Výstava: Josip Plečnik | Kostely

Datum konání: 28.06.2012 (Celý den) - 30.09.2012 (Celý den)

Čtvrtek, 28. Červen 2012 - 2:00
| Napsal:

Sakrální stavby Josipa Plečnika, jednoho z nejosobitějších evropských architektů první poloviny 20. století a rodáka ze slovinské Lublaně, si mohou od 28. června do konce září prohlédnout návštěvníci olomouckého Arcidiecézního muzea.

výstava

Název Josip Plečnik | Kostely
Kdy 28. 6. – 30. 9. 2012
Kde Muzeum umění Olomouc
Arcidiecézní muzeum Olomouc | Ambit
Vernisáž 28. 6. 2012 | 18.30 hodin

Fotografie Plečnikových kostelů, jejichž autorem je významný slovinský historik umění a největší znalec Plečnikova díla Damjan Prelovšek, doplňují v křížové chodbě dva modely pražského chrámu Nejsvětějšího Srdce Páně a vzácné ukázky liturgických předmětů, které Plečnik pro tento kostel navrhl. Nad výstavou převzala záštitu slovinská velvyslankyně, paní Smiljana Knez.

Josip Plečnik (1872 – 1957) byl jedním z nejtalentovanějších a nejosobitějších příslušníků umělecké generace, která v 90. letech 19. století vystudovala na vídeňské Akademii výtvarných umění a počátkem 20. století výrazně ovlivnila středoevropské umění. „Plečnika později mnohé spojovalo s kulturou českých zemí. Vyučoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, stal se prvním hradním architektem T. G. Masaryka a jeden ze svých nejpůsobivějších kostelů, chrám Nejsvětějšího Srdce Páně, postavil rovněž v Praze. Sakrální architekturu považoval vůbec za vrcholné umělecké dílo,“ uvedl ředitel Muzea umění Olomouc a historik architektury Pavel Zatloukal. Výstava v ambitu Arcidiecézního muzea se podle něj soustředí právě na Plečnikovy sakrální stavby, mezi jinými na vídeňský kostel sv. Ducha (1910–1913), lublaňský kostel svatého Františka z Assisi (1925–1931) a kostely v Bogojině (1924–1927), sv. Michaela na Lublaňských blatech (1936–1940) a sv. Antonína z Padovy v Bělehradě (1929–1932).

V počátcích byl Plečnik pod vlivem svého vídeňského učitele Otto Wagnera, který propagoval funkční architekturu, jež umožňuje nerušený pohled na hlavní oltář a optimální akustiku. „Například ve svém vídeňském kostele sv. Ducha vynechal sloupy mezi loděmi a nahradil je konstrukcí, jaká se používala u mostních staveb. Protože nestačily peníze, užil levnějšího železobetonu, který tento kostel zařadil mezi nejvýznamnější sakrální stavby 20. století,“ upozornil autor výstavního projektu, významný slovinský historik umění a největší znalec Plečnikova díla Damjan Prelovšek. Pražský kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech byl projektován jako velký sál, který měl být postupně „sakralizován“ různými kapličkami nepravidelně rozmístěnými v interiéru. Každý věřící se tak při mši mohl ocitnout v blízkosti hlavního oltáře. „Z tohoto důvodu má zase lublaňský kostel svatého Františka z Assisi čtvercovou hlavní loď, kde se oltář nachází skoro uprostřed kostela a sloupořadí jej odděluje od zvýšené chodby pro procesí,“ řekl Prelovšek. Obzvláště zajímavým architektonickým řešením pak podle něj oplývají kostely v Bogojině, kostel sv. Michaela na Lublaňských blatech a kostel sv. Antonína z Padovy v Bělehradě. „První navrhl Plečnik na základě rozměrů staršího kostela, který využil jako nartex, tedy krytou pravoúhlou předsíň ze starokřesťanské baziliky. Na Blatech věřící co nejvíc přiblížil oltáři tím, že loď orientoval napříč na základní osu kostela. V Bělehradě se zase přiblížil východní křesťanské tradici a vzorem mu byl rovněž římský Panteon,“ přiblížil Plečnikovy stavby.

Podle Prelovška se slovinský architekt celý život snažil reformovat církevní architekturu a přiblížit ji demokratickým počátkům křesťanství. „Dnes bychom to nazvali úsilím o novou evangelizaci. Jako hluboce věřící umělec hledal Plečnik rovnováhu mezi tím, co považoval za základ katolické víry a liturgie a tendencemi moderní doby,“ historici umění se shodují na tom, že Plečnik svým experimentováním s typologií církevních prostorů daleko předstihl svoji dobu. „Tvrdil, že forma moderního kostela dosud nebyla nalezena a zároveň byl přesvědčen, že se věřící musí při modlitbě cítit bezpečně; z tohoto důvodů odmítal expresivní nebo naopak velmi transparentní církevní architektury svých vrstevníků. Vycházel z myšlenky starokřesťanské baziliky, jejíž charakteristické rysy mu byly vzorem pro vlastní tvorbu,“ dodal.

Výstavu v ambitu Zdíkova paláce – jedné z nejvýznamnějších církevních památek na Moravě – tvoří fotografie Plečnikových kostelů, jejichž autorem je Damjan Prelovšek a také dva modely. „Historii slavného Plečnikova vinohradského kostela Nejsvětějšího Srdce Páně doplňuje dřevěný model neuskutečněného návrhu kostela z roku 1923, druhý model zapůjčený ze sbírek Pražského hradu zobrazuje současnou stavbu,“ řekla kurátorka výstavy Anežka Šimková a doplnila, že vystaveno bude i dochované poklepové kladívko k položení základního kamene stavby kostela 28. 10. 1928. Vzácným obohacením výstavy jsou Plečnikovy liturgické předměty z kostela Nejsvětějšího Srdce Páně, které farnost laskavě do Olomouce zapůjčila. Kromě monstrance jsou to například svícny a mešní tabulky se zdobením polodrahokamy, charakteristickým pro Plečnikovy návrhy jeho užité tvorby. „Svou originalitou a uměleckým provedením mají tyto předměty v moderním užitém umění 20. století výjimečné postavení," připomněla Šimková.

Výstava, jejíž premiéra se konala v roce 2011 v pražské galerii Atrium jako projekt Městské části Praha 3 – Žižkov, potrvá do 30. září.

POŘADATEL VÝSTAVY
Muzeum umění Olomouc | Arcidiecézní muzeum Olomouc
AUTOR KONCEPCE, FOTOGRAFIÍ A TEXTŮ
Damjan Prelovšek
KURÁTORKA VÝSTAVY
Anežka Šimková
GRAFICKÉ ŘEŠENÍ
Beata Rakowská
INSTALACE
Výstavní oddělení MUO
ZÁŠTITA PROJEKTU
Smiljana Knez - Velvyslankyně Slovinské republiky v Praze
EXPONÁTY LASKAVĚ ZAPŮJČILI
Městská část Praha 3 – Žižkov, Římskokatolická farnost Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze, Pražský hrad