Qarta architektura | Poctivé řemeslo, slušnost, pokora a píle

Svou profesní dráhu zahájil David Wittassek jako student na fakultě architektury VUT v Brně v letech 1989 – 1995. Mezi osobnosti, na něž z tohoto období stále vzpomíná jako na zcela zásadní, patří architekti Ivan Ruler a Jaroslav Drápal. Jeho kariéru později ovlivnili i architekti a pedagogové Ivan Koleček, Karel Doležel a Robert Votický.

Již v průběhu studia působil David Wittassek v několika brněnských ateliérech. Po vysoké škole uvažoval o tom, že zůstane v Brně, a také zde rok po jejím absolvování působil. Postupně jej to ale začalo táhnout zpět do jeho rodiště a rozhodl se založit vlastní kancelář právě tam. V té době se mu podmínky pro založení vlastní praxe v Opavě zdály jako nejlepší. Ateliér založil jako neformální uskupení se dvěma spolužáky z fakulty. David Wittassek vzpomíná: „Mou tehdejší vizí bylo vytvořit zde architektonickou skupinu, která by nejen tvořila, ale také podporovala diskuze s laickou veřejností a na školách a prováděla širší architektonickou osvětu. To vše samozřejmě teprve v okamžiku, kdy by bylo možno opřít se o výsledky vlastní práce.“

Architektonický ateliér Davida Wittasska a tehdy dvou kolegů byl založen v roce 1997 a za dobu své existence prošel několika obměnami. Za více než 10 let měl za sebou realizace projektů, studií a soutěžních návrhů. Specializoval se na architektonické, urbanistické a interiérové projekty. Regionální umístění ale omezovalo jeho pole působnosti pouze na Opavu a okolí.

Qarta architektura

Před sedmi lety David Wittassek začal spolupracovat s pražským ateliérem Qarta, jmenovitě s Jiřím Řezákem, s nímž se podílel na řadě významných projektů. Spolupráce vyústila v založení architektonické skupiny a firmy Qarta architektura.

Qarta architektura je skupinou architektů spojenou s hlavním městem stejně jako s regionem severní Moravy a Slezska. Dvě třetiny týmu pracují v Praze, třetina v Opavě. Dvacet architektů a stavebních inženýrů doplňuje řada externích specialistů. Jejich činnost pokrývá všechny stupně dokumentace, tedy projektovou přípravu, návrhy staveb, dokumentaci pro územní a stavební řízení i vlastní realizaci, zadání stavby dodavateli, autorský a investorský dozor. Členové ateliéru mají za sebou dlouholetou spolupráci s Richardem Bofillem, zkušenosti na projektech v Praze, Ostravě, Opavě či třeba Litomyšli. Mezi významné klienty kanceláře patří Project Development Skanska CZ, C21, Real Estate Karlín Group, J&T, Skanska Property nebo M2. Ateliér klade důraz na svědomitou a pružnou práci s dobrými nápady a pro osvícené investory.

David Wittassek považuje za klíčové momenty, jež výrazně ovlivnily jeho profesní dráhu, odchod z Brna do Opavy, rozdílnost názorů s opavskými kolegy, jež vyústila v jeho přesídlení do Prahy, kde se stal partnerem v ateliéru Qarta architektura.

Zajímavé zkušenosti a možnost vidět věci z druhé strany mu přináší i fakt, že se jako porotce také účastní architektonických soutěží. Na otázku, na jaké největší překážky David Wittassek při své práci naráží, architekt odpovídá: „Jedním z hlavních problémů je přílišná sešněrovanost územních plánů. Je neskutečné, s jakými definicemi se při tvorbě nových domů člověk setká. V některých případech se také setkávám se stále nepřekonanou byrokracií, neochotou a lidskou malostí.“

Čtěte dále! Článek pokračuje na další straně >>>

Navázání na tradice moderny

Z mnoha projektů ateliéru získala hned dvě ocenění stavba rodinného domu manželů Czudkových v Opavě (2006), a to Grand Prix Obce architektů – čestné uznání a Stavba Moravskoslezského kraje – cena laické veřejnosti, čestné uznání v kategorii novostavby. Jedná se o zajímavou stavbu, na jejíž podobě se podepsal vedle práce architekta také pozitivní přístup investora. Petr Czudek patřil k našim předním basketbalovým hráčům. S manželkou, která se věnuje aerobiku, si zprvu chtěli pořídit tradičně pojatý dům. Na základě konzultací se však vydali cestou hledání osobitého přístupu. Lokalita mezi Opavou a blízkými Kylešovicemi je ideálním místem pro bydlení. Za tímto účelem byla vyhledávána již v meziválečném období a dnes tvoří obě sídla jediný celek. V posledních letech zde dochází k satelitní výstavbě na západní straně celého území. Dům Czudkových stojí právě na jedné parcele nové výstavby.

David Wittassek společně s Jiřím Řezákem, jeho dlouholetým spolupracovníkem, navazují tímto projektem na tradice moderny. Vilu tvoří tři základní objemy. Prostřední kvádr je převýšen a bazilikálním způsobem prosvětluje střed dispozice. Obklad domu tvoří modřínové palubky a na sucho ložený slezský kámen, těšínský pískovec. S obkladovým materiálem na fasádě je nakládáno volně, výtvarným způsobem, neopisuje pouze jednotlivé hmoty objektu. Dřevo a kámen obkladového materiálu jsou na některých místech doplněny neutrálním, tmavě šedým odstínem omítky. Všechny použité materiály doplňují dřevěné rámy oken. Materiály z exteriéru se promítají i do stěn a podlah interiéru. Dům dýchá příjemnou přírodní poctivou atmosférou, ale všechny místní materiály zároveň působí exkluzivně.

Kompozice a kontrast

David Wittassek má na kontě více realizací rodinných domků. Vedle vily manželů Czudkových za zmínku stojí i rodinný domek u Zastávky v Opavě (2009), který v soutěži stavba Moravskoslezského kraje získal čestné uznání. Spoluautorem projektu stejně jako všech dalších je Jiří Řezák.

Stavba se nachází mezi stávající stísněnou zástavbou na parcele obdélníkového tvaru s převládajícím délkovým rozměrem. Svou podélnou osou je orientována ve směru sever – jih. Terén je rovinatý, klesá mírně směrem k jihu. Objekt rodinného domu má půdorys tvaru písmene L. Dům je určen pro bydlení čtyř osob. Má dvě nadzemní podlaží a je nepodsklepený.

Součástí stavby jsou zpevněné plochy pro příjezd a přístup k objektu, menší zahradní relaxační bazén s vířivkou umístěnou v pavilonu, terasa a oplocení. Stavba je koncipována jako kompozice několika kubusů, které vzájemně kontrastují použitým materiálem. Spodní kubus tvoří základnu, která je uzavřena do ulice, ale lehká a otevřená směrem do zahrady. Horní kubus je umístěn rovnoběžně s komunikací. Působí jako bariéra proti světu ulice a je navržen z lehčeji působícího materiálu. Celou kompozici doplňují vzdušné a otevřené konstrukce přístřešků z oceli, opláštěné dřevem. Na hrubo nanesená točená šedá omítka zdiva kontrastuje s dřevěným obkladem přístřešků. Prosklené plochy hlavního obytného prostoru se v maximální míře otevírají do zahrady, pokoje klidové zóny poskytují soukromí za industriálně působícím opláštěním z cortenových plechů.

Velké úsilí bylo věnováno maximálnímu využití plochy zahrady na úzké parcele a jejímu propojení s hlavním obytným prostorem.

Obytný komplex v brownfieldu

Stavby pro bydlení však nejsou jen rodinné domky. David Wittassek má ve svém portfoliu společně se svými kolegy z týmu Qarty také návrhy bytových domů a obytných celků. Za zmínku stojí projekt obytného komplexu Zelený dvůr v Ostravě. V dnes atraktivní lokalitě na Křižíkově ulici v centru města vznikla před více než sto lety jedna z prvních elektráren. Nyní již neslouží svému účelu a na jejím místě vzniknou moderní byty obklopené zelení. Jde o ukázkový příklad toho, že soukromí investoři už nestavějí jen na zelených loukách, ale začínají pro své projekty využívat takzvaných brownfieldů, tedy ploch, jež byly v minulosti poznamenány průmyslem. V přízemí objektů budou umístěny prostory pro obchod a služby a součástí areálu bude rozsáhlá plocha plná zeleně s vodními prvky.

Spolupráce s Richardem Bofillem

Mezi nejvýznamnější profesní zkušenosti Davida Wittasska a jeho kolegů Jiřího Řezáka a Rudolfa Půchyho patří dlouhodobá spolupráce s architektem Richardem Bofillem. David Wittasek dodává: „Možnosti dlouhodobě spolupracovat s takovým významným architektem si vážíme – o to více, že obdobné zkušenosti nemá mnoho ateliérů u nás.“

Spolupráce se konkrétně týká projektů Corso Karlin I a II v Praze a jedná se o další příklad využití a obnovy bývalého průmyslového areálu. Jednolodní hala s monumentálním štítem postavená po roce 1890 sloužila k výrobě plechových kotlů. Staré zastřešení bylo pravděpodobně v období mezi válkami nahrazeno ocelovými vazníky do tvaru mansardy se světlíkem ve vrcholu a v hale byla instalována jeřábová dráha.

Architektonický návrh přestavby vycházel z kontrastu mezi původní a dostavovanou částí. Zatímco původní část haly je mohutná, zděná se zdůrazněnými klenbami s římsou, nově doplněná část je ze skla a oceli, průhledná a co nejvíce odlehčená. Do objemu tvořeného štítem a podélnými zdmi byla vystavěna čtyřpodlažní budova s jedním suterénem. Štít do Křižíkovy ulice zůstal zachován a byl upraven v duchu původního členění včetně obnovené štukové výzdoby. Za zděnou částí bývalé haly byla umístěna dvě podlaží nově navržené vestavby. Další dvě podlaží vystupují nad zděnou část a jsou opláštěna dvojitou skleněnou fasádou, přičemž ve vnitřním plášti fasády jsou navrženy „portály“ vysokého řádu přes dvě podlaží s výrazně barevnou omítkou charakteru umělého mramoru.

Čtěte dále! Článek pokračuje na další straně >>>

Karlínská kotelna

Na rohu Pernerovy a Šaldovy ulice v pražském Karlíně vznikaly v první polovině 19. století výrobní haly a jim podřízené související budovy. Ty prorůstají klasicistní blokovou zástavbou, mísící se se stávajícími obytnými domy, jež navždy daly Karlínu charakteristickou pečeť této pražské čtvrti. Stavby kotelny a energocentrály spolu se svými dvory patří k fascinujícím komplexům karlínské industriální architektury.

Budova energocentrály je obecně vnímána jako jeden z nejcharakterističtějších prvků karlínské struktury. Rohová parcela, na které je umístěna, jen podporuje svou dominanci v lokalitě. S ohledem na takto daný stav omezili architekti vnější zásahy do hmoty budovy na nezbytně nutnou míru a zásadní zásahy prováděli pouze ve vnitřním prostoru stavby. Nové prvky striktně podřídili převažujícímu vzhledu budovy. Stávající koncepce domu je dvoupodlažní hmota s převýšeným druhým nadzemním podlažím. Sedlová střecha pod sebou ukrývá sedm identických polí v příčném směru a čtyři symetrická pole ve směru podélném. Dvůr separující kotelnu a energocentrálu je z ulice uzavřen zděnou bránou vzhledově odpovídající charakteru výše zmíněných budov. Jediným zásahem do hmoty budovy je nový světlík, jehož koncepce a vnější vzhled odpovídají původnímu stylu budovy. Do původního dvoupodlažního jednolodního prostoru vložili architekti tři samostatně přístupná podlaží. Koncepce je strukturována od přetíženého přízemí s nejnižší světlou výškou, kde těžká ocelová konstrukce leží na původních masivních litinových sloupech, následuje velkými okny otevřený prostor hlavního patra, aby dům vygradoval bílým podkrovím s převažujícím horním osvětlením.

Budova je symbiózou původních masivních kameno-cihelných zdí a nových ocelovo-betonových konstrukcí. Vzhledem k historii objektu a jejímu původnímu využití bylo snahou vytvořit moderní konverzi industriálního objektu. Autoři využili struktury původního zdiva pro zdůraznění moderních prvků na kontrastním pozadí historické budovy.

První GreenBuilding v Česku

Mezi zajímavé stavby ateliéru patří administrativní budova Nordica Ostrava s užitnou plochou 12 000 m2. Získala cenu v soutěži stavba Moravskoslezského kraje za ekologii. Jedná se o další plodnou spolupráci ateliéru Qarta architektura se zahraničním partnerem. Sedmipodlažní kancelářská budova je postavena přímo v centru na nároží ulic Českobratrská a Soukenická. Vedle kanceláří a maloobchodních ploch disponuje také 132 parkovacími stáními ve dvou podzemních patrech.

Budovu navrhlo ve spolupráci s ateliérem Qarta architektura švédské architektonické studio Tengbomarkitekter, kde působí ostravský rodák architekt Ivan Krejčí. Díky spoluautorství švédského ateliéru dostala budova „skandinávský“ název Nordica Ostrava. Hlavním záměrem byla účelnost a srozumitelnost architektonického konceptu. Uživatelé budovy by měli mít příjemný pocit, když se ráno blíží ke svému pracovišti. Dům splňuje vysoké nároky na tepelnou a světelnou pohodu prostředí, je perfektně technicky vybaven a vyřešen i po estetické stránce. Této oblasti byla věnována mimořádná pozornost.

Evropská komise ocenila energetickou úspornost kancelářské budovy Nordica Ostrava, kterou

dokončila v roce 2009 developerská společnost Skanska Property Czech Republic. Sedmipodlažní budova získala jako první v Česku certifikát programu GreenBuilding. Podle výpočtů Evropské komise bude mít provoz „zelené budovy“ o třetinu nižší spotřebu energie, než stanovují české normy.

Korzo Černá louka

Ateliér Qarta architektura se vedle zakázek pro konkrétního klienta také účastní architektonických i developerských soutěží. I zde sbírá zajímavé zkušenosti. K oceněným stavbám patří dostavba prostoru před hotelem Imperial v Ostravě.

Ateliér se také účastnil developerské soutěže na dostavbu areálu Černé Louky v Ostravě. Projekt byl nazván Korzo Černá Louka, neboť jeho základním měřítkem je obyvatel města a jeho běžné každodenní i volnočasové aktivity. „Dokonalá integrace místa do struktury Ostravy ukázala možnost přinést významné rozšíření plochy dnešního, již lehce přetíženého centra, odlehčit středu města a napomoci Masarykovu i Kostelnímu náměstí k zachování čistě městského rázu,“ vysvětluje architekt David Wittassek a dodává: „Přeloženo – přinést do centra města velkorysé měřítko. Vytvořit z Černé Louky skutečný ostravský ,central park‘. Neřešit dnešní deficit zeleně nánosem jejích nic neřešících drobečků v mohutných nerozbitných, většinou betonových nádobách jako v jiných městech. Pracovat s postupným přechodem charakteru celé oblasti z historického centra až k opravdu přírodnímu břehu řeky Ostravice na soutoku s Lučinou.“

Rekonstrukce ve Pstruží

Nejnovější realizací ateliéru pro bydlení je rodinný domek ve Pstruží v Beskydech (2010). Jedná se o zajímavý přístup k rekonstrukci stavby. Opět svou roli sehrál i zajímavý investor. Vzhledem k tomu, že David Wittassek klade velký důraz na komunikaci s klienty, může hodnotit také to, jak se v průběhu času vztah architekt – klient mění: „Celkově vidím posun dopředu, klienti jsou erudovanější, znalejší věcí.“

Čtěte dále! Článek pokračuje na další straně >>>

15 otázek pro Davida Wittasska

Kdyby existovala možnost, volil byste v příštím životě stejnou profesi? Možná bych zkusil být… Opět architekt.

Čím jste chtěl být, když jste byl malý? Měl jsem různé představy jako třeba hokejista, kreslíř, malíř... Bylo jich mnoho.

Jak se díváte s dnešním odstupem na vaše první práce? Nezkušenost, naivita, amatérismus.

Kolik hodin denně trávíte v ateliéru? Pracujete o víkendech? Léta jsem pracoval o víkendech, ale tuto praxi se již pokouším změnit, a čím dál více hledím na to mít volno. Bez toho to dál nepůjde.

Bez jakého vybavení byste si nedovedl představit svou práci? Potřebuji poslouchat muziku. Dříve to bylo rýsovací prkno, pera, žiletky, ale to již dnes neplatí, takže počítač. Ale klidně si dovedu představit vrátit se ke starým praktikám, nemám problém, ale dnešní mladá generace by to zvládla jen velmi těžce.

Jaký je váš oblíbený architekt? Z našich Pleskot, Rýzner a další.

Jakou stavbu nejvíce obdivujete? Určitě se nedá mluvit o jedné stavbě. Staveb, které mě oslovily, je mnoho, záleží na období a klidně to beru od Egypta. Každá stavba má svá zajímavá místa, fórky, zajímavosti.

Myslíte si, že výše vašich honorářů odpovídá úrovni a rozsahu vaší práce? Opět velmi relativní otázka. Když se člověk podívá na východ od našich hranic tak, co je výše našich honorářů? Když se člověk podívá na produktivitu našich lidí, co je výše našich honorářů?

Z jaké zkušenosti jste se nejvíce poučil? Těch je také opravdu mnoho, řadu zkušeností jsem nabyl při odchodu z Opavy, kdy mě dnes už bývalí kolegové velmi „přátelsky“ vyprovodili z mé vlastní firmy. Mnoho zkušeností jsem také nabyl a poučil se nejvíce po příchodu do Prahy, kde musel člověk změnit mnoho ve svých názorech, přístupech a vlastnostech.

Váš největší úspěch? Co je to úspěch? To je velmi relativní. Možná je pro mě největším úspěchem to, že dělám to, co mě baví.

Váš největší neúspěch? Těch je opravdu celá řada.

Co chybí českým architektům, aby konkurovali těm světovým? A chybí jim něco?

Máte nějaký nesplněný sen ve smyslu, že byste chtěl projektovat určitou stavbu nebo navrhnout interiér nebo nějaký výrobek? Snů je mnoho, a proto také doufám, jde člověk dopředu. Jeden z mnoha se mi splnil poměrně nedávno – zimní stadion, hrál jsem totiž mnoho let vrcholově hokej. Ale jsou další, ale ty si s dovolením nechám pro sebe.

Existuje ve vaší kariéře nějaký významný mezník nebo osobnost, jež vás ovlivnily? Určitě a několik, odchod z Brna do Opavy v roce 1997, odchod z Opavy do Prahy v roce 2003...

Kdyby vám měla zlatá rybka splnit tři přání, jaká by to byla? Když se na to všechno člověk podívá dnes, tak je to jedno jediné a omšelé. Zdraví.