Střešní nástavby a vestavby

Úterý, 6. Říjen 2009 - 2:00
| Napsal:
Budování střešních nástaveb je jednou – a dnes velmi oblíbenou – možností, jak v urbanizovaných místech uspokojit zvýšenou poptávku po bytech, nájemních administrativních prostorech nebo občanské vybavenosti. Střešní nástavby zhodnocují urbanizované území a zvyšují jeho ekonomickou výtěžnost. Lze je provádět nejen na bytových domech, ale také na objektech školek, škol, zdravotních středisek, kotelen apod. Právě u skeletových systémů, obvykle řady MS-OB, je snadné dosáhnout střešní nástavbou variabilních dispozic, vhodných pro všechny typy prostor.

Při nástavbě musíme vzít v úvahu stavební stav objektu. Je-li dům udržován v dobrém technickém stavu a probíhaly-li jeho opravy průběžně, zpravidla není nutné provádět zásadní změny konstrukcí. V každém případě však došlo od doby výstavby k úpravám stavebních norem, a proto stávající konstrukce střech a plášťů jsou již s ohledem na hodnotu tepelného odporu nevyhovující. Pro stávající střešní pláště panelových domů je dále charakteristická jejich špatná vlhkostní bilance. Na provedení střešní nástavby musí být příslušným stavebním úřadem vydáno stavební povolení a stavba může být užívaná teprve po nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí. 

Posouzení statiky objektu

Střešní nástavba zvyšuje podstatným způsobem zatížení nosné a především základové konstrukce objektu. Z tohoto důvodu je nezbytně nutné, aby byl proveden odborný statický posudek, který může být vypracován pouze osobou s odpovídající autorizací. Je důležité ověřit soulad mezi původní projektovou dokumentací a realizovanou stavbou. V další fázi musí být proveden průzkum nosného systému objektu. Parametry nosných konstrukcí významně ovlivňují volbu nosného systému střešní nástavby. Můžeme konstatovat, že převážná část stávajících panelových objektů byla projektována s dostatečnou statickou rezervou, a proto u velké většiny z nich je možné realizovat střešní nástavbu.
 

Požární bezpečnost

Při realizaci střešní nástavby musí být zohledněny požární normy a předpisy, kterými jsou mimo jiné ČSN 73 0834 a související normy požární bezpečnosti staveb. Podrobnější informace k této problematice uvádíme na jiném místě této publikace.
 

Technická zařízení budov

Je důležité analyzovat současný stav všech rozvodů a to s ohledem na jejich kapacitu a technický stav. Zpravidla již byla a nebo musí být provedena jejich obměna a to z dnes používaných materiálů, což značně usnadňuje navázání nových instalací v prostorách nástavby. Patrně nejvíce omezující je umístění kanalizace, přičemž její profil je obvykle dostačující. Při napojení je nutné respektovat kanalizační svody. Kanalizace musí být odvětrána nad novou střechu. Pro rozvody vody je často možné využít prostoru pod nosným roštem v podlaze a dále pak v hojně používaných dutinových příčkách. Do nových podlaží je nutné vyvést také požární vodovod. Rozvod plynu podléhá přísným bezpečnostním vyhláškám a normám, jejichž kontrolu provádí pouze technik s platným osvědčením odborné způsobilosti. Pro elektroinstalace musí být stanovena požadovaná zvýšená spotřeba elektrické energie, na základě které jsou provedena odpovídající opatření například ve formě posílení domovní přípojky. Vedení rozvodů je bezproblémové v podlaze a v příčkách. Systém vytápění střešní nástavby není většinou možné napojit na ten stávající. Řeší se proto zpravidla formou etážového topení. Na trhu je dnes též široká nabídka slunečních kolektorů, a proto může být celý otopný systém navržen jako bivalentní.
 

Vertikální komunikace

V budovách se stávajícím výtahem nemusí být provedeno jeho prodloužení do nového posledního podlaží. V projektové dokumentaci však musí být navržena případná varianta jeho výstavby. Stále častěji můžeme vidět dodatečnou výstavbu výtahové šachty vně objektu. V těchto případech je nutné zabránit průhledům do místností z výtahové kabiny a provést dostatečnou zvukovou izolaci, chránící ostatní prostory od provozního hluku.
 
Nejlepším řešením je pochopitelně umístění výtahu do prostoru zrcadla schodiště, tato varianta je však málokdy
možná. Kromě výtahu je vertikální komunikace zajištěna především schodištěm. Zpravidla se jedná o prodloužení stávající dispozice schodišťového prostoru do vyššího podlaží.
 

Jak provést střešní nástavbu

Jedním z nejdůležitějších aspektů úspěšné realizace je chápání objektu jako součásti určitého urbanistického celku. Jenom zcela výjimečně byly panelové domy stavěny samostatně. Jednotnost kubické formy a barevný soulad objektů má harmonický estetický účinek. Tento efekt není vždy jednoznačný a může působit poněkud fádním dojmem, ale chaotické nekoncepční zásahy ve formě různých typů nástaveb a barevného nesouladu fasád nevede téměř nikdy k požadovanému cíli. Celé čtvrti obytných městských částí byly navrhovány komplexně, a proto je nezbytně nutné přistupovat stejně k jejich úpravám. Takto je obtížné postupovat tam, kde došlo k rozprodání bytů a ke změnám majitelů domů. Je obrovskou chybou chtít zásadním způsobem změnit kubickou formu panelové zástavby. Mnohapodlažní bytové objekty a rozlehlé objekty občanské vybavenosti nemohou nikdy mít malebnost tradiční maloměstské struktury a v žádném případě tomu nejsou nápomocny některé dodatečně aplikované prvky lidové architektury. Tyto snahy byly patrné v 90. letech a nyní již můžeme sledovat nové trendy, které dostatečně reflektují na výchozí stav architektury.

Architektonická forma střešní nástavby

Má-li být osazena nástavba na stávající objekt, je možné zvolit dvě odlišné koncepce. Tou první je ponechání stávajícího střešního pláště a druhou pak jeho vybourání.
 
Obě varianty jsou užívány a jejich výhody a nevýhody jsou ve vzájemném protikladu. V prvním případě se snižují náklady na bourací práce a je menší riziko zatékání vody do horních pater. Můžeme takto postupovat při nedostatečně únosném stropu nad posledním podlažím, protože konstrukce nosného roštu roznese zatížení do obvodových zdí. Nelze však odhadnout, jaké problémy do budoucna přinese poničená původní střešní skladba, navyšuje se konstrukční výška schodiště do nového podlaží a je poněkud obtížné provést logickou souvislost architektonické formy s původním objektem ve vertikální rovině.
 
Odstranění stávajícího pláště sebou nese vysoké nároky na jeho technologický postup, protože stavba se obvykle provádí za plného provozu objektu a je zde určité riziko zatékání. Konstrukce stropu není navýšena původním pláštěm, nemusí se tedy řešit komplikace s odlišnou konstrukční výškou nového podlaží. Tvar střechy podléhá určitým historickým trendům a zásadním způsobem ovlivňuje charakter objektu a urbanistického celku. Zejména v počátcích regenerace panelových domů však byly právě nástavby nástrojem sloužícím k jakémusi „polidštění“ panelových domů. Klienti odmítali střízlivé architektonické studie, vycházející z původní koncepce tohoto typu architektury. Čím barevnější a kontrastnější bylo navrhované řešení, tím mělo větší úspěch a šanci na realizaci. Dnes se již postupně ocitáme v další fázi vývoje regenerace panelové výstavby, která reaguje na omyly právě minulých let.
 
Při analýze tvarů střešních nástaveb a časnosti jejich použití můžeme poměrně správně vyhodnotit vývoj této problematiky a její perspektivy, které úzce souvisí s vývojem architektonických forem střech obecně.
 

Mansardová střecha

Obliba mansardové střechy vyplývá z potřeby změnit architektonický výraz objektu tak, aby ztratil svou kubickou formu a podobal se tradiční zástavbě. Výsledkem však bývá hybridní rozpačitá realizace. Druhý aspekt při volbě mansardové střechy je spíše technický a tím je odpor k plochým střechám vzhledem k jejich poruchám. Tvar mansardové střechy vytváří iluzi atraktivního podkrovního prostoru. Musíme však konstatovat, že obvykle nedochází ke splnění tohoto požadavku. Pozitivní stránkou této varianty je maximální využití půdorysné plochy objektu. Tento fakt poněkud svádí k navrhování typologicky identických bytů, jako jsou ty v nižších podlažích. Případná vazníková rámová konstrukce střechy však často umožňuje zcela nový přístup k variabilitě dispozice. Konstrukce mansardové střechy může být tvořena několika způsoby. Pro bytovou výstavbu se často využívá tradičních zděných obvodových nosných stěn, na které je osazen dřevěný nebo ocelový vazník. Krytí svislého obvodového pláště střešní krytinou je obvykle vynášeno dřevěnou konstrukcí. Je-li potřebná volná dispozice prostoru, používají se většinou ocelové systémy bez vnitřních podpor. Tradiční krovy se s ohledem na četnost sloupků a možný rozpon plných vazeb prakticky nepoužívají. Pro mansardovou střechu je důležitá správná volba střešní krytiny.

 

Převzato z publikace Půdní vestavby a nástavby

Speciální publikace Půdní vestavby a nástavby reaguje na nebývalý rozmach výstavby střešních nástaveb a půdních vestaveb v celé České republice. K tomu, aby kvalitní nástavba nebo vestavba mohla vzniknout, je třeba soustředit mnoho architektonických, stavařských a někdy i památkářských znalostí, aby náročné práce mnoha profesí mohly vést k úspěšnému cíli.
Tato publikace přináší odborné články, které upozorňují na hlavní zásady správných postupů při realizaci střešních nástaveb a vestaveb, nabízí osvědčené stavební materiály a technologie, a také přináší ukázky několika úspěšných realizací, které mohou být inspirací pro podobné smysluplné zásahy do stávajících objektů.
Publikace Půdní nástavby a vestavby, kterou vydává NAKLADATELSTVÍ MISE, s. r. o., vznikla ve spolupráci s Fakultou stavební VŠB - TU v Ostravě a dalšími subjekty.

objednávka zde

Sedlová střecha

Méně viděnou, avšak svou objemovou formou vhodnější je střecha sedlová. Její architektonická podoba sedlové střechy rovněž výrazně mění původní vzhled objektu, ale její tvar je mnohem bližší strohosti výrazu modulových panelových systémů. Zejména při vhodném výběru okenních otvorů a střešní krytiny je výsledný efekt často velmi dobrý.
 
Podaří-li se navíc sjednotit nástavby celého areálu, můžeme hovořit o nových podobách sídlišť. Prostor pod střešní konstrukcí odpovídá obvyklým podkrovním interiérům. Zastřešované objekty jsou dostatečně hluboké a je možno počítat se vznikem ještě jednoho podlaží pod hřebenem střechy. Takto je možno navrhnout žádané mezonetové byty.
 
Sedlová případně valbová střešní nástavba je zpravidla provedena kombinací tradičních dřevěných krokví, ocelových vaznic a zděných nosných stěn. V případě zvýšených nároků na variabilitu dispozice a parametry nosných prvků jsou používány například lehké dřevěné nosníky, hliníkové profily, ocelové profily, ocelové a dřevěné příhradové vazníky. Pro tento typ střechy jsou vhodné prakticky všechny druhy střešních krytin.
 

Segmentová střecha

Tato střecha je v oblasti bytové a občanské výstavby poměrně nová a přesto velmi frekventovaná. Konstrukční systém těchto nástaveb je v podstatě podobný jako u mansardových střech s tím rozdílem, že je vynecháno formální krytí obvodového pláště. Nosnou funkci tady plní nosné stěny anebo skeletový systém (ocelový, dřevěný, železobetonový). Konstrukce střechy může být jednoplášťová anebo dvouplášťová, přičemž volba závisí zpravidla na rozponu střechy a její výšce v souvislosti s funkcí a rozlohou místností v posledním podlaží. Střešní plášť je vynesen vazníky a trámky. Krytina střechy je obvykle titan-zinková, protože je schopna pokrýt jakékoliv zakřivení střechy.
 

Pultová střecha

Nejvíce vhodnou podobou pro střešní nástavbu panelového domu je ta, která svým tvarem odpovídá původní architektonické formě objektu. V tomto případě je to tedy opět střecha plochá a různé podoby střechy pultové. V posledních několika letech jsou právě pultové střechy fenoménem, který je výborným kompromisem mezi funkčností a soudobou architektonickou tvorbou. Konstrukce pultové střechy patří technicky nejméně složitým, a proto také k nejméně poruchovým.
Pro běžné rozpony jsou nosné trámy uloženy na pozednice a nosné stěny. U objektů s většími požadavky na rozlohu místností a tomu úměrně dimenzovanému nosnému systému se setkáváme se střešními vazníky.
 
Střecha může být jednoplášťová a dvouplášťová, což je častá varianta pro dodatečnou úpravu stávající poruchové střechy při zachování původního pláště. Odvodnění střešní plochy je provedeno do žlabu vně objektu. Na zbývajících třech stranách může být provedena atika, která v posledních letech obvykle kopíruje spád střešní roviny. Velmi používaná je varianta s přesahem střechy na všech nebo jen dvou stranách domu a zde je dobré využít vzniklé stříšky jako stínícího systému. Vhodné krytiny jsou všechny určené pro malý sklon a zejména u zahraničních realizací bývá pultová střecha pokryta zelení a tvoří tedy tzv. střechu zelenou.

Plochá střecha

Velkou inspirací mohou být funkcionalistické objekty v historické zástavbě, které často využívají ustupujícího horního podlaží. Negativní stránkou této varianty je nevyužití celé plochy pro obytnou část bytu, ale na druhé straně je tak možno získat prostornou terasu. Tato forma úpravy koresponduje s původní podobou domu a celkově zapadá do siluety sídliště a to i při ojedinělých realizacích. Nosná konstrukce ploché střechy je prováděna tradičními technologiemi a je kladen důraz na správnou skladbu střešního pláště. Především se jedná o dostatečnou tepelnou izolaci a její provětrávání. Konečnou vrstvu střešního pláště tvoří obvykle živičná lepenka, která může být chráněna štěrkem, případně zatravněnou zeminou. Pochozí variantou jsou různé typy mrazuvzdorných dlaždic a v poslední době používané dřevěné rošty.
 

Řešení okenních otvorů

Již při architektonickém návrhu nástavby je třeba mít na mysli stav a tvar oken ve stávající budově. Jelikož realizace není opakováním nižších pater domu, není možné mechanické přenesení tvaru a rozměrů oken z těchto podlaží do nástavby. Nástavba má vždy specifický charakter a svébytný architektonický výraz. Okna pro střechy segmentové, pultové a ploché jsou zpravidla osazena ve vnější obvodové stěně, a proto se v podstatě neřeší žádné výjimečné technické detaily, ale pouze jejich tvar a materiál.
 
Na řešení okenních otvorů jsou velmi náročné střechy sedlové a mansardové. Většinou se setkáváme s kombinací více způsobů prosvětlení, například vikýři, francouzskými okny, balkóny a střešními okny. Velkoplošné otvory ve střeše jsou však jak z technického, tak architektonického hlediska velmi komplikované. Snad nejhorší a bohužel často vídanou variantou jsou „klopýtavé“ střechy, které z důvodu umístění klasických oken alespoň na jedné straně fasády mají rozdílný sklon střešních rovin. Správné osazení oken ve falešné mansardě je možno vidět opravdu jen ojediněle.
 

Dispozice interiéru

Půdorysná a výšková dispozice nově vzniklého prostoru musí vycházet z požadavků na jeho budoucí funkci. V podstatě dispozice můžeme členit na dva typy místností a to velkoplošné a běžné místnosti bytového nebo administrativního charakteru.
Pro první kategorii je nezbytně nutné, aby vnitřní prostor nebyl omezován stěnovým systémem, a proto se pro tento účel využívá skeletového systému anebo se konstrukce střech vynese formou rámu a roštu převážně na vnější obvodový plášť. Výslednou podobu nástavby výrazně ovlivňují půdorysné parametry původního objektu a jeho nosný systém. Čím je jeho plocha větší, tím je konstrukce střechy složitější, ale nabízí někdy zajímavější možnosti návrhu. K místnostem o větší rozloze obvykle přináleží další místnosti běžných parametrů, které však již není problém vybudovat formou nenosných příček. Takto musí být řešeny nástavby sloužící jako školy, školky, školící a obchodní střediska, společenská a sportovní centra, restaurace, jídelny apod.
Nástavbám sloužícím pro bydlení, administrativu, běžná zdravotní střediska a podobnou občanskou vybavenost postačí běžné místnosti s plochou zhruba 16 m2. V těchto případech je možné provést stavbu v podstatě bez konstrukčních omezení a je vhodné využít stávajícího nosného konstrukčního systému, další členění pak příčkami. V případě, že se pohybujeme ve skeletu, je nasnadě navrhnout mnoho velmi atraktivních prostor. Jsou to právě zajímavé dispozice, které činí byty v nástavbách atraktivními. Bohužel je velmi často nenápaditě kopírován půdorysný model nižších podlaží.
 
Doc. Ing. Martina Peřinková, Ph.D.
Fakulta stavební
VŠB - TU Ostrava
Klíčová slova: