Rozhovor s Josefem Faltejskem
Přinášíme vám rozhovor s Ing.arch. Josefem Faltejskem, jenž je autorem domu pro rodinnou rekreaci v Hraběcicích v Jizerských horách.
Julius Macháček , 24. 3. 2010
Ten dům je vcelku klasickou stavbou. Je postaven na místě původního nepříliš zajímavého objektu z 20. či 30. let minulého století, který dosloužil a byl zbourán. Na relativně malé zastavěné ploše (cca 110 m2 hlavní hmota + 60 m2 pomocný objekt) jsme postavili dům podle zadání investora, který je vhodný pro rekreaci i celoroční užívání. Všechny parametry jsou uvedeny v přiložené autorské zprávě, proto se o nich nemusím zmiňovat. Pro mě je tahle stavba, ačkoliv v mnohém technologicky běžná, zajímavá především užitím kamene na venkovní části sendvičového zdiva. Zajímavé pro mě bezesporu bylo hledat moderní výraz pro tento typ stavby určené k bydlení a osazené na velice exponovaném místě v obci, která spadá do III. pásma ochrany Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory.Jedná se sice o malou stavbu, ale výzva to byla velká a plná dobrodružství.
Dům v Hraběticích na první pohled každý vnímá jako moderní architekturu, která přitom jako by na dané místo přirozeně patřila od nepaměti. Jak se vám podařilo skloubit moderní architektonický výraz s tradicí, s geniem loci daného místa?
Jsem velký příznivec hor a tenhle kout Jizerek mám, dá se říci, za domem. Žiji totiž a pracuji v Jablonci. Když jsem dostal tenhle úkol, přemýšlel jsem o tom, kterou zvolit cestu – samozřejmě jsem mohl nakreslit v podstatě kopii tradiční horské chalupy, jaké se zde stavěly v dobách minulých – ty měly své charakteristické znaky, ale rozhodně nebyla jedna jako druhá. Vzhledem k tomu, že pozemek je ve III. zóně CHKO, byla by to cesta rozhodně snadnější, zejména co se týká povolovacích procesů. Nežijeme ale v osmnáctém století, a tak jsem se snažil vymyslet koncept současný, který by odpovídal jak esteticky, tak funkčně naší době, a přitom s určitou pokorou ctil stavební tradici dané lokality a zároveň vyhověl regulativům krajinářů.
Které regulativy jste museli striktně dodržet?
Museli jsme v souladu s obecnými předpisy správy CHKO řešit dům jako podélnou hmotu orientovanou po vrstevnicích, použít tvar sedlových střech, využít přírodní materiály a barevnosti a nesměli jsme překročit maximální výšku hřebene původního domu.
O čem jste s krajináři vedli největší diskuse?
Těch sporných bodů bylo opravdu hodně. Jednalo se především o podlažnost domu (my jsme navrhovali 2 podlaží + podkroví, správa CHKO povoluje pouze 1 podlaží + podkroví), problémem byly námi navržené menší sklony střech, než je požadovaných 45°, absence přesahů střech, velmi se diskutovala hmota a situování pomocného objektu, široký vikýř na střeše, způsob použití dřevěných obkladů (požadována prkna se svislým přelištováním) a další. Absolvovali jsme opakovaná a složitá jednání, kdy na mě mnohdy již padala beznaděj. Důležité ale bylo, že jsme měli plnou podporu investora, který se též nechtěl vzdát našeho řešení, se kterým se od počátku ztotožnil. Nakonec se nám však podařilo udržet v podstatě původní koncept, jedinou větší změnou byl tvar střechy pomocného objektu, kde jsme v první verzi navrhovali střechu sedlovou.
Kámen a dřevo jsou materiály, které charakterizují vaši stavbu a dominují v souvislosti s jednoduchým tvaroslovím stavby. Užití kamene v současné architektuře je často ryze formalistické, výtvarně i řemeslně nezvládnuté, často až na hranici vkusu, kýče. Neobával jste se takového laciného efektu?
Ze zkušeností „horala“, a dovolím si říci i znalce Jizerských hor, dobře znám mnoho kamenných staveb, které v této lokalitě vznikly v minulých dobách – ať to byly obytné stavby nebo jejich hospodářské části, malé sklárny či i větší průmyslové objekty (např. bývalá sklárna na Jizerce). A třeba i na cyklistické dovolené na chorvatských ostrovech mě kámen a jeho skladba zajímaly podstatně více než moře a i zde jsem hledal inspiraci a snažil se poznat, proč některé kamenné stavby jsou v mém vnímání dobré, a jiné ne (to už je bohužel ta naše profesionální deformace...). Při užití kamene na domě v Hraběticích mi bylo jasné, že musím docílit při skladbě kamene, liberecké žuly, naprosté přirozenosti. Zde byl podstatný již samotný výběr kamene v lomu. Nechtěl jsem, aby byl tvarově pravidelný, vyžadoval jsem při výběru zastoupení různých tvarů i velikostí, včetně odpadových úlomků. Důležitá pak byla barva spárovacího cementu a také způsob spárování. Tady jsem se snažil, aby výsledná plocha zdiva působila relativně homogenně a „nerozpadala“ se opticky na jednotlivé kameny. Dlouho jsme zkoušeli, než jsme došli k rozhodnutí, jak na to. Dřevo jste použili především na hospodářskou část objektu.
Jakou dřevinu jste do poměrně drsného provozu použili?
Vybrali jsme červený cedr. Je to dřevo, které díky svému složení a struktuře odolává povětrnostním podmínkám a vyznačuje se velkou tvarovou stabilitou při zátěžových situacích, jako jsou extrémní teploty v létě nebo naopak extrémní mrazy a vlhkost v zimě. Z tohoto dřeva jsou vyrobeny také pojízdné okenice, u kterých je tvarová stálost funkčně důležitá. Povrchově jsme dřevo neupravovali a je připraveno plynule a přirozeně stárnout. Zešedne a přizpůsobí se tak barevností kamenné fasádě.
Jaký je váš pocit nyní, když dům slouží majitelům?
Mám radost, že investoři jsou plně spokojeni. Těší mě, že dům, který v době stavby místní komunita zcela odmítala jako cizorodý prvek, je nyní přijímán (alespoň dle ohlasů, které se ke mně dostávají) kladně a v některých případech snad i s nadšením. Věřím, že se povedlo docela dobře ukázat, že moderní, jednoduchá, materiálově i tvarově střízlivá stavba se může plně integrovat i do prostředí, kde je zajisté dobré zachovávat genius loci, udržovat tradice. To ale neznamená vytvářet skanzeny a stavět jen napodobeniny. I moderní architektura může ctít tradici a přitom ji obohatit o soudobý výraz.
Psáno pro časopis Architekt 1/2010
Psáno pro časopis Architekt 1/2010
