Antonín Slavíček (1870-1910)

Slavíček v kontextu celého svého dílaO rozsahu kurátorského záměru svědčí výčet galerií, které se u příležitosti výstavy uvolily zapůjčit na několik měsíců své obrazy. Zásadní výběr děl je v Praze běžně k vidění v Národní galerii. Několik obrazů pochází ze sbírek Pražského hradu či z domovské Galerie hlavního města Prahy. Nemalou měrou jsou zde však zastoupeny obrazy z mimopražských galerí, namátkou lze jmenovat Galerii výtvarných umění v Ostravě, Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem či Západočeskou galerii v Plzni. Obrazy ze soukromých sbírek, které jsou zde taktéž zastoupeny, je téměř nemožné shlédnout při jiné příležitosti.Prostory Městské knihovny jsou tematicky členěny na několik oblastí. V jednotlivých sekcích se návštěvník může setkat s počátky malířovy tvorby, kresbami čí monumentálními ódami na přírodu v sekci nazvané Krajina. Praze jsou věnovány tří tematické okruhy – první se jmenuje jednoduše Praha, druhý Praha a vliv Paříže a třetí předkládá návštevníkovi monumentální obrazy Prahy, včetně nedokončených, ale přesto slavných obrazů Svatovítské katedrály. Jedna z místností je věnována sklonku malířova života. Zvláštní místo mezi exponáty zaujímají monumentální kulisy pro ochotnické divadlo v Kameničkách, které Slavíček proslavil desítkami obrazů.Slavíček, ač často řazen k impresionistům, se z kontextu ostatních malířů značně vymyká. Mezi jednotlivými díly visí na stěnách citace ze Slavíčkovy korespondence, aby bylo možné proniknout hlouběji k podstatě jeho obrazů, tedy za jejich výtvarný obsah. Některé texty se přímo vážou ke konkrétním obrazům, jiné dokreslují autorovy nálady, pocity z doby, kdy se zabýval určitým tématem.Když se řekne KameničkyNejen v moderním malířství lze najít mnoho slavných spojení malíře a konkrétního místa. Canaletto bude navždy spojován s Benátkami a Picasso s Paříží, při vyslovení Arles se jako duch zjeví van Gogh. Cézanne stále znovu maloval horu Mont Sainte-Victorie, Monet si dokonce přesně podle svých přání nechal na klíč vyrobit zahradu, v níž maloval japonský mostek či slavné lekníny. Nebýt Slavíčka, težko by dnes vzdělaný člověk tušil, že Kameničky vůbec existují. Pro zájemce uvádím, že Kameničky se nacházejí vedle Jeníkova, Jeníkov vedle Hlinska a Hlinsko asi 30 km severně od Žďáru nad Sázavou.Prostota ve zlatých rámechSlavíček, velký obdivovatel děl K. V. Raise, byl uchvácen románem Západ a zatoužil poznat krajinu, kterou Rais tak zaníceně popisoval. V dubnu 1904 tedy požádal Raise, zda by mu v Kameničkách nemohl sehnat ubytování. Na podzim téhož roku již zde Slavíček maluje první obrazy.Viděl jsem chudé kraje za Hlinskem. Všechno jaksi zakrslé, v sebe schoulené, chudé, úžasně chudé. A nad tím vším nebe, jako by smiřovalo tu chudobu a tu bídu a chudobu těch tkalců v nepatrných baráčcích. Viděl jsem, jak ti lidé namísto potahů sami orají těžkou kamenitou půdu. Tam jsou dojmy, které člověku stahují srdce.Pod těmito dojmy se pouští do práce. Brzy za ním do Kameniček začínají jezdit známí, většinou výtvarníci (např. Rudolf Kremlička, Bohuslav Dvořák), kteří tu doslova vytvořili malířskou kolonii. Silný Slavíčkův vztah k místu je dobře patrný už z toho, že se společně s B. Dvořákem uvolil namalovat pro místní ochotnické divadlo kulisy, jež mimochodem patří k jeho plošně největším dílům.Dnes v té psotě odpoledne vyšel jsem ven a viděl Jeníkov – tak z dálky od stodoly a začal jsem veliký obraz – v kožichu a koženkách – ovšem. Dá-li Pánbůh, dodělám to. Je to vzdálená schoulená ves a nad ní mraky – více v tom není – ale mě to stačí. Snad více vidím v těch horách – ale jaká pomoc. Připadá mi to jako někde daleko – tuze daleko, než aby se o to někdo zajímal.(z dopisu Janíkovi, 1904)Většina obrazů barevně drsným způsobem reflektuje zemitost i zapadlost vysočiny – nikde nic, dokonce ani zářivé barvy. Tak lze krátce charakterizovat místo, které Slavíčka silně zaujalo. Důvodů bylo více, jedním z nich však určitě touha najít typickou českou krajinu. Co může český malíř opravdového nabídnout? Nemáme tu moře ani velehory, ruch Pařížských bulvárů ani rozkvetlou francouzskou riviéru. Slavíčkova odpověď je překvapivě prostá: Kameničky. Z obrazu Vítr v Kameničkách (1905) je doslova cítit blátivá atmosféra a sychravo. Jinde (Z kameniček, 1905) se do zemité špíny prozáří jas krajiny zalité sluncem a vzniká tak těžko definovatelné napětí mezi zimou a teplem, světlem a příšeřím. Obrazy z Kameniček jsou dnes považovány za počátek tradice českého krajinářství. Tragikomický je však pokus glorifikovat zlacenými rámy dílo, které je námětem i ze své podstaty prosté. I v takovýchto banalitách je však vidět, jak nesnadně se Slavíček jako malíř uchopuje.Vliv PařížeV roce 1907 odjíždí Slavíček do Francie. Prvním mocným zážitkem je pro něj katedrála ve Štrasburku. Bohémská metropole nad Seinou jej pak vtahuje přímo do centra tehdejšího výtvarného života. Důležitou součástí pobytu v Paříži je také častá návštěva muzeí a galerií. Měsíční pobyt sice neměl na Slavíčka radikální vliv, nicméně jeho malba se uvolňuje a zřejmý je také zvýšený zájem o lidské hemžení.Praha – věčný námět českého malířství„Od roku 1905, kdy se uvolnil jeho malířský rukopis, směřuje svůj zájem kromě krajiny k obrazům ze svého rodného města, Prahy. Zajímá ho pulzující městský život, tržiště, nábřeží, promenády“, píše o Slavíčkovi Jana Orlíková, autorka jeho retrospektivní výstavy.Zajímavým krajinářským dílem je Pohled od Ládví IV z roku 1908, modrozeleně tónovaná kompozice s probleskujícími tóny oranžové a hnědé. Jedním z obrazů, které zapůjčila Národní galerie, je dílo s názvem Letenské sady (1907). V něm lze vystopovat vliv Renoirův, v tomto případě mám na mysli slavný obraz " target="_blank">Bal du Moulin de la Galette (1876), který nabízí do té doby nevídanou hru světel a stínů. Jak Pohled na Ládví, tak Letenské sady mají již jen málo společného s chmurnými tóny Kameniček. Cesta do DalmácieV devětatřiceti letech odjíždí Slavíček na nějaký čas do Dalmácie. Na výstavě je jeho pobyt u Dubrovníku zastoupen např. obrazy Marina II/Moře u Dubrovníku (1909) a nebo Kostel v Dubrovníku z téže doby. Plné jižního světla jsou i slavné pohledy na Svatovítskou katedrálu. S optimistickými obrazy, z nichž dýchá teplo středomoří a odpočinková atmosféra, prudce kontrastuje další malířův osud. Slavíček po těžkém záchvatu mrtvice dobrovolně ukončil svůj život. Velkolepě započaté pohledy na pražský chrám tak zůstaly nedokončeny. I přesto patří k nejreprodukovanějším Slavíčkovým obrazům.Antonín Slavíček (1870-1910) > Městská knihovna – 2. patro, Mariánské náměstí 1, Praha 1> Autorka výstavy: Jana Orlíková> Kurátorka výstavy: Marie Rakušanová> Grafické řešení: Světla KořánováOtevřeno denně mimo pondělí 10:00 – 18:00Výstava potrvá do 5.září 2004