Když méně znamená více

Pátek, 12. Srpen 2016 - 0:00
| Napsal: | Zdroj: Autorská zpráva

Je vždy škoda, aby plochy v těsné blízkosti významných budov sloužily víceméně jako parkoviště, o to více, když jde o reprezentativní předprostor. A přesně tak to donedávna vypadalo i před Emauzským klášterem – celkovou neuspořádanost však díky ateliéru IXA nahradila důstojná jednoduchost, vycházející primárně ze samotné materiality.

IXA, Piazzetta u kaple sv. Kosmy a Damiána v Emauzích – foto © Benedikt Markel
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Tomáš Hradečný
Ateliér IXA
Spolupracovníci Benedikt Markel, Klára Hradečná
Světadíl Evropa
Země Česká republika
Město Praha 2 - Nové Město
Ulice, číslo Na Slovanech
PSČ 128 00
Datum projektu 2014
Datum realizace 2015
Zastavěná plocha 590.00m2
Poznámka

Foto © Benedikt Markel

Sjednocení plochy sevřené kaplí Sv. Kosmy a Damiána, kostelem Panny Marie a křídlem dermatologického ústavu je provedeno jako moderní geometrizovaná struktura sestavená z tradičních materiálů. S celou plochou pracujeme jako s koláčem, jehož jednotlivé díly zvednuté z podložky odhalují v místech řezů základní hmotu – ocelový plech. Pro diagonální rastrování, inspirované původní výdlažbou vstupního nádvoří před ambitem při Vyšehradské ulici, používáme hlineckou žulu a ocelové pásy.

Zvláštní pozornost byla od počátku věnována materiálovému řešení. Výplň čtverců o straně délky vídeňského sáhu byla v našich představách od počátku tvořena oblázky. V tom jsme se shodli při konzultacích s Janem Holečkem z Národního památkového ústavu i Karlem Švejdou, správcem areálu kláštera. Plečnikova valounová dlažba z Palácového dvorku na Hradě, podobně jako výplňová dlažba v zahradě Na Valech, nebo valounový „koberec“ pod kašnou na Jiřském náměstí od HŠH, byly shodně tvořeny ručním kladením valounů do betonového lože. Tuto pracnost jsme si s ohledem na omezený rozpočet nemohli dovolit, a proto přicházel v úvahu tryskaný beton.

Technologie tryskaného betonu je celkem běžně užívaná pro výrobu tzv. vymývané dlažby, ovšem v našich podmínkách je spíše spojována s nejpokleslejší formou architektury v podobě okrašlovací parkové nebo spíše chatařsko-kutilské produkce. Firmy, disponující výrobní technologií, nebyly schopny použít kamenivo jiné, než nejjemnější frakce kačírku, takže nezbylo než přesvědčit jednu z firem, aby si potřebné vybavení opatřila a na několika vzorcích vyzkoušela použití říčního kameniva hrubší frakce. Ve dvou realizačních etapách, rozdělených poslední zimou, se experiment podařilo dotáhnout do konce.

Celé prostranství bylo očištěno od uměle vytvořených dopravních bariér rozdělujících jej na chodníky a vozovku, a to včetně lamp veřejného osvětlení. Užitím „jezdeckých“ schodů byl eliminován prostor, kde parkovali neukáznění řidiči, a tak nutným zlem regulujícím vjezd automobilů do areálu zůstaly jen výsuvné pilíře s komunikačním systémem, které nahradily původní závoru. Koncepci osvětlení stanovil po několika večerních a nočních prohlídkách Miloslav Naděje takto: „Nejlepšího výsledku dosáhneme, když tam nebude nic!“