ARCHITEKT 08 | 2006 - Město a socha I
Socha ve městě je legrace, recese, happening. Je to něco nepřirozeného, zdánlivě něco proti přírodě. Město bez sochy je však jako tělo bez duše. Je to jako společenství bez svátků a slavností, které spojují komunitu. Město s nedostatkem soch vypadá jako město skrblíků, chudáků, kteří jen živoří při starosti o základní existenci. Jako město, jehož obyvatelé nemají nic společného, jen privátní starost o přežití. Město bez soch vlastně ani není městem. Stavět sochy, to chce trochu furiantství, trochu velkorysosti a radosti ze života a chuti pospolitě se na něčem dohodnout, přesvědčit oponující většinu a uskutečnit to.
EARCH.CZ , 22. 8. 2006
Tolik o společensko-společenském smyslu stavění soch. A teď o prostorově-společenském smyslu. Město se skládá z domů a mezer mezi nimi. Některé jsou funkční – většinou ulice, náměstí, parky, nábřeží, dvory, ty nefunkční jsou například proluky po světových válkách nebo blbých režimech. Některé z těch funkčních i nefunkčních jsou povedené, jiné ne. Většinou aby měl průměrný obyvatel chuť v některé té mezeře pobýt nebo odněkud někam s chutí zajít, potřebuje jeho oko něco menšího, než jsou domy a stromy. Od toho jsou tu sochy. Vyplňují měřítkem onu propast mezi krabicemi proti dešti, kterým se říká architektura, a mezi vzorky přírody, které ve městě zastupují stromy. Někdo by mohl namítat, že dostatečnou výplní této propasti je člověk, zvlášť když uvážíme, že většina soch ve městě až do nedávné doby byly sochy figurální. To je možná řešení jen zčásti. Jednak je člověk v městském prostoru trochu malý (proto se sochy většinou dělají o něco větší než člověk), jednak málokdo vydrží na jednom místě, i kdyby to místo vybral profesionál přes prostory. A pak co v extrémních situacích, když je venku zima? Nebo v noci, když už skoro všichni spí? V tu dobu tam sochy zůstávají a zabydlují prostory, které by jinak byly děsivě opuštěné. Tak jsme probrali dva důležité důvody. Třetí je pro velkou část obyvatel nejdůležitější. Sochařství je z velké části funerální řemeslo. Sochy mají prodloužit život slavným, mocným nebo movitým nebožtíkům, také mučedníkům, prorokům, hrdinům, hnutím, epochám, idejím, některé z těchto jmenovaných položek jsou žádoucí, užitečné, jiné pokleslé, a v diktaturách se dělají masově sochy i žijícím. Esteticko- -prostorově-společenská kvalita sochy může být nezávislá na kvalitě oslavované ideje, ale dost často pro blbé ideje vznikne blbá socha, nebo když sochu pro dobrou ideu organizují zasloužilí kulturní ignoranti, vznikne blbá socha, v jejímž stínu skomírá i její ušlechtilá idea. Proto je velmi těžko kontrolovatelná užitečnost ideových soch, a tak socha dost často město spíše hyzdí než zdobí. Ani druhý extrém – sochy jen tak pro ozdobu nebo jednoduchý užitek, jako jsou fontány a bronzové figury pro pobavení, nemusí přinést mnoho krásy. Často vzniká něco plytkého, bez vztahu k místu, bez dobrodružství osobitosti, takových povrchností vznikají po evropských městech stovky a výraz daný jim tvůrci se podobá jako vejce vejci. Za zajímavý a užitečný způsob tvoření soch považuji hledání neukončených míst ve městě a jejich dotváření se smyslem pro náladu, prostor, historii, legendu toho kterého místa nebo působení takových míst a samozřejmě je důležitý výběr sochařů, kteří dokáží zvládnout venkovní prostor. Ti méně zdatní nechť raději vytvářejí sošky do obýváků, tam je také dosti místa a neomezená škála vkusu pro kvalitu všeho druhu... Do veřejného prostoru by přece mělo jít něco, co splňuje estetické nároky alespoň té znalejší a citlivější části obyvatel. Ti méně náročnější si zvyknou a postupně si vylepší svůj vkus. Naopak to nefunguje. Časem se většinou pozná, že ten nebo onen politik, komunální pracovník nebo skupina měli jiné než obecně prospěšné estetické zájmy při zadání pokleslé nebo nedostatečné sochy, a pokud ne podezřelé zájmy, tedy určitě nedostatečný vkus či informace, a důsledkem bude pokles popularity těchto zadavatelů. Pomník jejich nebohosti však zůstává na věčné časy. KURT GEBAUERpokračování v časopise ARCHITEKT 08 | 2006 (MĚSTO A SOCHA II – viz strana 60)Na obálce budova společnosti Tipsport /FACIS - ARCHITEKTI/Michal Sluka, Fichard Cibik/Foto Andrea LhotákováZ obsahu čísla 08 | 06:REALIZACE > TURNING TORSO MALMÖ, ŠVÉDSKO / SANTIAGO CALATRAVA> PŘESTAVBA OBJEKTU V AREÁLU TISKÁRNY, PRAHA / MARTINA BUŘIČOVÁ, ŠTĚPÁN KUBÍČEK> DOSTAVBA BUDOVY SPOLEČNOSTI TIPSPORT, BEROUN / FACIS – ARCHITEKTI / MICHAL SLUKA, RICHARD CIBIK > RECENZE PETR PIŠTĚK > RODINNÝ DŮM MNICHOVO HRADIŠTĚ / JIŘÍ SMOLÍK, ZDENĚK RYCHTAŘÍK> RODINNÝ DŮM KLÁNOVICE / JIŘÍ SMOLÍK, ZDENĚK RYCHTAŘÍK > RODINNÝ DŮM KVĚTNICE / KAMILA AMBLEROVÁ > RODINNÝ DŮM MLADÁ BOLESLAV / JIŘÍ ŠPAČEK > RECENZE VLADIMÍR CZUMALO SOUTĚŽ > TRANSLOCATION / PETRA OPLATKOVÁ REALIZACE> PAMÁTNÍK OBĚTEM KOMUNISMU, LIBEREC / SPORADICAL / PETR JANDA, JAKUB NAŠINEC, ALEŠ KUBALÍK, JOSEF KOCIÁN, VERONIKA SÁVOVÁ > RECENZE KAMIL NÁBĚLEK ROZHOVOR> ARCHITEKT BALKRISHNA V. DOSHI, II. ČÁST / TEXT PETR KLÍMA PROFIL> KURT GEBAUER ANKETA> POMNÍK II. ODBOJI DISKUSE> KULATÝ STŮL: ARCHITEKTONICKÉ ŠKOLSTVÍ / TEXT PETR PIŠTĚKPUBLIKACE > ARCHITEKTURA V INFORMAČNÍM VĚKU / RECENZE PAVEL HALÍK VÝSTAVA> GERALD ZUGMANN / RECENZE PAVEL HALÍK HISTORIE> PROJEKT MARTINELLI VÝSTAVA> ZDENĚK ŠIMEK, SOCHAŘSKÉ DÍLO SERVIS > SOUTĚŽE, VÝSTAVY, PŘEDNÁŠKY, KONFERENCE, KRÁTCE SUMMARY
