Nová budova Fakulty architektury ČVUT v Praze

Urbanismus oblasti Bubenče a Dejvic byl dořešen teprve po l. světové válce podle návrhu prof. Antonína Engela. Architektonické pojetí jeho staveb na centrálním náměstí lze považovat za klasicizující modernu.Ve stejném stylu byly navrženy i poněkud pozdější budovy vysokých škol při Zikově a Technické ulici. Objekty strojní a elektrotechnické fakulty, tvořící monoblok při Technické ulici, s kovovými prosklenými a mozaikovými fasádami, pocházejí až ze sklonku 50. a počátku 60. let. Projektovali je architekti František Čermák a Gustav Paul. Z funkcionalistických školních staveb období 1. republiky je třeba připomenout hodnotný soubor budov bývalého francouzského gymnázia při ulici Bílé /Božkova 3/1784/, vystavěný v letech 1931 – 1934 podle projektu arch. Jana Gillara se vzorovým funkčním členěním na objekty. Rovněž velmi elegantní budova je bývalé Benešovo gymnázium /1937 – 1938/ na Evropské třídě 33/330 od jiného známého architekta, Evžena Linharta.Pozemek na stavbu nové budovy fakulty architektury je čtvercového půdorysu, svojí západní stranou přímo navazuje na pozemek a budovu současné fakulty architektury ze severu přiléhá menza ČVUT , dále pak přiléhá k ulici Thákurově a Bechyňově. Prostor je vymezen i nově navrženou a dosud nepostavenou budovou Technické knihovny která velmi výrazně dané území ovlivňuje nejen velikostí a umístěním ale i použitým výrazivem tvaru.Navržená budova plně respektuje původní urbanistický záměr na rozvoj území a v kontextu s okolní zástavbou dotváří soubor universitního areálu jako homogeního celku který plně vyhovuje požadavkům dnešní doby jak funkčním tak estetickým.Hlavní vstup do budovy je z ulice Thákurova. Vjezd do garáží a zásobování je z uliční spojky u studentského domu.

perspektiva

detail

ARCHITEKTURA A VNITŘNÍ PROVOZFakulta je navržena s ohledem na výhody provozu jako monoblok. Myšlenkou vytvoření této hmoty je výraz který probouzí pocit soustředění a ochrany. Kontrastem je pak transparentnost fasády a atrium ukazují otevřenost provázanost s okolím a interakci s děním venku. Prosklená dvorana rozděluje opticky budovu na dvě provozně odlišné části, ty jsou pak propojeny komunikačními můstky které zároveň modelující vnitřní prostor a vnášejí dynamiku do jinak čisté formy interiérového řešení.perspektivaK O N C E P T1 + 1 = 1rovnice pro vztah S T U D E N T – P R O F E S R O R - dvě hmoty propojené v jeden celek- umístění pracoven, ústavů, administrativy – Ateliery, studovny, seminárky- dva celky závislé jeden na druhém- existují každý zvlášť, ale jen spolu fungují – systém škola- výměna informací PROFESOR – STUDENT- otevření školy okolnímu světu – prosklené ateliery možnost dívat se dovnitř na tvorbu studentů a profesorů- nové myšlenky a jejich koncentrace a směřování do tvorbyTECHNICKÉ ŘEŠENÍ Nosnou konstrukci budovy tvoří železobetonový skelet s pravidelným rastrem sloupů 9 x 7,5 m o rozměrech o,4 x o,4 m, konstrukční výška je 3,6 m, ztužení konstrukce tvoří komunikační železobetonová jádra schodišť a výtahů. Tloušťka stropní desky se pohybuje v rozmezí o,3 – o,4 m. Ve většině interiéru je zavěšený podhled kde je vedena vzduchotechnika a instalace TZB.perspektiva

pohled

Diplomní projekt: FAKULTA ARCHITEKTURY ČVUTVedoucí práce: Prof. Ing arch. Tomáš Šenberger, Ing. Arch. Daniel SmitkaVypracoval: Milesa ZrničFakulta: FA ČVUT v PrazeSemestr: letní 2003