Cigler Marani zahájili rekonstrukci olomouckého pivovaru
Obnova vzácné kulturní památky měšťanského pivovaru v historickém centru Olomouce se po mnoha letech stane skutečností. 12. 10. 2010 poklepem na základní kámen byl zahájen projekt revitalizace a přestavby barokního objektu, který stojí mezi ulicemi Lafayettovou, Mlýnskou a Uhelnou pod olomouckým Dolním náměstím.
EARCH.CZ , 15. 10. 2010
Autorem architektonického návrhu a projektové dokumentace je renomovaný architektonický atelier Cigler Marani Architects, který má na svém kontě významné domácí i zahraniční projekty, například projekt pražského Průmyslového paláce, Václavského náměstí či administrativního centra DIGITAL PARK II v bratislavské čtvrti Petržalka.
Investorem nákladné rekonstrukce barokního měšťanského pivovaru za více než sto milionů korun je akciová společnost Měšťanský pivovar Olomouc a.s., člen finanční skupiny PROSPERITA holding a.s. Developerem je KF Development a.s., člen finanční skupiny PROSPERITA holding a.s.
Předpokládaný termín dokončení rekonstrukce měšťanského pivovaru je rok 2012.
prof. ing. Jan Hálek, CSc., senátor za Olomouc:
„Tento náročný projekt se nerodil lehko. Jsem tedy velmi rád, že mohu být u toho, kdy dlouhodobá spolupráce všech, kteří si projekt vzali za své, vyvrcholila dneškem, kdy se měšťanský pivovar v Olomouci dočká své přestavby. Věřím, že se tak nejen zachrání tato vzácná barokní památka, ale zrekonstruovaný objekt bude svou novou funkcí prospěšný jak obyvatelům, tak návštěvníkům Olomouce.“
doc. ing. arch. Jakub Cigler, architekt projektu:
„Sladovna měšťanského pivovaru v Olomouci byla navržena a po převážnou dobu své existence využívána pro ryze průmyslové účely. Jde o unikátní historickou stavbu, jež je dokladem technického umění našich předků. V první polovině 20. století přestal být objekt využíván pro svou původní funkci, a proto jsme hledali nový způsob využití, který bude v adekvátní míře respektovat historickou hodnotu domu a zároveň umožní alokovat nové funkce i s jejich soudobými nároky na kvalitu prostředí.“
Historie Měštanského pivovaru Olomouc
Barokní budova pivovaru byla situována v jihozápadní straně bloku. Sladovna, mohutná dvoupatrová budova dvoukřídlé dispozice s vysokou valbovou střechou, se rozkládala v severovýchodní části areálu. Součástí komplexu byly i pozdně barokní trojkřídlý dům č. o. 14 v jižním koutu a dům č.o. 12 s připojenou dvoukřídlou přízemní užitkovou stavbou v západním koutu bloku.
V roce 1758, během pruského obležení Olomouce, budovy vyhořely, ale byly rychle obnoveny. Pivovar v této době produkoval 10 - 20 tisíc hektolitrů piva ročně a vzhledem k narůstající poptávce přestal stačit. Měšťané se rozhodli v letech 1809 –1811 postavit v centru města pivovar druhý. Oba však přestaly na konci 19. století vyhovovat požadavkům moderních technologií.
V roce 1895 se právovárečné měšťanstvo rozhodlo postavit pivovar nový na Nové ulici, staré pivovary ukončily svou činnost a z obou byly zřízeny sladovny.
Od roku 1922, kdy bylo v Olomouci zrušeno právo várečné, sloužil objekt stále jako výrobna sladu a posléze (1929) jako stáčírna a sklad piva.
V roce 1930 se podnik dostal do rukou Pozemkového ústavu v Olomouci, který jej definitivně zrušil.
Během 30. a 40. let zde byly provedeny různé, zpravidla necitlivé stavební úpravy.
V průběhu 50. let v pivovaru fungovaly stáčecí linky Vinařských závodů a objekt byl využíván jako skladovací prostor.
V roce 1958 byl měšťanský pivovar vč. objektu sladovny č.p. 41 prohlášen kulturní památkou č. r. 13643/8 – 3640 Ústředního seznamu kulturních památek ČR.
Než objekt přešel pod stávajícího vlastníka, kterým je Měšťanský pivovar Olomouc a.s., člen finanční skupiny PROSPERITA holding a.s., byl využíván a vlastněn společností Řempo, která zde měla sklady.
Posledních více než 10 let nebyl měšťanský pivovar využíván, dosud se hledal způsob jeho nového využití.
Současnost měšťanského pivovaru
Stručný popis objektu Měšťanský pivovar (objekt č. o. 12/41 na pozemku 468/2 v katastru Olomouc – město) zaujímá pětiúhelný blok vymezený ulicemi Lafayettovou a Uhelnou. Pivovar na jihozápadní a sladovna na severovýchodní straně bloku i s přístavbami svírají nepravidelné nádvoří uvnitř bloku. Objekt je dvoulodní, zalomený, ve tvaru písmene “L“. Hlavní část objektu je podsklepena se zaklenutím valenými klenbami. Přízemí je zaklenuté valenými klenbami s lunetami na střední pilíře. Výška 1. a 2. N. P. je snížená a stropy jsou trámové, záklopové. Krov tvoří ležatá stolice hambalkového systému. Mezi plnými vazbami je plošné vyztužení ondřejskými kříži, ve spodní části zdvojenými. Původní střešní krytina byla v roce 1983 nahrazena plechovou krytinou. Fasády objektu jsou dochovány v původním barokním členění lizénami, průběžně však byly prováděny úpravy (např. betonová rampa), které tento vzhled narušily. Vstup do areálu z Lafayettovy ulice tvoří vjezdový portál se segmentovým záklenkem a jemnou kamenickou výzdobou cviklů. Objekt během své existence několikrát změnil majitele, příp. nájemce. S tím byly spojeny drobnější nebo významnější stavební úpravy - přístavby, změna fasády a další.
Stavebně technický stav objektu Dlouhodobé nevyužívání objektu sladovny v 2. polovině 20. století se negativně podepsalo na celkovém stavebně technickém stavu. Objekt vykazuje řadu poruch, které jednoznačně indikují nutnost rekonstrukce. V únoru roku 2010 byl pracovníky Kloknerova ústavu zpracován stavebně technický průzkum, z něhož vyplývají následující skutečnosti.
Svislé nosné konstrukce. Zdivo podzemní i nadzemní části objektu je vyzděno z plných cihel, jejichž vazbu lze obecně považovat za dobrou. Ve 2. a 3. N. P. byly podél obvodových stěn přizděny obloukové podpůrné konstrukce, které měly pravděpodobně za úkol zkrátit rozpon dřevěných trámových stropů, jejichž uhnilá zhlaví hrozila zřícením. K objektu sladovny byly přistaveny převážně zděné cihelné přístavky. Nosné obvodové stěny vykazují výrazný náklon od svislé osy a rozsáhlou síť velkých trhlin (5 - 10 mm). Poruchy jsou spojeny zejména s nedostatečným ztužením v rovině stropních konstrukcí a podmáčením základové spáry. Z velké části opadaná římsa objektu vykazuje významné poruchy. Suterénní zdivo je zasaženo působením vody a vlhkosti, které se do konstrukce dostávají buď vzlínáním, nebo zatékáním dešťové vody po obvodu objektu. Zdivo je zasaženo nadlimitní solí.
Vodorovné nosné konstrukce. Zastropení suterénu a přízemí je provedeno cihelnými klenbami. Stropy nad 2. a 3. N. P. jsou dřevěné trámové s dřevěným záklopem. V některých klenbách byly zjištěny poruchy v podobě trhlin (2 - 6 mm), které vyžadují statické podchycení. Dřevěné trámové stropy vykazují nadměrné viditelné průhyby, signalizující narušení statického působení nosných prvků vlivem napadení dřevokaznými činiteli a vlhkostí.
Konstrukce krovu a střešní plášť. Krov tvoří dřevěná krovová soustava ztužená (zavětrovaná) v rovině krokví ondřejskými kříži. Původní skládaná krytina byla ve 20. století nahrazena plechovou, a to patrně z nutnosti odlehčení konstrukci krovu. Konstrukce krovu jako celku vykazuje posuny ve vodorovném i svislém směru. Příčinou je špatný stav jeho některých prvků: - degradace dřevokaznými činiteli a vlhkostí způsobila prasknutí a vypadnutí pozednic z vazby krovu - degradace dřevokaznými činiteli způsobila prohnutí, případně prasknutí vazných trámů - zavětrovací prvky jsou prasklé nebo vypadlé z vazby krovu - trámy podpírající vaznice v oblasti sloupku mají velký průhyb, pravděpodobně v důsledku poklesu vazných trámů
Základy. Základovou konstrukci objektu tvoří základové pásy z hrubého řádkového kamenného zdiva. Základová spára je pod hladinou podzemní vody. Vzhledem k bohaté historii objektu lze předpokládat různorodost v založení podélných a příčných obvodových stěn objektu, příp. existence další původní základové konstrukce objektu. Vlivem vysoké hladiny spodní vody a patrně i přírůstku množství vody vlivem zatékání dešťové vody po obvodu objektu je základová konstrukce i suterénní zdivo zasaženo vlhkostí.
