MUZEUM HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY

Tendence současné muzeologie, způsoby prezentace sbírek a činnosti navazující jsou vedeny snahou po maximální otevřenosti a komplexnosti instituce. Pro moderní, současné muzeum je příznačný posun z pouhého ukazování , či ještě hůře : skladování předmětů, do pozice kulturně-vzdělávací instituce. Ve výsledku jde o maximální zpřístupnění prostor a sbírek , o upravení expozic pro potřeby a možnosti ( fyzické i mentální ) handicapovaných občanů a dětí. Nutností je nabídnout návštěvníkovi kvalitní služby různého charakteru. Obsahem muzejní budovy již není jen expozice sbírek, je to také přednášková místnost, knihovna, kavárna, restaurace či obchod, prostor pro setkávání, reprezentační party a v neposlední řadě lavička v parku ? celkově je to místo, kde ? ve společenském smyslu slova ? vidíme a jsme viděni. Do současného muzea mohou lidé přijít kdy chtějí, zůstat, jak dlouho chtějí, nemusejí se oblékat jako do divadla, mohou spolu hovořit. Také si mohou vybrat, co je zajímá a do jaké hloubky se problémem chtějí zabývat. Budova sama by měla dát možnost bádání a vzdělávání. Velice důležitá je struktura nabízených expozic. Tuto otázku je třeba řešit velice citlivě. Koncepce výstavy, prezentace sbírek ukazuje na způsob vidění nejen minulosti, ale i světa globálně. NADHLEDOVÁ PERSPEKTIVAKONCEPTMuzeum je katedrálou dneška. Ne však ve smyslu sekularizace chrámové funkce, nýbrž v tom smyslu, že muzeum je středem dnešního společenského života, muzeum má být uprostřed města a má se maximálně otevírat veřejnosti. Má být dějištěm významných událostí, udělování cen, zahajování kongresů atd., atd.Muzeum má být monumentálně symbolické (muzea 19. století) a zároveň přívětivé ? vybízející ke vstupu a k setrvání i k návratům.Stěžejní pozici v návrhu zaujímá stávající budova muzea. Je plně začleněna do nového komplexu, je součástí hlavní kompoziční figury. Záměrem bylo stávající - staré muzeum podpořit, zdůraznit i povznést, nekonkurovat mu, ale ani se nepřipodobňovat. Nově navržené prvky by měly být oporou, zrcadlem.Vůči magistrále se nové muzeum a jeho části nijak nevymezují. Nestavím žádné zdi, které by ji ještě více zvýrazňovaly a byly jen jinými bariérami, ani ji neignoruji (ostatně to ani nejde). Je pro mě ?nutným zlem? , které beru na vědomí. Prostor pod magistrálou je kultivován, není oddělen, netvoří hranici. Těleso magistrály je položeno nad komplexem muzea, plyne, běží, ?je?.Témata konceptu :Zřetelná organizace nových prvků: nezaplnit prostranství před stávajícím muzeem. Volná plocha je mnohostrannou hodnotou. Snahou je tedy jeho pozici a význam bez velikých gest zvýraznit.Osovost: přístup na ose stávajícího muzea, kompozice stávající budovy s budovou mediatéky.Podpořit důstojnost: sokl, hl.osa, ušlechtilé materiály, konkrétní proporce, měřítka prostorů.Transparentnost, skleněný plášť budovy mediatéky, vstupního objektu a světlíků, umožňuje vnímat stávající budovu muzea skrze tyto objektyKontrast: hladké skleněné plochy reflektují zdobné fasády, odlehčené a transparentní konstrukce stojí vůči masivní hmotěPříčné plány: budovy, jejich části, světlíky jsou řazeny v pásech za sebouPodzemní část: dvorana a světlíky. Usnadňují orientaci v prostoru, jsou "nosičemi" světla, do jisté míry pro budovu zásadní.Mediatéka: se stávajícím muzeem tvoří dvojici. Volná dispozice, maximálně odlehčená hmota, vkládané prvky uvnitř. Prosklený kvádr. Je kontrastem starého muzea, je jeho zrcadlem.DISPOZICE , PROVOZ , PROSTOROVÉ ŘEŠENÍV území de facto vznikají dvě stavby. Část před muzeem, která je situovaná do podzemí ? pod úvodní plato, a která se na povrchu projevuje svými stěžejními prvky ? ?světlíky? a ?nový dům? - mediatéku, kterou stavím za muzeum.Budova mediatéky tvoří se stávajícím muzeem dvojici, pár. Je navržena na totožné obdélné půdorysné ploše, představuje stejnou hmotu. Ke stávajícímu muzeu je však kontrastem, materiálovým i konstrukčním, zároveň budovu podporuje, muzeum se v ní odráží. Oba objekty ? historické muzeum i nově navrženou budovu ? chápu jako ?domy?, podstaty domů, tedy jejich prostory, konstrukci, účel, obalené do vnějších fasád. Stávající muzeum je ?oblečeno? do zdobné, štukové, členité fasády. Navrhovaná budova má transparentní, lehký, geometrický, přesně řezaný obal. Prostor mezi stávajícím muzeem a mediatékou bude pro automobilovou dopravu uzavřen a vznikne tak pěší zóna, park.Nové prostory umístěné do podzemní části se nad terén propisují kamenným plato, které tvoří sokl pro stávající budovu muzea a podporuje tak jeho monumentalitu. Úroveň soklu je 1,35 m nad úrovní ulice. Je tedy přehlédnutelné, vymezuje se však a tvoří předprostor vstupu do muzea a víceméně oddělenou odpočinkovou plochu. Nástup na plato je možný schodištěm umístěným na ose stávající budovy, či rampami ?vyřezanými? ve hmotě soklu. Prostory v podzemní části jsou osvětleny světlíky, které jako čisté skleněné krystaly vyrůstají z kamenné, vydlážděné plochy. Návrh řeší propojení stávajícího muzea s novými částmi podzemním vestibulem. Nově navržený vstup do komplexu muzea je umístěn na ose stávajícího muzea. Vstupní objekt je skleněný kvádr, ve kterém jsou umístěny výtahy a schodiště, kterými je návštěvník zaveden do hlavního vestibulu. Mezi stávajícím muzeem a novým vstupem je navržena vodní plocha, objekty se přibližují a do jisté míry splývají. Komplex muzea lze rozčlenit do tří částí. Na úrovni vestibulu (1.PP, ?6,5 m) se nachází nejvíce funkcí. Jsou zde informace, pokladny, kavárna a prodejny odborné literatury. Dále se zde nacházejí částečně oddělené prostory pro příležitostní výstavy a posluchárny. Tento vestibul propojuje všechny tři části muzea. První částí komplexu jsou podzemní prostory, kde se nacházejí nové výstavní sály. Jádrem této části je dvorana, z hora osvětlená světlíkem a zabírající hloubku tří podzemních pater. Podzemní část i její propis na povrch je založen na pásovosti, na podélných plánech jdoucích za sebou. Prostory okolo dvorany mají různé konstrukční výšky. Výškové úrovně jsou propojeny výtahy, vyrovnávacími schodišti či rampou. Vertikálním a horizontální komunikacím přísluší pásy podél dvorany. Návštěvník je tak stále v kontaktu se známým prostředím dvorany, která navíc skýtá rozmanité pohledy. Dalšími důležitými prvky jsou úzké světlíky, orientované, stejně jako dvorana kolmo na osu stávajícího muzea. Světlíky probíhají po celé výšce budovy, jsou nosičem světla. Spolu s dvoranou pomáhají orientaci návštěvníka. Stěnami světlíků se prochází do výstavních prostor a v určitých okamžicích se nabízejí návštěvníkům průhledy napříč všemi plány objektu. Struktura výstavních sálů je navržena tak, aby nabízela širokou škálu prostorů s rozdílnou výškou, intenzitou světla a možností propojení s dalšími prostory. Návštěvník je z horního vestibulu svezen na nejnižší podlaží (3.PP, -21,0 m), kde jsou umístěny úvodní části expozice. Prostory na tomto podlaží mají nejnižší konstrukční výšku (5,5 m resp. 3,0 m), jsou prostorově menší. Směrem nahoru se prostor zvětšuje. Hlavní výstavní prostory se nacházejí na úrovních ?18,0 m a ?15,5 m a díky jejich propojení rampou na sebe kontinuálně navazují. V čele dvorany jsou navrženy sály, jakési vložené, skleněné kostky, které mohou sloužit jako dětské ateliéry, promítací místnosti či jako oddělený výstavní prostor pro vyjímečný exponát.Druhou částí komplexu muzea je stávající muzeum, kde se nacházejí zejména výstavní sály. Z podzemního vestibulu se do výstavních pater nastupuje monumentálním jednoramenným schodištěm.Poslední částí muzea je mediatéka, nadzemní objekt, který obsahuje knihovnu, konferenční sál a kancelářské plochy. Tato budova je založena na volné dispozici, vkládání uzavřených buněk či paravánů a maximální transparentnosti.K/b>ONSTRUKCE , MATERIÁLY , TECHNICKÁ ZAŘÍZENÍNosný systém je tvořen železobetonovým skeletem v základním osovém modulu 6,2x6,1 metru. Ten je v návaznosti na staré muzeum a jádra modifikován na rozpon 5,5 m, místně 7,5m (maximum). Vymezení prostoru dvorany se prakticky děje žb. stěnami s ?vyřezanými? otvory. Další žb. stěny spolu se schodišťovými jádry se podílejí na prostorovém ztužení. Konstrukční výšky se liší podle konkrétních prostorů a jsou: 3m, 5,5m,6m, 6,5m, 7m . Tloušťka stropů včetně konstrukcí podhledu je 80 cm. Světlíky procházející celou výškou objektu mají nosnou konstrukci ocelovou. Skládá se z rámů a sloupů. Vlastní skleněné opláštění je neseno lehkými hliníkovými profily.MEDIATÉKAJednoduchá stavba o čtyřech nadzemních podlaží a dvou podzemních. Kvádr obalený sklem, místy s ?vyjmutými? prostory lodžií. Objemově vychází z hmoty starého muzea. Stropní desky jsou železobetonové, zčásti vykonzolované. Svislou nosnou konstrukci tvoří dvě řady železobetonových sloupů ve vzdálenosti 8,0 m a modulu á 7,1 m. Ztužení ? stabilitu zajišťují schodišťová jádra ve ?štítových? (kratších) stěnách.Objem sálu ve 3. np, resp. jeho opláštění uvažuji jako lehkou konstrukci, variantně jako žb. skořepinu. Skleněný plášť objektu je samonosný. Diplomní projekt: MUZEUM HLAVNÍHO MĚSTA PRAHYVedoucí práce: ing. arch. Zdeněk RothbauerVypracoval: Hana BauerováFakulta: FA ČVUT v PrazeSemestr: letní 2002HODNOCENí POROTY - DRUHÁ CENAPorota na této diplomové práci oceňuje samozřejmost s jakou autorka doplňuje zdánlivě nenapravitelně poškozenou a nedoceněnou strukturu města. Sympatickým rysem projektu je důsledná práce ve třech dimenzích a dispoziční vynalézavost. Pod "nenápadným" povrchem je rozehrána škála jasně hierarchizovaných prostorů a staveb.