Světozor – architektura nejen na plátně

V posledních třech letech se Světozor stal domovem téměř všech důležitých filmových festivalů, čímž se výrazně lišil od „běžných“ kin. Toto jeho zaměření bylo odrazovým můstkem a základním kritériem při zadávání požadavků na jeho rekonstrukci. Provoz tak netradičního kina, jakým Světozor je, vyžaduje více finančních zdrojů, než jen příjmy ze vstupného: Část nákladů na rekonstrukci bude pokryta z peněz z grantu Fondu na podporu a rozvoj české kinematografie. VARIABILNÍ A OTEVŘENÉ Požadavky na rekonstrukci vyšly ze znalosti provozu a fungování kina. Jednou z podmínek bylo upravit prostory tak, aby co nejvíce vyšly vstříc festivalům, a to především svou variabilitou a otevřeností. Dalším požadavkem bylo přihlédnutí k výstavnímu programu Světozoru: Konají se zde výstavy, především originálních českých filmových plakátů, které se setkávají se stále větším zájmem diváků. A v neposlední řadě by měl díky rekonstrukci vzniknout vyhovující prostor pro roz - růstající se obchod – filmovou galanterii Terryho ponožky, či pro příjemnou kavárnu a bar. NENÍ TŘEBA OHROMIT, ALE NUDA JE ZAKÁZÁNA „Pokud jde o design, chtěli jsme po architektovi, aby řešení bylo nápadité, ale nikoli po - platné současným trendům, u kterých nik do neví, kdy vyjdou z módy. Nechtěli jsme nic, co na první pohled ohromí, ale po druhém rozhlédnutí začne nudit, nebo vás nechá chladnými. Chtěli jsme řešení, díky němuž se budou návštěvníci v kině cítit dobře a zároveň v něm i při opakovaných návštěvách budou mít stále co objevovat. A také jsme chtěli co nejvíce zachovat a očistit to, co zde zbylo z původního originálního řešení,“ říká k zadání rekonstrukce Jana Kostelecká, koordinátorka projektu rekonstrukce kina Světozor. Zadání rovněž ovlivnilo výběr architekta a vedlo k oslovení architektky Marcely Steinbachové a jejího studia Skupina, jelikož její pojetí architektury bylo provozovateli kina, společnosti Union film s. r. o., nejbližší a přitom rozhodně ne konvenční. Na některých realizacích by se měli podílet i výtvarníci ze skupiny Jednotka a Jan Kaláb, nejznámější představitel grafitti a street artu. PROČ VLASTNĚ REKONSTRUKCE? Kino Světozor fungovalo – příští rok oslaví své devadesáté narozeniny! Ale bylo samozřejmě vystaveno konkurenčním tlakům a vše válcujícím multikinům. K rozhodnutí kino zrekonstruovat pomohla víra provozovatelů v životaschopnost klasických filmových sálů a jejich přesvědčení, že Praha si stejně jako ostatní evropské metropole zaslouží ve svém historickém centru filmový dům, kde se budou scházet diváci a filmoví fanoušci, kteří stále vyhledávají projekce filmů v klasickém prostředí. V první řadě bylo nutné zpohodlnit sezení v kině, posunout plátno, jež bylo v 70. letech kvůli zde uváděnému Kinoautomatu zapuštěno do hlubokého podia, zase blíže k divákům, upravit zvuk, zmodernizovat sociální zařízení atd. NETRADIČNÍ PROJEKTY VČETNĚ ARCHITEKTURY Programové schéma kina Světozor nepatří k tradičním; promítají se zde distribuční filmy s vysokou uměleckou a filmařskou hodnotou, bez ohledu na to, zda vznikly v malé produkci v Evropě či v megastudiích třpytivého Hollywoodu, a průměrně jednou měsíčně je zde uvedena filmová premiéra. Ke specifikům kina patří především originální projekty, na něž nebyl v Aeru – druhém kině téhož provozovatele – prostor. K těmto projektům patří Dokumentární pondělí a Audiovizuál, který představuje experimentální tvorbu. Během roku zde probíhá řada festivalů a dalších akcí. „Velmi rádi hostíme nejrůznější přednášky a diskuze, v minulosti to byla například přednáška architektů ze studia FOA, jejímž pořadatelem byla Galerie Jaroslava Fragnera. Architektura má u nás vůbec prostor: Relativně často uvádíme dokumenty o architektech a architektuře, hostili jsme už řadu architektonických přednášek atd.,“ objasňuje spojení kina s architekturou Jana Kostelecká (foto). ADOPTUJTE SI SEDAČKU K dalším neobvyklým možnostem, jež Světozor nabízí, patří adopce jednotlivých sedaček v kině. Provozovatel chce tímto projektem kolem Světozoru utvořit Spolek adoptivních rodičů sedaček kina Světozor, tedy jakýsi klub těch, kteří mají rádi Světozor a film obecně. Tito „rodiče“ pak budou moci čerpat nabídky speciálních služeb a výhod. Prvními členy tohoto spolku jsou kmotři projektu: PhDr. Eva Zaoralová (umělecká ředitelka MFF Karlovy Vary), dokumentaristka Helena Třeštíková, režisér Petr Zelenka, Matěj a Petr Formanovi (kmotři dvojsedaček) a ředitel pražské ZOO Petr Fejk. Oslovení s nabídkou adopce směřuje nejen k návštěvníkům kina, ale i jako možnost sponzorského projektu směrem k firmám a právnickým subjektům. Cena adopce jedné sedačky na dobu pěti let pro fyzické osoby je 5 000 Kč a pro právnické 20 000 Kč. Projekt Adopce není myšlenkou provozovatele kina, ve světě je nedílnou součástí financování provozu filmových domů.OTÁZKY PRO ARCHITEKTKU MARCELU STEINBACHOVOU, REALIZÁTORKU PROJEKTU REKONSTRUKCE KINA SVĚTOZORJaké byly požadavky zadavatele na architektonický návrh rekonstrukce kina Světozor?Provozovatelé Světozoru se na mne obrátili se zakázkou rekonstrukce kina, protože se jim líbily naše v minulosti realizované projekty a častá spolupráce a propojování s výtvarným uměním. Zadání mě zaujalo, protože mám Světozor velmi ráda. Požadavkem bylo vytvořit atraktivní současný prostor kina s co největší možností vystavovat filmové plakáty. Ze začátku jsme pracovali s několika variantami, vždy se nám v návrhu objevovaly jakési obrazy z filmových pláten na stropech, podlahách, stěnách, ale nějak jsem cítila, že tuto dnes tak oblíbenou hříčku architektů je třeba překročit. Jestli se nám to podařilo, budou moci posoudit až diváci. Z čeho jste ve svém návrhu vycházela? Chtěli jsme kinu Světozor vtisknout jasnou novou tvář při zachování jeho jedinečného charakteru, historie a genia loci a chtěli jsme vytvořit místo, kam se budou návštěvníci rádi vracet i kam půjdou poprvé se zvědavostí. Měli jsme od počátku představu o černém či tmavém prostoru, oživeném barevnými obrazy a výstavami filmových plakátů. Tyto barevné obrazy jsme navrhli jako scény z vybraných filmů (Twin Peaks, Shining). Jsou to prostory se stejnými materiály, barevnostmi a nábytkem či osvětlením tak, jak byly použity ve vybraných filmových scénách. Na neutrálních bílých toaletách se za dveřmi kabinek opět dočkáme reminiscencí na filmové scény (Shining, Pianistka, Pulp Fiction). Interiér kina Světozor tak náznakově zrcadlí filmovou historii, kterou jsou schopni rozpoznat hlavně filmový fanoušci, ostatní snad po více návštěvách. Prostor sálu je navržen černý, co nejméně rušící zhlédnutí filmu. Některé ze sedaček jsou červené, tvořící z dálkového pohledu hvězdu, logo kina Světozor. U vstupních prostorů v pasáži jako je pokladna či vstupní kafé pracujeme se zachováním očištěných původních prvků s návrhem nových podlah vycházejících z mozaiky sestavené dle loga kina Světozor. V čem byl pro vás tento projekt zajímavý a jedinečný? Jako na každém projektu jsme se snažili překročit zažité principy návrhu. Zajímavým aspektem bylo propojení původních prvků prostoru s novými. Chtěli jsme zachovat např. dobové vitríny, pokladnu, žulové schodiště a mramorové obklady, ale zároveň jsme chtěli, aby návrh působil současně. Nebylo to úplně jednoduché, ale snad se to podařilo. Dalším momentem našeho návrhu bylo nastudování vybraných filmových scén.Jaké jiné projekty jste realizovala? Z kulturního prostředí to byla např. rekonstrukce divadla Komorní scéna Aréna v Ostravě a nyní nově otevřené Centrum a knihkupectví Franze Kafky v Široké ulici, poblíž Staroměstského náměstí. V červnu tohoto roku jsem společně s Krištofem Kinterou a Rastislavem Juhásem realizovali kavárnu, bar a přilehlé prostory na letošním ročníku mezinárodního veletrhu scénografie a divadelního umění Pražské Quadriennale, které se konalo na Výstavišti v Praze. V Ostravě realizujeme nové expozice stálých sbírek Ostravského muzea a s naším týmem jsme vyhráli soutěž na rekonstrukci stálé expozice Dopravní haly v Národním technickém muzeu. Mimo to jsme navrhli interiér administrativní budovy v Hodoníně, interiér bytu ve „Skleněném paláci“ a dalších bytů. Začíná se stavět dřevěná nástavba v Šeberově a brzy snad i dřevěná dostavba domku ve Strašnicích. Mým nejoblíbenějším projektem však zůstává náš neoceněný soutěžní návrh rekonstrukce Václavského náměstí v Praze (spoluautor Bronislav Stratil).Znáte obdobné projekty i ve světě? Přiznám se, že mne obdobný projekt nenapadá. Nechali jsme se inspirovat filmy, které máme rádi a které nás inspirují i při jiných projektech. Možná jedna architektonická souvislost by zde byla – hotel ve švýcarském Lucernu od Jeana Nouvela (The Hotel – Deluxe Boutique Hotel), kde jsou na stropech vyobrazeny scény z filmů od L. Buńuela, od F. Felliniho a dalších. Také jsme se volně inspirovali rekonstrukcí Opery v Lyonu od stejného architekta, kde sál je černý a jako sedadla jsou použity černé kožené sedačky z automobilů. Z filmových inspirací nás nejvíce oslovuje scénografie filmů Stanleyho Kubricka, jehož čím více studujeme, tím více obdivujeme.Psáno pro časopis Development Newsfoto: kino Světozor