Architekti vs. památkáři I | Dům určuje míru své hodnoty

Pozhovor s Ing. Josefem Šandou. “Je dobré si uvědomit, že u nás je již velká část potřebného bydlení postavena a nám nic jiného než znova a znova přestavovat nezbývá.”Pane inženýre, jaký přístup k přestavbě starého domu ze strany investora považujete za nevhodný? Spousta lidí si neuvědomuje, že laické opravování bez projektu může způsobit ještě daleko větší škody, než byly původní závady objektu. Nedávno se mi známý v dobré víře pochlubil, jak levně si rekonstruuje svůj dům. Lepil ho dohromady podle toho, co kde výhodně koupil, nebo co sehnal zadarmo. Jedno okno měl plastové, druhé ocelové, strop v horním podlaží zateplil tak, že nad něj dal pěticentimetrový polystyren. Když se toto zateplení příliš neprojevilo, přidal dalších 5 cm zevnitř. O tom, co se v jednotlivých izolačních vrstvách skutečně děje, samozřejmě nic nevěděl, zřejmě netušil ani existenci tepelných mostů nebo rosného bodu. A myslím, že jsem ho zklamal, když jsem vůbec nesdílel jeho stavební nadšení. A to jsem nekomentoval skutečnost, že opravoval vyplavený dům v zátopové oblasti. Podobné zásahy totiž nejenom neplní předpokládanou funkci, ale mohou vážně ohrozit i dosud nenarušené konstrukce. Jiní známí zase nečekali, až se vysloví mnou pozvaní specialisté, a několik let trvající závady se v náhlém návalu činorodosti rozhodli vyřešit ihned podle doporučení party, která něco kopala v sousedství.Lidé se často k odbornému přístupu při stavbě staví negativně, projekt považují za zbytečné vyhazování peněz, a někdy se dokáží až nepřátelsky chovat k tomu, kdo má odlišný názor. V roce 1976 jsme například s jedním stavebníkem na venkově stavěli asi první český nízkoenergetický dům s důkladným zateplením. Sousedé za to stavebníka doslova vyloučili ze svého společenství, přestali s ním mluvit, v noci mu polystyren ze stavby odváželi na skládku. Pomineme-li statické a jiné závažné zásahy do nosných konstrukcí (které bez odborníka mohou dopadnout katastrofálně), nejčastější nebezpečnou úpravou starších domů je zateplování fasády, a především střechy pro bydlení v podkroví. Bývá zpravidla prováděno svépomocí, přestože jde o problematiku velmi citlivou na správný návrh a pečlivou řemeslnou práci. Zateplený dřevěný krov na zděném domě je z konstrukčního hlediska pochybný už ve své podstatě - dřevostavba na zděné podnoži je konstrukční i realizační problém, který asi vůbec nelze přijatelně vyřešit. A pouštět se navíc do zateplování krovu bez odborníka může znamenat provlhnutí, a pozdější destrukci celé střechy. Přestavba, i když je dům zdánlivě v dobrém stavu, představuje značně vysoké náklady. Není výhodnější nová stavba? Rekonstrukce nebo adaptace staršího objektu bude určitě mnohem pracnější, (i když ne nutně nákladnější) jak při projektování, tak při samotné stavbě. A může přinést ještě mnohé, předem nepředvídané problémy. Náklady na stavbu se však dají do jisté míry odhadnout rozhodující by měla být ekonomická rozvaha, jakou hodnotu přestavba přinese. Starý objekt nemůže nikdy sloužit úplně stejně jako nový dům, sám vlastně už předem určuje hranici výsledné hodnoty. A jen v této míře mají také smysl investice vložené do rekonstrukce. Ještě více zde potom platí, že největší užitek přinese péče věnovaná etapě projektování. Častým důvodem pro opravu nebo přestavbu staršího objektu bývá citový vztah investora. Může mít zájem na udržení rodinné tradice, nebo si domu cení pro jeho historickou či uměleckou hodnotu. Prostorové řešení domu může představovat určitý životní styl, jehož kontinuitu chce zachovat. Ale značnou komplikací pro adaptaci stavby k novému životu může být právě její původní architektonická kvalita. V tomto případě budou rozsah úprav asi omezovat památkáři, a je možné, že představy investora zcela zamítnou. Na druhé straně ani mnohamilionová novostavba nemusí být zárukou hodnotného řešení a paradoxně nemusí přinést nic nového. A také je dobré si uvědomit, že u nás je již velká část potřebného bydlení postavena, a vzhledem k našim tradičním technologiím nám nic jiného než znova a znova přestavovat nezbývá.Pokud se stavebník rozhodne pro odborně provedenou přestavbu, jak získá jistotu, že si vybral správného architekta? Určitě by klientovi mělo být podezřelé, když mu hned na druhé schůzce architekt předvede vizualizace dokončené stavby. Na počátku každé spolupráce musí architect naopak získat co nejvíce informací, zajímat se o názory, představy a životní styl člověka, který bude stavbu užívat. Architektura je služba poskytovaná investorovi, žádné předvádění vlastních invencí nebo originálních názorů na uměleckou tvorbu za peníze klienta. Architekt má povinnost jeho investice šetřit, a drahé řešení je nesmyslné (pokud na něm sám stavebník netrvá), pokud existují levnější varianty. Pro vysvětlení můžeme jako příklad použít zimní zahradu: za určitých podmínek může přispět k vytápění domu využitím solární energie, ale pouze pro takovýto účel jsou zřizované velké skleněné plochy neúměrně drahé. Nízkoenergetický provoz se bez solární energie obejde, stejnou službu domu přinese i mnohem levnější řešení. Jestliže investor zimní zahradu požaduje, proč ne. Ale není v pořádku, když ji architekt chápe jako symbol svého přístupu. Projektant by měl vždy nabídnout každé řešení v několika konstrukčních variantách vysvětlit, jakou kvalitu a jakou cenu každá z nich představuje. V těchto souvislostech je třeba připomenout, že investice neznamenají jen náklady na samotnou stavbu, jejich součástí je také nákladnost provozu nebo životnost objektu. (Nevhodné šetření na tepelné izolaci se negativně projeví vyššími náklady na vytápění domu, nekvalitní omítky nebo laciná okna musíte častěji obnovovat.) Každá stavba je celým souhrnem funkcí, o její hodnotě vypovídá technická, hospodářská a kulturní úroveň, vztah mezi pořizovacími náklady a vlastním užitkem. Nejdříve by se měl tedy architekt s klientem bavit o jeho nárocích, porovnat možnosti řešení s jeho požadavky, a systémově vybrat to nejvhodnější. Měl by mu nabídnout podrobný technický popis příštího domu i rámcový rozpočet daleko dříve, než vytvoří první skicu vzhledu. Může investor rozpoznat, kdy namísto kvalitní služby na něm firma nebo projektant chtějí především vydělat? To se dá předem těžko odhadnout, ale jisté znaky mohou stavebníka upozornit. Třeba když zástupce stavební firmy ještě před prohlídkou objektu konstatuje, že okna se musí vyměnit za plastová. Jednak opravená původní dřevěná okna mohou být často lepší než nová plastová, ale především to signalizuje pravděpodobný finanční zájem - výrobci svým odběratelům provize vyplácejí v procentech, a tak se peníze nejsnáze získávají jednoduchým zabudováním drahých výrobků. V našich podmínkách se do projektu někdy předepisují dodávky konkrétních firem i v dobré vůli, protože projektanti si na minulých stavbách ověřili jejich kvalitu a nechtějí za peníze investora zbytečně experimentovat. Ale v některých zemích by to bylo nepřijatelné, projektant by dokonce mohl přijít o licenci. Upadl by totiž do podezření, že dává přednost konkrétní firmě právě kvůli provizím. Etika projektování nebo manažerství staveb by však provize vůbec neměla připouštět. V Čechách se to za nic špatného nepovažuje, bere prakticky každý, a tak by se snad alespoň mohlo požadovat, aby se provize investorovi přiznávaly. Jestliže se architekt opravdu zajímá o potřeby klienta a sám přemýšlí, jak šetrně s jeho investicemi zacházet, pak je velmi pravděpodobné, že mu záleží především na dobrém výsledku. Myslím, že tato skutečnost by se měla projevit už v počátcích spolupráce.Ing. Josef Šanda vyučuje předmět Stavitelství na katedře architektury Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Je považován za jednoho z našich nejlepších odborníků. Je členem redakčních rad odborných časopisů Architekt a Stavba, jako konstruktér spolupracuje s předními českými architekty (například s Evou Jiřičnou na interiérech v Tančícím domě; se svými bývalými studenty Petrem Kolářem a Alešem Lapkou založil projekční ateliér ADR). Připravili Martin Verner,Věra KonečnáSouvisející článkyArchitekti vs. památkáři I | Dům určuje míru své hodnotyArchitekti vs. památkáři II | Neprůhledný systém je špatnýArchitekti vs. památkáři III | Bez investora památka zanikne