Závěsná svítidla

Lze konstatovat, že i přes historicky velmi krátké období je zřejmý vývoj jak na poli světelných zdrojů, tak v oblasti designu a zpracování materiálů. Klasická žárovka je v podstatě tabu, je – zatím – úspěšně nahrazena halogenovou žárovkou s klasickou paticí E27 nebo s menší E14, popř. halogenovými reflektorovými žárovkami s paticí kolíkovou. Myslím si, že tyto světelné zdroje jsou zejména pro určitý druh umělého osvětlení dosud jen obtížně nahraditelné – např. pro lokální osvětlení jídelního stolu. Kompaktní zářivky nabízejí rozptýlené světlo bez 100% barevného podání. Stále více se prosazují LED zdroje. Zmínil jsem osvětlení jídelního stolu. Některé typy svítidel osazených diodami LED s vhodnou barvou světla s teplotou chromatičnosti přibližně 3 200 K lze již hodnotit velmi kladně i ve srovnání s halogenovými žárovkami. Zavěšená svítidla se ale mnohdy stávají nejen utilitárním zařízením pro osvětlení určité plochy, ale i výtvarným počinem, více či méně ovládajícím prostor interiéru. I v souvislosti s některými směry v architektuře je patrné, že jsou navrhována svítidla inspirovaná organickými dynamickými tvary.

Takováto svítidla mohou být instalována jak do obdobně architektonicky koncipovaných budov, tak i kontrastně k minimalistickému nebo technicizujícímu prostředí. Podobně lze vysledovat trend, kde výrazným motivem je určitý dekorativismus – osobně mám averzi k pseudohistorizujícím motivům, ale jsou v tomto směru motivy, které tyto myšlenky posouvají k novému výrazu. Zvláště v našich poměrech jsou zajímavé koncepty, které svým tvarováním s lomy v ostrých hranách navozují vzpomínky na ojedinělé období kubismus. Takto tvarovaná svítidla (ale i např. židle či další nábytek) lze podle mého názoru úspěšně instalovat i při rekonstrukcích historických interiérů, kdy není nutné či vhodné dodržet jednotnou linii daného časového období vzniku interiéru, ale přiznávají se současné prvky. Rozkladem jednotlivých článků může vzniknout struktura ploch a hran. V materiálové oblasti se vedle tradičních materiálů, jakými jsou kov a sklo, pracuje jak s různou průhledností či rozptylností plastů, různým probarvením, kovovými efekty povrchu plastů, zároveň se častěji uplatňují lesklé povrchy lakované nebo s výrazem pokovení, pochromování, popř. leštěná korozivzdorná ocel nebo hliník. Vedle toho jsou zajímavé nejrůznější perforace stínidel – ty budou zajímavé nejen při vlastním pohledu na svítidlo, ale i abstraktní kresbou dopadajícího světla na stěny a strop.

Svým způsobem módní je změna chromatičnosti světla využitím systému RGB u LED zdrojů. Je třeba uvážit využitelnost tohoto efektu v praxi – to, co může být zajímavé a obohacující ve veřejném interiéru, může být kontraproduktivní při použití v bytovém interiéru. Je pochopitelné, že v tomto případě je třeba řešit barevnou úpravu a materiálové provedení celého interiéru. Jestliže se ale svítidlo instaluje např. nad barový pult mezi kuchyní a obývacím pokojem, čili jako doplňkové svítidlo, jeho uplatnění bude velmi příjemné. Záměrně zde neuvádím svítidla určená k osvětlení pracovních ploch – kanceláří, popř. jednotlivých pracovních stolů. Ani neuvádím pojem zářivková svítidla, protože i zde jde o vývoj směrem k LED zdrojům.

Zmiňovaná závěsná svítidla se od nich odlišují svým výrazem a estetickou funkcí, kdy i sama o sobě jsou tvarována tak, že není prioritou pouze optický systém. Poměr výtvarného pojetí svítidla a jeho funkce vyzařování světelného toku je zde vyrovnanější směrem k výtvarnosti. Proto se zde uplatňuje více barevnost i širší paleta materiálů. Protože při zařizování interiérů mnohdy jde o vybavení jediným kusem, je možné i shovívavěji hledět na spotřebu energie daného svítidla, zvláště je-li určeno jako svítidlo doplňkové dekorativní. I z tohoto důvodu je v uvedeném případě tvarování svítidel volnější, a tudíž i mnohdy zajímavější. Vždy je ale nutné dbát na celkovou vyváženost konstrukce, optické vlastnosti, spotřebu energie, zpracování a požadavky na údržbu.

Psáno pro časopis Světlo 2/2010