Stavebně technické průzkumy

Zásadní rozdíl projektu přestavby oproti návrhu nové budovy je v tom, že při projektování nové stavby projektant přizpůsobuje stavbu prostředí, kde bude realizována, volí druhy a rozměry konstrukcí a navrhuje použité materiály včetně jejich vlastností. Za dodržení navržených parametrů pak odpovídá dodavatel stavby a výrobce stavebních hmot. Při změně stavby je situace složitější. Existuje zde reálný objekt, jehož technické řešení, druhy a skladby konstrukcí, ani vlastnosti použitých materiálů nejsou obvykle známy. Rovněž odpovídající dokumentace skutečného provedení je k dispozici velmi zřídka. Stavba navíc existuje v určitých podmínkách, které se stavebními zásahy zákonitě změní. Proto je důležité chybějící informace v přiměřeném rozsahu získat. Tyto dílčí podklady zajišťují stavební průzkumy. Jejich význam se uplatňuje především u změn staveb, tj. u rekonstrukcí, adaptací, nástaveb, přístaveb, půdních vestaveb a podobně. Popisky k fotografiím:Úvodní velké foto - domy z konce 19. a začátku 20. století mají dřevěné stropy, a je velmi pravděpodobné, že jejich konstrukce jsou ohroženy hnilobou1. Plodnice dřevomorky domácí na krovu2. Zatékání pod vanou do dřevěného stropu a jeho důsledky3. Plodnice dřevomorky domácí na zárubních a sklepním zdivu4. Zdivo degradované vlhkostí a mrazem5. Poškozená střešní krytina je příčinou zatékání6. Zatékání do krovu a jeho následné napadení dřevokaznými škůdci7. Vlhkost u železobetonového věnce způsobí korozi výztuže8. Totálně uhnilé zhlaví vazného trámu9. Zazděná zhlaví stropních trámů bývají napadena hnilobouPrůzkum je podkladem projektuJako podklad pro změnu stavby potřebuje projektant znát rozměry, druh a stav nosných konstrukcí původního objektu a vybrané vlastnosti použitých materiálů. Dále potřebuje vědět, zda stabilita objektu není ohrožena statickými poruchami, nevhodnými konstrukčními zásahy z minulosti, zda konstrukce nejsou poškozeny korozí, dřevokaznými houbami a hmyzem, nebo zda nejsou přetíženy. Všechny tyto informace čerpá v určitém rozsahu z výsledků stavebně technických průzkumů. I při realizaci průzkumů však musí projektant při návrhu vycházet z určitých předpokladů a využít svých zkušeností a odborného odhadu. Informace získané průzkumem totiž nejsou a ani nemohou být nikdy úplné. Aby závěry průzkumu byly co nejspolehlivější, musí mít průzkum přiměřený rozsah a musí být proveden odborně. Průzkumy jsou realizovány podle konkrétních potřeb projektantů, jsou závislé na náročnosti stavebních zásahů, kvalitě a existenci původních podkladů (výkresová dokumentace, statický výpočet), na zkušenostech zpracovatele dokumentace a stavu objektu. Výsledky stavebně technického průzkumu by měly být dostatečným podkladem pro reálný návrh stavby, a měly by umožnit posouzení stavby jako celku. Tomu odpovídá i určitý minimální počet sond a zkoušek, který umožňuje statistické vyhodnocení, a určité výsledné zobecnění. Například při kontrole dřevěných stropů a krovů je třeba prokázat, že mohou zůstat zachovány, a nemusí dojít k jejich výměně vyvolané poškozením dřeva biotickými škůdci. V opačném případě by měl průzkum určit rozsah nutné výměny či sanace konstrukcí, dále určit výpočtové pevnosti zdiva pro posouzení svislých nosných konstrukcí a poskytnout podklady pro posouzení základových poměrů.Ve své praxi se při realizaci stavebnětechnických průzkumů setkáváme s řadou stavebních vad a poruch. Jejich druh i příčiny se často opakují, proto uvádíme některé naše poznatky, které byť jsou obecně známé, někdy bývají podceňovány. Při rekonstrukcích, nástavbách a půdních vestavbách se jedná především o dřevěné konstrukce napadené biotickými škůdci, statické poruchy zděných konstrukcí a poruchy vyvolané špatným založením objektu.Dřevomorka ve stropechPoruchy dřevěných stropů a krovů spočívají v napadení a destrukci dřevěných průřezů biotickými škůdci. Poškozena bývají zejména zhlaví stropních nebo vazných trámů, která při průzkumu doporučujeme vždy zkontrolovat. Nestačí se přitom pouze přesvědčit, že průřezy jsou zdravé v líci zdiva. Pokud jsou totiž poškozena i tam, bývá stav stropu již většinou kritický. Z praxe víme, že zhlaví trámů jsou napadena hnědou destrukční hnilobou téměř ve všech starších objektech. Rozhodující však je míra destrukce průřezů a především druh a aktivita dřevokazných škůdců. Nebezpečné může být především napadení aktivní dřevokaznou houbou, která hnilobu způsobuje. Dřevokazných hub je mnoho druhů, ale z hlediska postupu sanace je můžeme rozdělit do dvou skupin. V jedné je dřevomorka domácí (Serpula lacrymans), a ve druhé skupině všechny zbývající houby. Toto rozdělení vychází ze zásadního rozdílu vlastností dřevokazných hub. Zatímco všechny ostatní houby kromě dřevomorky domácí po odstranění zvýšené vlhkosti hynou, u dřevomorky je to složitější. Tato houba dokáže dlouhodobě přežívat i v extrémně nepříznivých podmínkách, přivádět si vodu z vlhkých částí budovy (např. sklepy) a částečně si ji i vyrobit. Proto sanace aktivní dřevomorky domácí není jednoduchá. Je na místě vyvrátit rozšířený názor, že postačí „to něčím natřít nebo postříkat“. Tak tomu není. Houba totiž žije uvnitř průřezů, kde tenká vlákna mycelia (hyfy) prorůstají a rozkládají celulózu. Dřevo tmavne, je lehčí, dostává perleťový lesk, nedělá ostrou třísku a nakonec se kostičkovitě rozpadá. Povrchové chemické ošetření dřeva je především prevence, pro likvidaci houby je však neúčinné. Chemikálie totiž proniká pouze do tenké povrchové vrstvy dřeva a houbu uvnitř proto nezasáhne. Sanace konstrukce napadené živou dřevomorkou domácí spočívá v ohraničení aktivního ložiska a v odstranění napadeného dřeva. Zde je třeba upozornit, že průřezy je třeba odříznou přibližně 1 m od posledních známek napadení projevujících se změnou barvy. Důvodem je to, že hyfy houby jsou vždy o kousek dále a dřevo zde nestačily ještě rozložit. Uvedená zásada je často porušována, protože dřevo, které je čerstvě napadeno aktivní houbou, se od zdravého neliší ani vlastnostmi, ani vzhledem. Rozhodující informace o druhu a aktivitě dřevokazných hub doporučujeme vždy ověřit mykologickým průzkumem. Pokud kultivační pokusy neprokáží aktivní stav houby, je možno na poškození průřezů pohlížet jako na mechanické oslabení. Průřezy je pak možno zesílit příložkami, vyvěsit, nebo jinak staticky zajistit, aniž by dřevo bylo nutno odstranit. Půdní vestavbyNa základě uvedených skutečností proto vždy doporučujeme u starých stropů provést kontrolu alespoň části zhlaví trámů. Pozornost vyžadují zejména stropy se zapuštěnými záklopy, kdy destrukce pouze jediného zhlaví může vést k lokálnímu ohrožení stability konstrukce. Záklopová prkna jsou přerušená a nepřenesou zatížení do sousedních trámů. Dále je třeba upozornit na nebezpečí změny teplotních a vlhkostních poměrů např. při půdních vestavbách. I při napadení aktivní houbou postupuje destrukce dřeva na půdě, kde nezatéká, pomalu. V případě půdní vestavby se však vnese do konstrukce stavební činností vlhkost, celoročně se zvýší teplota, a proto může dojít k rychlému šíření hniloby. Dalším rizikem je kondenzace vodních par uvnitř konstrukce, jestliže není střešní plášť dobře navržen nebo proveden. Zejména lokální netěsnosti parozábrany jsou nebezpečné. Pokud byla situace podceněna, mohou se po cca dvou letech projevit známky silné destrukce průřezů a ohrožení stability stropu či krovu. Často se setkáváme s názorem, že původní strop bude ponechán pouze jako podhled a nad ním bude vybudována nová nosná konstrukce. I v tomto případě doporučujeme zabývat se stavem stropu z hlediska napadení dřevokaznými škůdci. Velmi nesnadno se odstraňují havarijní podhledy s uhnilými trámy, jsou-li nad nimi např. válcované nosníky, prolamovaný plech a betonová deska. Považujeme však za vhodné upozornit na dvě odlišnosti. Pokud dojde ke kritickému poškození zhlaví hnilobou, dojde u běžného stropu k otlačení trámů, poklesům a viditelnému poškození omítky ve fabionech. U stropu s rákosníky většinou chybí tento varovný signál, neboť rákosníky, nesoucí pouze podbíjení a omítku, jsou téměř nezatíženy. Kritický stav nosné konstrukce se tak nemusí vnějšími znaky projevit. Další upozornění se týká sanace příložkami. Pokud je nutno strop zesilovat příložkami, pak lze zachránit pouze strop bez podhledu, nebo naopak pouze podhled. Vzájemná poloha trámů a rákosníků totiž vylučuje běžný způsob příložkování. Existuje řešení propojení trámů s rákosníky svorníky přes vložky, je to však obtížně proveditelné, a vyžaduje to odstranění podbíjení či záklopů. Železobetonové stropy jsou oproti dřevěným trvanlivější a odolnější konstrukcí. Při průzkumech jsme se však i zde setkali s řadou problémů. Hlavní nosná výztuž je přístupná zdola, zpravidla z obydlených bytů, kde se průzkum realizuje obtížně. Stropy pod půdami mohou být dimenzovány na menší zatížení, a jejich statické posouzení je proto na místě. Průzkumem je třeba stanovit hlavní nosnou výztuž desek, trámů a průvlaků, a pevnost betonu v tlaku. Železobetonové trámové stropy jsou převážně konstrukcí spolehlivou, bez významných nebezpečí. Konstrukce obvykle mívá rezervy, a pokud se nemění zatížení, porušení nehrozí. Oproti dřevěným stropům, které se porušují náhle usmyknutím zhlaví trámů, železobetonové konstrukce mívají nejprve viditelné poruchy, které nebezpečí porušení signalizují.Dřevo musí dýchatZávěrem bychom chtěli upozornit na námi opakovaně zjišťované zhoršení stavu dřevěných stropů, na kterých jsou horní podlahové vrstvy s vyšším difuzním odporem. Jedná se o betony na půdách, PVC v obytných místnostech, ale zejména na dodatečně budované koupelny, sprchy apod. Z našich zkušeností vyplývá, že dřevo bývá napadeno i v případě, že pod sprchovými kouty jsou funkční hydroizolace. Pokud máme tyto poznatky shrnout, pak větou, že dřevo by mělo mít možnost „dýchat“. Nebezpečná je totiž i kondenzace vodní páry, která nemůže vysychat. V této souvislosti upozorňujeme i na tzv. spřažené dřevobetonové konstrukce propagované v minulosti. Toto řešení nedoporučujeme z důvodu zvýšeného rizika napadení dřevokaznými škůdci. Sondy navrhuje odborníkZadání průzkumu by mělo spočívat v požadavku, které informace, s jakou přesností a do jakých podrobností je třeba získat. V praxi se bohužel častěji setkáváme s požadavkem na "jednu dvě sondičky". Z hlediska provádění jsou průzkumy obvykle realizovány klasickými sondami, odkrýváním konstrukcí a odběrem vzorků k laboratorním zkouškám. Často jsou průzkumy doplňovány i nedestruktivními zkušebními metodami. Je na místě upozornit, že realizaci sond by měl technicky zadávat ten, kdo je zdokumentuje a vyhodnotí. Pokud tomu tak není, jsou sondy provedeny většinou nevhodným způsobem a v nevyhovujících místech. Za výsledky průzkumu je zodpovědný zhotovitel odborného posudku, popř. autor zprávy o stavebně technickém průzkumu. Ten umístění a provedení sond navrhne tak, aby měly maximální vypovídací schopnost. Ve své praxi se rovněž setkáváme s tím, že někteří investoři ve snaze ušetřit zadají sondážní práce stavebním firmám, nekonzultují způsob provedení prací, a poté požadují pouhý popis sond a vyhodnocení. O místech a provedení sond tak rozhodují živelně stavební dělníci, takto provedené "sondy" nejsou pro účely průzkumu často využitelné. Dochází pak ke zbytečnému poškozování objektu, a potřebné informace je nutno získat sondami novými.Výsledek musí být spolehlivýNedestruktivní metody průzkumů mohou dle názvu vyvolávat zkreslené představy, že při provádění průzkumných prací „nedestruktivně“ zůstanou konstrukce nedotčeny. Zcela nedestruktivní metody zpravidla k získání potřebných informací nestačí. Rozdíly mezi destruktivními a nedestruktivními metodami nejsou ani ostře ohraničeny. Mezi nedestruktivní metody patří totiž i zkoušky, které sice neporuší zkoušený materiál, ale vyžadují jeho obnažení. Jde například o nedestruktivní zkoušení betonu, kdy je nutné odstranit omítku a povrch betonu obrousit. Při konstrukci obložené např. kamenem jsou zásahy navíc obtížně opravitelné. Dalším příkladem je ověřování výztuže elektronickým indikátorem. Elektronicky lze zjistit počet i průměr ocelových vložek, ale bez osekání krycí vrstvy betonu není možné rozlišit druh oceli, jejíž výpočtová pevnost se může značně lišit. Při použitém rabicovém pletivu v omítce je elektronická indikace nemožná. Volba odpovídajících průzkumných a diagnostických metod proto musí vycházet především z požadavků na druh a spolehlivost výsledků, a ne pouze z potřeby nenarušit provoz v užívaném objektu. Na kvalitě průzkumů a spolehlivosti výsledků závisí reálnost, technická správnost, a tedy i hospodárnost stavebního díla. Kvalitní výsledky průzkumu snižují riziko nepředvídaných zjištění při realizaci stavby i riziko rozšíření stavebních prací a nárůstu nákladů. Nepředvídané skutečnosti, pokud jsou zjištěny až během výstavby, mohou velmi nepříznivě ovlivnit celkové náklady výstavby. Zdržení při výstavbě a rychlá improvizovaná řešení vzniklých problémů mohou být zdrojem dalších ztrát a nižší kvality stavebního díla. Navíc při sjednávání ceny za tzv. vícepráce bývá stavebník v nevýhodné pozici.Foto: Jaroslav HejzlarAutoři: Ing. Luděk Dostál a Zbyněk Potužák, CSc., provádějí stavební průzkumy v rámci sdruženípro stavební průzkumy - Diagnostika stavebPsáno pro časopis Stavíme domov 01 |2004Setkání dvou století | Od šisek k elektřině | Poruchy nosných konstrukcí | Stavební průzkum | Nešlo by to bez chodby | Projekt určuje způsob bydlení | Nepropadněte se k sousedům | Repasováná historie | Přestavba s rozumem i citem | Plovouci podlaha se nedá koupit | Ochrana stěn | Rosení kolem oken | Houba likviduje plíseň | Pěny, silikony a akryláty | Trouby na jeden stiskNázor jiného architekta | Každá podlaha originál | Obklady Click-Board