Secese podlitá betonem. Sluneční lázně v Luhačovicích po rekonstrukci
Rekonstrukce Slunečních lázní v Luhačovicích těší památkáře i architekty. Je to asi tím, že ji vedl Petr Všetečka – architekt a (bývalý) památkář v jedné osobě. A líbí se také běžným lidem, dá se zde vychutnávat káva a přitom se dívat na barevnou stavbu od Dušana Jurkoviče.
Adéla Vaculíková , 15. 7. 2025
Na severním okraji luhačovického lázeňského areálu stojí soubor secesních staveb známý jako Sluneční lázně. Za procedurami se do nich ale už přes deset let nechodí. Nynější rekonstrukce jim proto dala nové funkce – muzejní, společenskou a relaxační. Je zde možné posedět v kavárně, na sluneční terase nebo zajít na expozici o architektuře, lázeňství a kultuře. To vše v kulisách staveb (nejen) Dušana Jurkoviče, teď obnovené ateliérem TRANSAT architekti.
V jarních a letních měsících to ve Slunečních lázních krásně kvete. Opravily se nejen stavby, ale také se zkultivovalo jejich okolí, vysadila se tráva, květiny. V horkých dnech se tady dá také svlažit – ve velkém brouzdališti s kamínky na dně, které příjemně masírují chodidla. Původně šlo o bazén navržený přímo Dušanem Jurkovičem, ale jelikož se napájí z potoka, hygienici v něm dnes dovolují jen brouzdání. I tak to tady vypadá jako na plovárně, okolo vody stále stojí původní převlékací kabinky. Stejně jako všechny secesní objekty v areálu jsou pečlivě zrestaurované a obnovené.
Dostalo se ovšem také na moderní intervence. Dva domy, které nyní fungují jako muzeum, architekt Petr Všetečka propojil betonovým průchodem částečně skrytým pod zem. Že jde o novou, současnou vrstvu architektury, autor nijak neskrývá. Stěny i strop jsou z pohledového betonu.
Původně měly Sluneční lázně navázat na lázeňskou tradici, uvažovalo se o vzniku nového wellness provozu. Nakonec se investor, akciová společnost Lázně Luhačovice, vydal cestou muzea a společenských prostor - roli v rozhodnutí sehrály také dotační programy. Obnova areálu přišla na 153 milionů korun, z toho 70 milionů pokryly evropské dotace.
Léčba obyčejnou vodou
Areál Slunečních lázní má dlouhou, spletitou, a tím zajímavější historii. Od 18. století na jejich místě stál mlýn, pak se přidala pila a nakonec se tohle všechno proměnilo v lázeňský provoz. Léčilo se v něm říční a studniční vodou, sluncem, čerstvým vzduchem a později také bahnem. V kontextu luhačovických lázní to bylo unikátní zařízení – všude jinde se totiž používala minerální voda. Proslulá Vincentka vyvěrá pouhý půl kilometr odtud.
Areál z prvního desetiletí 20. století tvořený třemi velkými budovami, bazénem a další drobnou architekturou fungoval do roku 2012. Tehdy se z něj definitivně vystěhovaly zbylé lázeňské provozy a objekty – oproti své původní podobě a dispozicím už hodně pozměněné – se uzavřely kvůli špatnému stavu. Pro jejich další život byla tedy komplexní rekonstrukce nevyhnutelná. A vzhledem k tomu, že jsou Sluneční lázně už od 70. let chráněné jako kulturní památka, muselo se postupovat v souladu se zásadami a předpisy památkové péče.
Sluneční lázně se nikdy nepřestaly vyvíjet a rozšiřovat nabídku svých služeb, což se však často dělo na úkor jejich původní architektury. „I když jsme přistavěli nový průchod, užitná plocha areálu po rekonstrukci klesla asi o 15 %,“ vysvětluje Petr Všetečka z ateliéru TRANSAT architekti. Tím ukazuje, jak výrazně se areál v průběhu 20. století zahustil různými přístavbami. Zbourání některých z nich a obnova původní koncepce byly podle něj klíčové – pouze tak mohl areál znovu prokouknout ve své otevřenosti. Kompozice tří ve svahu stojících budov je opravdu nesmírně přitažlivá, zároveň elegantní.
Ve Slunečních lázních stojí tyto hlavní stavby: Vodoléčebný ústav, lázeňská prádelna s kotelnou a budova Sirných a slatinných lázní. Všechny jsou postavené v secesním stylu a dekorují je přírodní motivy zkombinované s lidovými prvky. A ačkoliv jsou si tedy objekty formálně podobné, pouze Vodoléčebný ústav je dílem proslulého architekta slovenského původu Dušana Jurkoviče.
Z tohoto důvodu se Vodoléčebný ústav obnovoval vůbec nejdůsledněji. Cílem bylo vrátit mu podobu z roku 1902, kdy vznikl přestavbou původního mlýna. Uvnitř se tehdy zřídily vodoléčebné místnosti, převlékárny a odpočívárna, postupem 20. století ovšem tohle vše převrstvily nové úpravy. Při nynější rekonstrukci se podařilo mnoho z původního najít – třeba ochlazovací bazénky nebo dokonce odtoková strouha starého mlýna. Obojí se nyní nachází v interiéru muzea, na které se Vodoléčebný ústav proměnil, expozicí tak jemně zurčí voda.
Prostorově i výtvarně nejpůsobivější místností Vodoléčebného ústavu je odpočívárna, která se nachází o patro výš. Je to vysoká místnost s horním osvětlením, falešným ochozem a dvěma vyřezávanými dřevěnými sloupy vynášejícími strop. „Věděl jsem, že léty poničený prostor odpočívárny patřil k jeho nejlepším interiérům,“ říká Petr Všetečka.¨
TRANSAT architekti Vodoléčebný ústav obnovovali s prahnutím po poznání jeho původního vzhledu, včetně už nedochované barevnosti. Nakonec se jí snad podařilo docílit, v odpočívárně díky průzkumům, v exteriéru díky popisům v první monografii Dušana Jurkoviče od Františka Žákavce z roku 1929.
Ateliér TRANSAT architekti je všeobecně známý rekonstrukcemi historických staveb. Přímo Petr Všetečka pár let působil jako památkář a s památkovými institucemi dále spolupracuje. A zkušenosti má i přímo s architekturou Dušana Jurkoviče. V Brně TRANSAT architekti rekonstruovali jeho vilu, kterou nyní spravuje Moravská galerie. Poznání díla architekta tedy bylo hluboké a možná dokonce srdeční. Podle nalezených exemplářů nebo dobových fotografií se doplnila chybějící okna, dveře a vybavení. To mělo původně také barevné čalounění, jelikož si ale Petr Všetečka dle svých slov „nechtěl vymýšlet“, mají ho nově vyrobené kusy nábytku nebarevné.
Ve Vodoléčebném ústavu se obnovovalo také nejvyšší patro, které původně sloužilo jako sezónní ubytování. Ani zde se vybavení nezachovalo, do pokojů se ale podařilo zakoupit dvě autentické obytné sady od Dušana Jurkoviče. Jedna pro obývací pokoj z roku 1905, druhá pro ložnici z roku 1901. Při návštěvě muzea si je můžete detailně prohlédnout.
Stavby nástupců
Kromě Jurkovičových staveb v areálu Slunečních lázní stojí také objekty jeho nástupců. Původní lázeňská prádelna s kotelnou se postavila podle stavitele Josef Schaniaka, který s architektem Janem Kočou pracoval také na budově Sirných a slatinných lázních. Obě stavby se zrealizovaly mezi lety 1909–1910.
„Na těchto objektech jsem oceňoval kontextuální přístup v prostředí Jurkovičových staveb, ale necítil jsem se tolik vázán jejich původní podobou,“ říká k těmto stavbám Petr Všetečka. Přístup k rekonstrukci areálu to velmi dobře vystihuje. Zatímco architektura od Dušana Jurkoviče se obnovovala dle historické dokumentace a vyrábělo se do ní vybavení podle dobových fotografií, u dalších objektů se postupovalo volněji – především tedy v jejich interiérech.
Více k tématu
Uvnitř původní prádelny s kotelnou je dnes kavárna, malý obchod a také moderní recepce muzea. Právě z ní se vstupuje do nového betonového průchodu, kterým se dostanete do Jurkovičova Vodoléčebného ústavu. Při cestě průchodem kromě betonu minete také nové obvodové stěny z luxfer. Volba tohoto materiálu, který je mimochodem nyní dost trendy, byla sofistikovaná – Dušan Jurkovič totiž patřil k prvním architektům u nás, který s nimi pracoval. Luxfery, správně sklobeton, jsou vynálezem přelomu 19. a 20. století a poprvé představené na světové výstavě v Paříži v roce 1889, kterou Dušan Jurkovič osobně navštívil. Přímo v Luhačovicích pak luxfery použil na tzv. Jurkovičově domě. TRANSAT architekti je nyní přinesli také do Slunečních lázní.
Bývalá budova Sirných a slatinných lázní má po rekonstrukci rovněž úplně novou funkci. Slouží konkrétně jako zimovistě palem, konají se v ní ale také různorodé společenské a kulturní akce. Uvnitř totiž došlo k vybourání všech nenosných konstrukcí, takže vznikl velký a k tomu působivý prostor, natřený na bílo, otevřený do krovu. Jde však o jakési prozatimní řešení, tento objekt se pravděpodobně ještě změní. Jak? To zatím investor nechává otevřené.
Bude se pokračovat
Investorská společnost Lázně Luhačovice je soukromou společností, která městu sice nepodléhá, ale výrazně ovlivňuje jeho fungování, rozvoj, popularitu a vzhled. Vlastní totiž většinu hlavních lázeňských staveb, včetně „veřejného“ prostoru při Lázeňském náměstí, divadla a dokonce kolonády (která prošla rekonstrukcí v letech 2018–2019).
Pro architekturu Luhačovic je klíčové, že se Lázně Luhačovice ke svému majetku chovají s respektem a uvědomují si jeho kulturní hodnotu – a to potvrzuje nejen rekonstrukce Slunečních lázní. Bylo by pozitivní, kdyby se jejich přístupem inspirovali i jiní.
Opravené a znovu otevřené Sluneční lázně už získaly několik ocenění – například Lázeňská inspirace 2025, Gloria musealis 2024 (kategorie Muzejní počin), Stavba roku Zlínského kraje 2024. Další možná přibudou a rekonstrukce se také dostala do letos vydané ročenky české architektury. Nezáleží přitom tolik na tom, které z vyznamenání jsou relevantnější. Důležité je, že ukazují na stále sílící trend řemeslně kvalitních a citlivě navržených rekonstrukcí památek s přidaným současným twistem.
Téma rekonstrukcí památek se již stalo součástí mainstreamu a jeho význam stále roste. V tomto ohledu byla milníkem extenzivně medializovaná rekonstrukce paláce hradu Helfštýn (atelier-r), která v roce 2021 získala Českou cenu za architekturu. Rekonstrukce významných staveb se dnes řadí mezi nejvíce očekávané projekty – připomeňme třeba s jakým zájmem veřejnosti se otevíraly Automatické mlýny v Pardubicích (TRANSAT architekti, Prokš Přikryl architekti, Šépka architekti, Zette ateliér), Císařské lázně v Karlových Varech s novým sálem (Petr Hájek Architekti, vítěz České ceny za architekturu 2024) nebo nedávno dorekonstruovaný hotel Intercontinental v Praze (TaK Architects). Obnova Slunečních Lázní je ve srovnání s nimi projektem menším, zvoleným přístupem a propracovaností ovšem neméně významným a pozornosti hodným. Ukazuje navíc, že se příkladné rekonstrukce skutečně šíří i do regionů a menších měst. Podporovat atraktivitu místa kvalitní architekturou je sázka na všeobecně dobrou kartu. Lázně Luhačovice to chápou a věří, že jim kromě dobrého pocitu z odvedené práce bude také přivádět zákazníky.
- Autoři: Petr Všetečka
- Ateliér: TRANSAT ARCHITEKTI
- Spolupráce: Karel Menšík, Silvie Jagošová, Robert Václavík, Tereza Novotná, Alena Všetečková, Kajetán Všetečka, Tomáš Jiránek, Ondřej Černík, Petr Daniel
- Investor: Lázně Luhačovice, a.s.
- Projekt: 06/2016 až 01/2020
- Realizace: 03/2021 až 04/2024
- Zastavěná plocha: 1 664 m²
- Obestavěný prostor: 13 995 m³
- Náklady: 153,45 mil. Kč, projekt vznikl s přispěním dotace z evropských fondů (Integrovaný regionální operační program) ve výši 70 milionů
- Hlavní dodavatelé: Navláčil stavební firma, s.r.o., Dřevozpracující výrobní družstvo Jaroměřice nad Rokytnou, Tabernákl, spol. s r.o.
- Osvětlení: Miloš Zimula (ATEH lighting, s. r. o.)
- Jednotný vizuální styl a grafický design expozice: Zdeněk Macháček (STUDIO 6.15 s. r. o.)
- Dotační žádost a studie proveditelnosti: Antonín Šimčík (BeePartner a.s.)
- Spolupráce na libretu k expozici o Dušanu Jurkovičovi a Leoši Janáčkovi: Ludmila Loucká (Nadace Leoše Janáčka)
- Adresa:: Leoše Janáčka č. p. 97, Luhačovice
