Zakopaný pes
Česká architektura se pomalu, ale jistým krokem blíží k evropskému standardu. Pravda, srovnávat se se situací v Holandsku, Švýcarsku či Rakousku ještě dlouho nebudeme moci, ale v rámci středoevropského regionu se situace lepší. Je otázkou, kam bude směřovat vývoj, až dolehne blížící se recese i na naši zemi. V současnosti tento problém pociťuje například Dánsko, kde přední studia mají problémy se zakázkami a musí propouštět. A to v Kodani před dvěma lety panoval stavební boom.
EARCH.CZ , 10. 8. 2008
Alespoň, že se tam bude realizovat vlnka od architekta Kaplického. Co pomáhá kvalitě stavebních projektů v Dánsku je také prezentace a podpora výstavních projektů týkajících se současné architektury, samozřejmě vedle tradice architektů Jacobsena či Utzona. V Kodani se nachází Dánské centrum architektury, které je důležitým organizátorem projektů a propagátorem dánské architektury v zahraničí. Dánský pavilon na bienále v Benátkách vždy nabízí zajímavé prezentace současných trendů. Jak rozdílné od česko-slovenského dvojdomku. Myslím si, že by bylo vhodné, aby si obě bývalé země federace pronajaly ještě jeden pavilon pro samostatné prezentace. Ale to je asi hudba budoucnosti, pokud v čele Národní galerie bude tato neschopná garnitura. Myslím si, že zde je zakopán pes. Tato instituce, a možná i Národní technické muzeum, by měly být oněmi světlonosiči a prezentovat nejzajímavější současné trendy a připravovat náročné projekty pro zahraničí. Pravda, tím by ubylo „práce“ subjektům, jako jsou např. Galerie Jaroslava Fragnera, Centrum pro středoevropskou architekturu a Centrum architektury v Brně. Bohužel naše organizace či galerie nemají takové podmínky, především finanční, aby byly schopny na žádoucí úrovni připravovat náročné projekty. To si může dovolit pouze organizace, která má dlouhodobě garantované finanční zajištění, a ne galerie či občanská sdružení žijící od dubna do dubna ve strachu, zda po zasedání komisí či rozhodnutí městských zastupitelstev se prostory nezavřou, protože nemají na provoz. Je to obrovský problém pro přípravu dlouhodobější koncepce a při realizaci projektů ve spolupráci se zahraničím. Nadace české architektury má také omezený rozpočet na podporu projektů a developery zajímá až na světlé výjimky především zisk. Je pravda, že se koná v rámci prezentace současné architektury mnoho projektů, ale podle mého názoru jsou tyto aktivity trochu roztříštěné a nečitelné pro donátory. Operuje zde mnoho subjektů a dost často se tyto aktivity překrývají. Je to jistý druh neprofesionality či undergroundu, který měl své opodstatnění pár let po sametové revoluci. Samozřejmě je pozitivní, že mnoho studentů či praktikujících architektů má sílu připravovat či realizovat tyto projekty a je jim třeba velmi poděkovat. Ale nejsem si jist, zda toto je ta správná cesta. Autor je ředitelem Galerie Jaroslava Fragnera merta.dan @ gmail.com
