Poslední rozloučení na Šumavě. Smuteční síň jako prostor pokory a klidu
V domě u hřbitova ve Vimperku se konaly smuteční obřady, ale sloužil také jako skladiště a byt správce. Dnes tu stojí důstojný prostor, který vyzývá k tichému rozloučení.
Eva Klapka Koutová , 20. 8. 2025
Na okraji vimperského hřbitova na Šumavě vznikl dům, který neoslní velikostí, ale hloubkou, s níž promlouvá k lidské zranitelnosti. Architekt Jakub Vašek zde neusiloval o originalitu, snažil se spíše oživit původní místo, a to s vysokou mírou odpovědnosti k místu, které má ulehčit poslední rozloučení.
Příběh domu
Hřbitovní dům byl malebný, ale léta zanedbávaný. „Jeho původní funkce oscilovala mezi bytem správce hřbitova a skromnou smuteční síní, která v minulém století sloužila k poslednímu rozloučení,“ popisuje ve své autorské zprávě architekt Jakub Vašek. Pietní místo však časem pozbylo vážnosti. Katafalk z ušlechtilého červeného mramoru sloužil jako odkladiště motorových olejů, sekaček a nářadí. Architekt měl za cíl vrátit místu ztracenou důstojnost.
Přestavba se širším rozměrem
Záměr obnovy starého objektu smuteční síně byl od počátku veden snahou o maximální zachování původní stavby – včetně základů, hmotového členění i fasád. Avšak jakmile se začaly odhalovat technické konstrukce, především základy stavby, ukázalo se, že bezpečné zachování původního domu nebude možné. Základy prakticky neexistovaly. Dům byl nakonec rozebrán doslova cihlu po cihle – s maximální citlivostí a respektem.
Výsledná stavba tak nepůsobí jako novostavba v tradičním smyslu. Je to spíše promyšlená reinkarnace – objekt, který povstal z vlastního materiálu, přetvořený s ohledem k minulosti a současným potřebám. V novém návrhu však našly své místo původní prvky jako například soklové kameny, očištěné pálené cihly i pískovcová plastika z původní síně. Všechny tak odkazují na starou smuteční síň.
Vlídnější dispozice
Nově se objekt člení do tří samostatných provozních celků – samotné smuteční síně, veřejných toalet a zázemí pro správce. Vnitřní dispozice se rozšiřuje i do exteriéru, kde vzniká intimní zákoutí. Zde dva surové ocelové pláty objímají původní plastiku. Tento prostor není jen doplňkem – je fyzickým a symbolickým zakončením aktu rozloučení.
Vnitřní dispoziční řešení reflektuje tři základní principy: odstranění vnitřních příček pro maximální prostor, zvýšení stropu v rámci původního objemu pro dosažení vzdušnosti, a konečně „otevření k nebi“ – tedy proříznutí špičky střechy velkoformátovým světlíkem. Ten rámuje výhled vzhůru a opticky propojuje interiér s nebem, čímž dodává prostoru sakrální rozměr.
Materiály v harmonii
Kompozice použitých materiálů je promyšleným spojením znovupoužitých prvků a nových, pečlivě vybraných s ohledem na strukturu, trvanlivost a schopnost stárnout s grácií. Kombinace původních cihel, žulové dlažby, dubového nábytku, keramické mozaiky a měkkého borového dřeva vytváří požadovaný soulad. Zvolený materiál není jen estetickou volbou – je nositelem hodnot, které se v prostoru zhmotňují: úcta, pokora, stálost. Záměrně nenápadná barevnost i struktura tak neodvádí pozornost, ale naopak podporuje přítomnost.
Více k tématu
Světlo jako architektonický záměr
Konstrukčně stavba vychází z tradičních řemeslných technik. Nejzajímavějším prvkem je střešní krov – prostorová dřevěná konstrukce bez vazných trámů, překonávající rozpon přes 7,5 metru. Právě zde se architektura nejvýrazněji odklání od běžných řešení a vyjadřuje se s tichou velkorysostí.
Vrcholný motiv stavby pak tvoří světlík – jednolitá skleněná plocha o rozměrech 3,5 × 1,3 metru. Skrze ni proudí přirozené světlo, které v průběhu dne mění charakter prostoru, od chladného ranního lesku po měkké podvečerní šero. Světlo zde není jen praktickou nutností – je základním kompozičním prvkem a nositelem duchovního rozměru.
Smuteční síň jako prostor pro emoce
Výsledná podoba síně je důkazem, že i stavby menšího měřítka mohou nést silné výpovědi. Jde o dům, který na první pohled neupoutává pozornost, ale nabízí prostor, kde se může člověk v klidu zastavit – ať už ve smutku, vzpomínce nebo tichém rozjímání. Architekt Jakub Vašek zde vytvořil místo, které není o architektuře jako takové, ale o tom, co se v ní odehrává.
- Autoři: Jakub Vašek
- Země: Česká republika
- Realizace: 2023 - 2024
- Investor: Město Vimperk
- Fotograf: Filip Beránek
- Projektant: Pavel Vyskoči
