Školka jako oranžerie a městský dům. Studio re:architekti vyhrálo soutěž na novou školku Červený vrch

Pondělí, 4. Květen 2020 - 10:03
| Napsal: | Zdroj: Autorská zpráva

Na podzim minulého roku vyhlásila městská část Praha 6 otevřenou architektonickou soutěž, jejímž zadáním byl návrh nové budovy mateřské školy a její zahrady v rámci areálu Základní školy Červený vrch ve Vokovicích. Vítězem se stalo architektonické studio re:architekti, které navrhlo geometricky jednoduchou stavbu přizpůsobující se místnímu urbanismu. Návrh školky využívá svažitý terén, takže se třídy mohou otevírat přímo do zahrady. Třídy lze navíc propojit se zimní zahradou a nabídnout tak dětem atraktivní prostředí v průběhu celého roku. Zimní zahrada zároveň snižuje energetickou náročnost budovy, zelená střecha pak absorbuje déšť a poskytuje plochu pro solární kolektory a panely. Jak popisují sami autoři, vzniká "mateřská škola jako pavilon oranžerie a zároveň jako městský dům".

Studio re:architekti zvítězilo v architektonické soutěži na školku Červený vrch v Praze. Zdroj: re:architekti
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Michal Kuzemenský, David Pavlišta, Ondřej Synek, Jan Vlach, Jiří Žid
Ateliér re:architekti
Spolupracovníci Vojtěch Ružbatský
Světadíl Evropa
Země Česká republika
Město Praha 6 - Červený Vrch
Datum projektu 2020
Poznámka

1. místo ve veřejné architektonické soutěži

Investiční náklady 50 mil. Kč

Škola je zasazena do svahu podél ulice Africká. Dům se racionálně začleňuje do okolního pravoúhlého urbanismu solitérních budov, má vlastní vstupní předprostor a ponechává si odstup od budovy ZŠ. Tím vytváří jasně vymezený a nezávislý areál.

Usazení ve svahu je využito pro efektivní rozdělení školky do základních funkčních částí. V přízemí je situován hlavní vstup, administrativa, kuchyně a místnosti heren pro setkávání dětí s rodiči. Ve vyšších patrech jsou pak třídy mateřské školy, které se velkoryse otevírají do zahrady. Usazení ve svahu umožňuje nestandardní třípodlažní řešení mateřské školy, kdy únikové cesty ze tříd mohou být pouze přes jedno podlaží.


Školka Červený vrch v Praze od studia re:architekti, 1. místo ve veřejné architektonické soutěži. Na vizualizaci vchod do budovy z ulice Africká

Třídy mají podél jižní fasády zimní zahradu, se kterou se dají propojit. Třídy tím získávají větší variabilitu prostředí, která se v průběhu roku proměňuje. Každá třída má své samostatné zázemí a fungují tak na sobě zcela nezávisle. Vstupy do tříd jsou z centrální haly přes šatny propojené s umývárnami. Třída slouží jako společný prostor ke hře, odpočinku a i jídlu, děti nemusí nikam přecházet. Prostor se dá předělit na dvě poloviny závěsem.

Nová budova se chová do ulice jako sebevědomí městský dům s parterem a do zahrady jako pavilon oranžerie. Klíčové pro vnímání domu jsou kvalitní užité materiály a jejich provedení. Fasádu artikulují povrchy z různě strukturované omítky a nejvýraznějším prvkem je dřevěné obložení oken.


Vizualizace zimní zahrady mateřské školy v Praze-Vokovicích 

Zimní zahrada slouží i jako pasivní ochrana proti přehřívání a ztrátám tepla. Vytváří energetický buffer na jih otevřeným třídám. Svou hloubkou zamezí přímému vniku letního slunce do tříd, ale níže umístěné slunce zimní, místnosti prosvítí a prohřeje vzduch zahrady. Prostor se dá v létě odvětrávat nahoře umístěnými komíny a dům se dá předchlazovat chladnějším nočním vzduchem. Zelená střecha absorbuje srážkovou vodu a poskytuje prostor pro umístění solárních kolektorů a panelů.

K jihu otočená zahrada je tvořena velkou nezpevněnou plochou s různými druhy materiálů, které vytvářejí rozdílná a více či méně definovaná zákoutí (tráva, štěpka, písek). Okraj zahrady je lemován lučním kvítím a keři. Prvky zahrady jsou rozmístěné tak, aby na zahradě mohlo být nezávisle více tříd najednou. Je využito přírodních materiálů a svažité části zahrady na východě budou jemně terénně modelované, aby zde vznikly lépe využitelné terasy.


Areál mateřské školy z nadhledu, autoři návrhu re: architekti - Michal Kuzemenský, David Pavlišta, Ondřej Synek, Jan Vlach, Jiří Žid, spoluautor Vojtěch Ružbatský, spolupráce Michaela Hudečková