Moderní horská chata

„Hned když k nám přišel, prohlásil, že o žádný kýč s kukačkovými hodinami nestojí.“ vypráví Wolfgang Juen z ateliéru ventira architekten. „Z prvků typických pro horské chaty pro něj byly důležité jen dva: terasa pro opalování, a pořádná kamna.“

Architekti dostali volné pole působnosti. Lyžování je neodmyslitelně spojené s horami a svahy, a tak je chata často vidět i shora. Proto se architekti rozhodli dát střeše stejný význam, jako by byla plnohodnotnou pátou stěnou. Celá budova je potažená bílými vláknocementovými deskami s jejich charakteristickými odstupy, vytvářejícími nepravidelnou kresbu. Dva velké světlíky jsou, stejně jako komíny, obaleny měděným plechem. Teprve uvnitř tohoto sněhového krystalu narazíte na dřevo.

Život a ruch uvnitř restaurace je možné zahlédnout třemi arkýři, které jako tři velké výkladní skříně vystupují z těla budovy, a za slunných dnů jásavě odrážejí světlo svým měděným opláštěním. Zároveň mimoděk plní funkci chytře umístěných výloh: ze začátku sjezdovky je vidět k baru, z lanovky zase můžeme nahlédnout do bufetu. Při pohledu zevnitř restaurace nabízí každý arkýř jednu z perel místních panoramat: na jihu vrchol Gorfenspitze, na západě Ballunspitze a na východě věž kostela v Galtüru. Tyhle skvostné výhledy visí v chatě jako velkoryse zarámované obrazy.

Interiéru vládnou teplé materiály jako modřín, plsť a dřevotříska. Zdá se, že tady, vysoko nad tradičním městečkem Galtür, se daří moderně. Co ale uvidíte na schodišti cestou od toalet? Paroží. Juen se usmívá: „Hodně jsem stál o to, aby tu parohy byly. Majitel restaurace se jim cynicky pošklebuje. Chtěli jsme hostům dát impuls k zamyšlení nad tradicí a modernou.“ A to se podařilo. Letmý pohled na paroží hostům cestou připomene jejich zklamané očekávání „opravdové horské boudy“. Pak se ale mohou posadit do jednoho z arkýřů, a vychutnávat panoramata, která berou dech.

Psáno pro časopis 91°, www.cembrit.cz