Křehká Palička

Rodinná vila Palička, nesoucí jméno podle svého majitele, stavitele Jiřího Paličky, je ze všech prvorepublikových „babských“ objektů výjimečná nejen tím, že ji navrhoval zahraniční architekt, Holanďan Mart Stam, ale zaujme především svojí tvarovou originalitou zcela v duchu konstruktivismu. Hmota domu zasazeného do svahu je vtěsnána do nápadně úzkého obdélníku, zčásti podepřeného štíhlými nožkami, terasa je situována do přízemí, a se zahradou je spojena otevřeným venkovním schodištěm. Toto na tehdejší dobu nekonvenční řešení zeštíhluje betonovou masu domu, a dodává mu subtilní křehkost a lehkost. Stavitelé dnešních dvougarážových betonových vil těžkopádných rozměrů mohou jen tiše závidět…Detaily rekonstrukceRekonstrukce probíhala neobvykle precizně a pečlivě – od totálního úklidu chatařského palubkového obložení sedmdesátých let přes zateplení objektu, snížení střešní atiky, propojení obývacího pokoje s terasou až po vyřešení garážového stání a repasi původního plechového radiátoru. „Všechny navrhované úpravy fasád a dispozic, i když evidentně zlepšující původní stav, byly podrobeny naší vnitřní autocenzuře, vycházející z ideálu sledovat a dosáhnout co největší autenticity stavby a přiblížení původnímu stavu,“ vysvětluje profesor Ladislav Lábus. Tuto filosofii použili architekti i u všech stavebních detailů – například u oken, která zůstala původní, a u všech dveří, kde bylo zachováno originální kování, pouze chybějící části byly nahrazeny věrnými replikami. Došlo ovšem i na výrazné změny v dispozici domu – díky spojení tří nefunkčních místností v patře vznikla nová koupelna. Prosklením stěny obývacího pokoje na terasu v přízemí se celá obytná místnost prosvětlila a opticky zvětšila (v původním Stamově projektu zamýšleno, ale investorem Paličkou nakonec nerealizováno). Právě na tomto příkladu je dobře patrný Stamův typický tvůrčí rys – záměrné rozostřování hranic mezi vnitřním a vnějším prostorem do podoby pouhých iluzí o konci a začátku. Zcela reálné obrysy však má přeměna prádelny, pařníku a komory pro služebnou v samostatnou bytovou jednotku umožňující do budoucna dvougenerační bydlení.Zateplení objektuZateplování funkcionalistických staveb s sebou vždy nese určitá rizika. Stačí jen centimetr tepelné izolace navíc, a původní křehká tvář a charakter domu se naprosto změní. Architekti tedy musí volit rozumný a citlivý kompromis mezi současnými přísnými parametry tepelných norem a autentickou hodnotou objektu. „Nekonvenčnost návrhu vily Palička svědčí o síle idejí a přesvědčení autora i o importu stavitelského standardu, zahleděného do středomořské architektury, které však způsobují provozní a stavebně technické problémy při využívání stavby,“ vysvětluje architekt Lábus. Sloupy a stropní desky železobetonové konstrukce domu byly bez jakékoliv tepelné izolace, obvodové zdi z děrovaných cihel jen 19 centimetrů tlusté (což odpovídá úrovni příčky, nikoliv kvalitě obvodové zdi), a pouze na několika místech vnitřní strany fasády objevili architekti slabou desku heraklitu. „Odhalené vnitřnosti domu Palička, které jsme měli možnost poznat při provádění této složité operace, nám prozrazují mnoho o době jeho zrození, i o odlišnosti současného světa,“ říká profesor Lábus. „Odkrytá nekonstrukčnost ukazuje na tehdejší avantgardnost a svobodu myšlenek, odvahu a nezatíženost architektů i stavitelů a paradoxně i inženýrského ducha té doby. Vypovídá o tehdejší, dnes možná záviděníhodné lehkosti bytí, přístupu k práci, a tudíž zřejmě i k životu.“ Vila se navíc doslova vznáší na betonových pilířích, čímž je „dokonale“ ochlazována ze všech šest stran. Po vypracování ekonomické analýzy tepelných ztrát se architekti rozhodli vzniklé tepelné mosty vyřešit alespoň minimálním zateplením.Na rozdíl od jiných funkcionalistických domů byla okna zapuštěna poměrně hluboko za líc fasády, což dávalo naději, že citlivě provedené izolování bude sotva rozeznatelné. (Jsou-li okna v líci nebo blízko u líce, a není-li možné provést jejich přemístění k vnějšímu líci fasády, je lepší od zateplení raději ustoupit.) V tomto případě se nejprve odstranily 3 centimetry původní omítky a přidalo se 5 centimetrů izolace s novou tenkovrstvou (0,5 cm) omítkou. Výsledně se obvodový plášť domu zvětšil o necelé 3 centimetry, což vzhledem k hloubce zapuštění oken není téměř patrné. Pěticentimetrová izolace přitom odpovídá zhruba šedesáticentimetrové zdi. Štítová fasáda nad terasou, kde je zasklení terasy v líci omítky, byla zateplena z vnějšku jen v tloušťce 2 cm, zbývající 3 cm isolace bylo osazeno na vnitřní straně obvodové zdi. Veškeré omítky na domě byly novodobé stříkané ze 70. let, musely se tedy nejprve složitě otlouct, a potom kompletně přeštukovat.Kvalita omítek a barvyDůležitou roli v konečném vzhledu domu, ať v interiéru či na obvodovém plášti, hrají kvalita a vzhled omítky. Zejména u rekonstrukce historické stavby je toto kritérium určující pro zachování její originality, obzvláště, má-li to být omítka s izolační funkcí. Architekti Lábus a Schmidt vilu omítli tradiční omítkou – běžným vápenným štukem s přídavkem plastifikátoru pro lepší materiálovou pružnost, speciální omítce na zateplené fasády se raději vyhnuli. Omítky určené k zateplování objektů totiž bývají zpravidla velmi hrubé, s pomerančovou strukturou, a jen stěží se svým vzhledem vyrovnají těm původním historickým.Barevnost vnitřních omítek ve vile jednoznačně odkazuje ke 30. létům minulého století – žluté, modré a červené odstíny barev vystupují z jemnějšího pozadí režně bílých, šedých a okrových kletovaných, přírodně zbarvených štukových omítek. Ty jsou opatřeny hydrofobním nátěrem, který již výslednou barevnost neovlivní.StřechaU rekonstrukce střechy narazili architekti na problém s atikou, která byla v 90. letech, úpravou původní rovné střechy s minimálními spády na dvouplášťovou střechu, necitlivě zvýšena téměř o půl metru a velkou měrou změnila vzhled domu. Důvodem byly nedostatečné tepelně izolační a hydroizolační vlastnosti původní jednovrstvé ploché střechy. Při současné rekonstrukci se necitlivé navýšení atiky vrátilo zpět do původních proporcí, a vyřešily se i problémy s minimálními spády za pomoci dokonalejších materiálů a technologických postupů, než jaké byly dostupné ve 30. letech. Život v muzeuElegance a pokora, s jakou ateliér Lábus přistupoval k rekonstrukci vily Palička, a vstřícný investor, který podle dobových plánů postupně dokupoval patřičné originály nábytku a osvětlovacích těles a nenutil architekty prostorově skromný dům „nafouknout“, jsou dva základní elementy zdařilé rekonstrukce. „Balancování mezi snahou o autenticitu a ochranu památkové hodnoty stavby a potřebami současného majitele domu, který ačkoliv je obdivovatelem funkcionalismu, chce zde samozřejmě žít bez pocitu výrazného omezení provozu rodiny, bylo na celém projektu nejtěžší a zároveň nejzajímavější, “ dodává architekt Lábus. · Podlaha (chodba, kuchyně,schody) – původní zrestaurované teraco· Podlaha (suterén) – původní cihelná dlažba· Podlaha (obývák) – nové dubové parkety· Podlaha (ložnice) – nové linoleum (replika podle dobové technologie a materiálů)· Obkladačky v koupelně – nové kalibrované bílé obkladačky· Židle v jídelně – nové „dvounohé židle“ pérovky· Venkovní zábradlí – původní, včetně pletivového výpletu· Radiátory – z původních plechových se dochoval jen jeden, ostatní byly nahrazeny litinovými pískovými otopnými tělesy Kalor· Lavice u jídelního stolu (s vestavěným topením a dřevěným obkladem parapetu) – nová, ořech s tzv. pianovým, vysokým leskem· Okna – původní, zdvojená· Dveře – původní, z měkké olšové překližky, lakované, většinou s dobovým kováním· Zárubně – původní, lisované ocelové · Omítky – kletované, na některých stěnách barevně natřené· Zásuvky a vypínače – nové, od německé firmy Berker, série 1931 (vyrábějí se ve stejné podobě, jako před 70 lety)Slovník: atika – zeď lemující střechu, vystupující nad hlavní římsu stavby nebo úroveň rovné střechy, zakrývající v pohledu střechu heraklit – dřevocementové desky (dřevitá vlna je vázána maltou a slisována do desek, užívaných jako izolační stavební materiál)konstruktivismus – umělecký směr (po první světové válce), který oprošťuje stavební a skladebné principy, a zdůrazňuje účelnost a přehlednost, odmítá povrchní zdobivost, přeceňuje význam konstrukce a nepřihlíží dostatečně k ostatním složkám důležitým pro architekturu, například k formě teraco – broušená betonová hmota s drobnými úlomky kamene, zejm. mramoru, užívaná hlavně na podlahykletovaný – způsob povrchové úpravy betonu a omítek s hladkým bezprašným povrchem, vytvořeným ocelovým hladítkem(Slovník cizích slov, Lumír Klimeš, SPN Praha, 1981)Psáno pro časopis Stavíme domov 2 |2004Křehká Palička | Moderní pojetí starého domu | Bezpečně proti chladu | Mráz nesmí najít skulinku | Tepelné izolace budov na bázi mineralizovaných částic dřeva | Která střecha je bezpečná | Střecha, která na nás dýchá | Jak dostat světlo do chodby | Podkroví - prostor pro bydlení | Světlo a styl | Jen ať si prší | Žaluzie | Nové možnosti pro interiér i exteriér | Střecha silná jako býk | Thermo plus