet společnosti svůj dluh.

A ještě nějakou dobrou radu do budoucnosti fakulty?
Bylo by možné čerpat i ze zkušeností sesterských škol. Na brněnské fakultě, kam jsme byli nedávno jako oponenti přizváni, řeší studenti stejnou úlohu už několik semestrů. Opravdu originální, záživné a inspirativní. Jak si studenti tuto metodiku pochvalovali! Bylo to ostatně zřejmé i z kvality jejich prací. V Liberci mají zase zajímavý model tzv. fakultní projekční kanceláře, která pod vedením fakulty ochotně zabezpečuje potřeby stavebního rozvoje celé univerzity. Je to vtipný způsob jak se vyhnout těm otravným a zdlouhavým architektonickým soutěžím. Dobrý nápad, proč s něčím podobným nezačít i v Praze?
A dovolte mi ještě jeden návrh. Pražská fakulta by měla zavést mimořádná ocenění, třeba formou medailí nebo doživotní zápůjčky řetězu pro děkana. Vždyť prestiž školy je nediskutovatelná. Je líhní nových kádrů, vynikajících profesorů i docentů. Škoda že teď, jak jsem se doslechl, někteří matičku fakultu opouštějí a hledají si štěstí jinde. Fakulta ale nezahyne, vždyť v širokém, cílevědomě budovaném pedagogickém sboru jsou velké rezervy, a z této studnice lze jistě ještě dlouho čerpat.
Když se na tu školu podíváte, jak se hrdě tyčí nad Dejvicemi, chce se vám zazpívat si s Karlem G. :„Vyrůstá ze země a dotýká se nebe !“
ARCHITEKT MARTIN ROUBÍK PŘEDNÁŠEL A VEDL ATELIÉRY NA NAŠICH I ZAHRANIČNÍCH ŠKOLÁCH
Psáno pro časopis Architekt.Rozhodnout se ke studiu té či oné discipliny znamená vstoupit do řehole, kterou si studia vynucují. Jedná se o proces přerodu, který má v sobě jako každý důležitý zásah do identity člověka, něco závratného a nesnesitelného současně. Asi také proto maji studentská léta příchuť tragiky a hry, cesty nad propastí, letu a pádu, vzbuzují úzkost a závrať a pak radost z úspěchu. Spolu s výukou studijní látky, kterou je nutné zvládnout, si student v procesu výchovy osvojuje nové bytí. Stává se architektem, inženýrem, právníkem,... Toto "být něčím" není pouze výsledkem zvládnutí sumy potřebných znalostí, není pouze výsledkem výuky, ale také výchovy.
Klíčová slova: